„Slušná dívka má sedět s koleny u sebe“ byla výchovná poučka, kterou jsem slýchávala nejen doma, ale také ve škole už od raného mládí.
Zajímavé je, že si nevybavuji, že by se tento výchovný prvek podobně řešil u chlapců, ti mohli sedět, jak chtěli.
A?
Tato mezera ve vzdělání je na nich patrna na každém kroku.
Nedávno jsem psala článek o cestování veřejnou dopravou a jedna diskutérka mi napsala:
Samostatnou kapitolou jsou cestující muži. Sedm sedadel, avšak sedí tři a půl chlapa, neboť stojí za povšimnutí, jak muži sedí … ano, je to tak, nepřinoží, roztáhnou nohy od sebe a víc je nezajímá, chcete-li mezi ně usednout, chce to delší praxi.
Po tomto příspěvku jsem se začala víc rozhlížet kolem sebe a ověřovat si ho ve skutečnosti, a opravdu to tak je.
Řekla bych, že praxi v usedání mezi rozvalené muže mám, ale uznávám, že to chce trochu technické vynalézavosti, obratnosti a drzosti. A jak tak pozoruji různé ženy, leckteré trpí lehkým ostychem tyto dovednosti použít.
Sedící roznožený muž je obvykle zahloubán do svého telefonu, tabletu, novin, … zkrátka nehrozí, že by zvedl zrak a zaregistroval, že by si někdo na volné místo vedle něj rád přisednul. Nejjednodušší manévr je, sedí-li na sedadlech čelem do uličky. V takovém případě stačí lehce nohou nebo taškou odsunout do středu jeho levé či pravé koleno a vytvořit si tak koridor k usednutí. Pravda, nesmí mít mezi koleny objemný batoh.
Obtížnější situace nastává, sedí-li na krajním dvojsedadle ve směru jízdy blíže do uličky, a naproti je jednosedadlo také obsazeno. V takovém rozložení nezbývá než vstoupit mezi mužova kolena, často tak, že je nutné překročit natažené nohy (ty ženy, které jako já, v dětství hrály gumu, mají výhodu) a podobným manévrem je srovnat do prostorově úhlednější a hlavně praktičtější polohy jako v prvním případě.
Není to v podstatě nic jiného, než takové vykolíkování si prostoru. V tomto momentu muž již obvykle zvedne hlavu k vetřelci a v této chvíli je vhodné se na něj mile usmát, i kdybyste si mysleli cokoliv. Úsměv automaticky urychlí přinožení, bez nutnosti zařvat: „S dovolením!“
Sama toho moc nenamluvím, a šetřím slova, a tak jsem ráda, když se celá operace odehraje mlčky.
Přes všechny tyto gymnastické úkony mne nikdy nenapadlo se pro ně na muže zlobit, ale vždy mne to spíš pobaví. Nějaký odborník by mi jistě vysvětlil, proč sedíme, jak sedíme a abych mužům nekřivdila, řekla bych, že s nohama od sebe sedává i mnoho žen.
Ať tak či tak, je velmi inspirativní a zábavné dívat se i v MHD někdy kolem sebe, abychom cestou do práce a z práce uviděli kromě displaye svého smartphounu také něčí úsměv…
