Fenomén českého garážnictví ...

Troufám si tvrdit, že problém s parkováním jakéhokoliv přibližovadla, na kterém se mohl od pradávna člověk svézt a nešoupat si dlouze nohy, je starý jako lidstvo samo.

Jistě i za dob koňských potahů řešili vozkové kam postavit kočár a přivázat koně, a neobešlo se to bez komplikací. V dnešní době, kdy si vlastní kočár může dovolit téměř každý, je situace, zvlášť ve velkých a navštěvovaných městech, infarktová.

Za dob mého dětství, kdy byl plechový miláček vymodleným členem rodiny a dle toho opečováván, neváhali ho jeho šťastní majitelé schovávat v poctivé cihlové garáži klidně pěkných pár stovek metrů od domova. Však se s ním také jezdilo hlavně o víkendech a dovolených a jiných výjimečných případech. Vznikaly celé kolonie garáží, protože nechat stát automobil jen tak před domem, byl ve slušné rodině důkaz naprostého macešství ke vzácnému majetku, který musel vydržet 20 let.
Pravidelně byl miláček vyvezen na dvůr, pulírován zvenku i zevnitř, u leckteré strouhy byly svépomocí postaveny rampy z kovových nosníků pro vzájemnou výpomoc při opravách, protože s drobnými závadami se ani nejezdilo do servisů.

Díky množství, dostupnosti, ceně a hlavně potřebě mít automobil co nejvíce po ruce, mizí garážové kolonie z okrajů měst. Pravda, jde to někdy pomalu z důvodů složitého výkupu staveb a pozemků a množství majitelů. Místo nich vznikají, také pomaleji než je záhodno, velkokapacitní patrové garáže a odstavná parkoviště. Nová výstavba sice pamatuje na podzemní garáže automaticky, ale co s potřebami obyvatel té staré?
Řada měst dříve prodala strategické pozemky, kde by parkovací zóny mohly vzniknout, a nyní je složitě vykupuje zpět nebo jedná se soukromými investory. Ani v případě, že je pozemek veřejný není vyhráno. A tak se problém řeší nepříliš šťastnými barevnými zónami a odsunuje dále bez pohodlného a dostupného řešení pro všechny.
I tam, kde se povedlo postavit dostatečné množství parkovacích stání, nemají řidiči na růžích ustláno. Smutný je případ velkokapacitních podzemních třípatrových garáží pro 585 vozů v centru Karlových Varů. Je sice báječné, že byly již začátkem devadesátých let postaveny, ale jejich současný stav je více než strašidelný a připomíná nahrubo vyklizený protiletecký bunkr z druhé světové války. Marně vzpomínám, kde jsem viděla horší úkaz, přitom hodina zde stojí 35,- celý den 370,- Kč, obyvatelé KV zde platí za měsíční parkování poplatek 1150,- Kč. Litá podlaha je místy vydrolená na výztuž, všude je vrstva prachu tak vysoká, že máte poprašek na karoserii i po dnu stání, pokud jedete na dovolenou, auto po svém návratu těžko poznáte. Ze čtyř výtahů funguje zřídka jeden, poslední třetí patro, kde je skoro tma, slouží milovníkům hororů. Na tristní stav upozorňují už delší dobu jak občané, tak novináři, ale bezvýsledně. Pozemky patří městu, ale objekt garáží je v soukromých rukou a v současnosti připomíná ideální lokaci pro válečný nebo urbexový film.
Jak je vidět i podle článku, který vyšel v Karlovarském deníku před víc jak dvěma lety, magistrát města stále nenašel cestu, jak s majiteli situaci řešit. Možná je to dobrá otázka do příštích voleb.