Neustále čteme o pirátech silnic, o nehodách, které způsobují, o poražených chodcích na přechodech.
Všimli jste si, že existují i piráti přechodů pro chodce?
Tím teď nemám na mysli výrok prezidenta Klause o tom, že ten kdo přechází na červenou musí počítat s tím, že ho může přejet auto.
Pan prezident použil příměr s neukázněným chodcem ve zcela jiné, mnohem příjemnější souvislosti než jsou dopravní přestupky.
A jak to s přecházením po více než pěti letech platnosti nového zákona, který dává chodcům na přechodech absolutní přednost, vlastně je?
Pravidla silničního provozu musí znát řidiči, kteří z nich absolvují zkoušku, nikoliv chodci. Proto neví, že je zde mimo jiné napsáno, že nesmí vstoupit bezprostředně před projíždějící vozidlo.
Jako chodec jsem po uvedení nového zákona do praxe svůj způsob přechodu komunikace nezměnila a stále se před úmyslem přejít napřed rozhlédnu, zhodnotím rychlost blížícího se automobilu a teprve potom přecházím. Pokud je hustý provoz, stojím na přechodu tak dlouho, než mi řidič přibrzděním nebo posunkem naznačí, že mě vidí. S novou vyhláškou však někteří chodci jako by ztratili pud sebezáchovy a dodnes ho nenalezli. Vrhají se na přechody bez ohledu na situaci a ostatní účastníky dopravy.
Uvítala bych z výchovných důvodů pokutování chodců za omezení řidičů. Jak nazvat situaci, kdy přibrzdíte, abyste vykročeného důchodce na zebře upřednostnili v domnění, že se chystá přejít a on posunky naznačí, že se vlastně vůbec přejít nechystá, jen se tak na chodníku v blízkosti přechodu pohupuje a lelkuje. Když tedy pokračujete, nečekaně se vám vrhne do cesty.
Další vstupují na přechod bez jakéhokoliv rozhlédnutí a výstrahy. Představte si, že kolemjdoucí na chodníku náhle změní směr a rychle vstoupí u přechodu do vozovky, hrdý na svou samozřejmou přednost, aniž by se na chvíli zastavil a rozhlédl. Často při tom navíc telefonuje. Když vám kvílí brzdy, ještě si vás pohledem vychutná a pomalu si vykračuje opojen tím, že teď je pánem on – chodec. Pamatuji se dokonce na jednoho, který se uprostřed přechodu zastavil a dlouze smrkal.
Věřte, že i když nejedete předepsaných padesát, ale dokonce třicet, je to zrádné. Některé přechody jsou často špatně umístěné, nevýrazně označené, zablokované parkujícími auty v jejich blízkosti a chodce ani včas nespatříte.
Nechci obhajovat nezodpovědné řidiče, ale způsob slušného a ohleduplného přecházení silnice by měl být zahrnut do výuky na všech, nejen základních školách, v nemocnicích a v neposlední řadě domovech důchodců...
Nejen postih a výchova řidičů, ale i výchova chodců je prostředkem ke snížení vážných dopravních nehod.
