O lenivosti, chcíplých dnech a stachanovských výkonech

Jsou dny kdy nejde vůbec nic. A pak jsou dny kdy člověk zvládne za jeden udělat práci, kterou odkládal tucet dní. Kde je zakopaný pes ???

Chcíplej den

Proč neumím vykonávat potřebné plynule ? Napadalo mne často, kdy hořel deadline, ležela jsem v půl třetí ráno na zemi ve změti papírů a kompletovala práci. 

Nemám středy. Tedy ne ty v týdnu, ale ty v sinusoidě lidské aktivity.
Za tu dobu co jsem na světě to osobě vím a ví to i pár spřízněných duší kolem mne. Uklidňuji se tím, že zásada je, stihnout vše jak má být a na průběhu nezáleží.
Když jsem studovala, raději jsem udělala dvě protivné zkoušky v jeden hyperaktivní den, než je rozložit do několika chcíplých. 

Lenost bývá odsuzovanou vlastností ale je zároveň hnací silou pokroku. Vždyť co bychom nevymysleli, abychom si život učinili pohodlnějším!

V rámci křesťanství je lenost jedním ze sedmi hlavních hříchů.
Lenost (lat. acedia) je označení pro duchovní apatii či neochotu k jednání plynoucí z nedostatku motivace jednat. 

Čím jsem starší, tím víc se snažím mít se víc ráda, a tak i svou lenost už nenazývám leností, nýbrž jsem dlouhé zírání do stropu vznešeně přejmenovala na meditaci. Přesto s ní stále bojuji a snažím se jí zbavit.
Stavy, kdy jsem pod hladinou, se ale nevyhýbají ani věcem, které si vymyslím jen tak kratochvilně. 
Jak by byl svět jednodušší a krásnější, nemít tyto stavy nechuti k ničemu!
Ale jak lenost zahnat? A trpí při ní ostatní jako já ? 

„Jsem neužitečný tvor, čili netvor“, hudlám si v duchu, když se životní motor zasekne a ne a ne naskočit. Když nastal chcíplý den.
Když takto trpím, honí se mi hlavou vše možné.
Není to tak dávno, kdy se v médiích omílaly dva případy dvou žen, ležících mnoho let v kómatu ve vegetativním stavu. Příbuzní Terri Schiavové  a Eluany Englarové  u soudu docílili skončení jejích nedůstojného života a soud je nechal odpojit od přístrojů.
Když trpím leností, cítím že také žiji ve vegetativním  stavu, ale nebdí nade mnou žádní blízcí, co by řekli : Odpojte jí od přístrojů! Ona nežije, ona jen vegetuje!
Ano vegetuji, hnípu. Nejraději bych jen ležela pod teplou dekou v prenatální poloze, stočená do klubíčka a spala.
Mí blízcí jen starostivě prohodí: „Jen si odpočiň“, místo : „Vstaň a něco dělej!“ 

A pak to přijde. Jak když se otočí vypínačem.
Úplně jednoduše vstanu a udělám vše, co jsem za chcíplé dny nestihla ještě a něco navíc. Kde se to krucinál bere? A proč to není častěji?
Takovým okamžikům říkám stachanovské dny. 

Kdyby někdo z mladší generace nevěděl, kdo byli Stachanovci, tak Stachanovské hnutí bylo oficiálně podporované hnutí dělníků působících v SSSR především v 30. letech minulého století. Členové hnutí usilovali o dosažení mimořádných pracovních výkonů. V honbě za nimi často nedodržovali bezpečnostní opatření a používali speciálně upravené pracovní pomůcky (např. zvětšené lopaty), aby tím kompenzovali nedostatky moderní techniky.
Hnutí je pojmenované podle ukrajinského dělníka A. V. Stachanova, který v roce 1935 vytvořil několik absolutních rekordů v překonávání plánů. 

Tak nevím, čím budu nedostatky postmoderní společnosti kompenzovat já.
Zvětšená lopata mi asi nepomůže, plánování zrušili, normy v mé práci neexistují.
Zase to zbude jen na mé silné vůli a konci mých paží. 

Mnoho sil v překonávání chcíplých dnů přeje všem Štěpánka