Dobrý skutek, který se nekonal …

Odpolední špička v supermarketu gradovala, všechny pokladny byly obsazeny a mezi nakupujícími byla cítit páteční nervozita a nedočkavost, aby už konečně vypadli na čerstvý vzduch.  

Stála přede mnou a pomalu vyndávala nákup na pokladní pás. Nebylo toho mnoho. Zelenina, těstoviny, sladkosti, prací prášek… Měla vláčné pohyby a smutný výraz v propadlém obličeji, který ještě víc podtrhoval zanedbaný zevnějšek a mastné vlasy.
Když chtěla zaplatit, terminál pod kartičkou několikrát pípnul, ale platbu neschválil. Tvář nakupující dostala zmatený výraz. Pokoušela se bezdotykovou kartu přelstít zasunutím do přístroje a vyťukáním pinu. Nic.
„Nemáte na té kartě asi dostatečný zůstatek,“ nevydržela to pokladní.
„Ale něco tam mám, to není možný!“ nedala se zbědovaná žena.
„No ale asi ne tolik, kolik máte platit.“
„Tak já něco vrátím,“ sykla zákaznice a začala probírat nákup v odkládacím prostoru na pásu za kasou.
Pokladní protočila panenky: „Kolik vám toho budu muset odmarkovat?“
V tu chvíli se ve mně probudila nečekaná šlechetnost a napadlo mne, že ten cizí nákup  zaplatím.  Nepřispívám do škemrajících pouličních kasiček, ale dávám přednost přímé pomoci a tady se jedna nabízela. Už jsem vytahovala peněženku a měla svůj nápad na jazyku, když v tu chvíli mě praštila do očí láhev vína. A jakýsi výchovný vyšší aspekt mi našeptával: „Počkej, až dá pryč tu lahev, bez té hlady neumře …“
A tak jsem čekala.
První šla zelenina. „Je drahá,“ říkám si. Pak přišly na řadu lízátka a bonbony. „Aspoň se dětem nebudou kazit zuby,“ pokračuji v úvaze.
Pokladní vše, za sykotu fronty, odmarkovala a nakupující opět zkusila štěstí.
Opět nic.
„To nestačí,“ vzdychla pokladní.
Žena váhavě prohlížela zbylý nákup. Vytřídila pět pudinků v akci a přisunula je zpět k pokladně.
„To je ale hrozně málo,“ zavrtěla hlavou paní za kasou.
„Já se na to můžu vykašlat!“ nevydržel s nervama pán za mnou a jedním, dvěma chvaty shrnul svůj nákup z pásu zpět do košíku a prodral se zpět dozadu, aby snad našel víc odsejpající pokladnu.
Zákaznice se mezitím vzdala i dvou pytlíků kolínek, pracího prášku a několika konzerv. Zbyla jí jen láhev a chleba.
Pocítlila jsem zklamání a do transakce už nezasáhla.
Žena naposledy zkusila zaplatit a na tváři se jí po schválení rozlil blažený úsměv. Možná větší, než kdyby se jako první vzdala vína a celý zbylý nákup měla jako dárek zadarmo.