Co dělat, když vypadne proud...

aneb malá úvaha nejen o technické zranitelnosti moderního člověka........................................

Předevčírem vypnuli v naší ulici proud. Na celé tři hodiny a pro celý náš dům naprosto nečekaně. Nečekaně proto, že když jsem po zjištění, že chyba není v mé rozvodné skříňce, na chodbě ani u sousedů, že při pohledu z okna jsou vidět nešťastníci marně mávající vstupní kartou a lomcující vchodem do podzemních garáží a že po telefonátu na ČEZ operátorka na naší adrese prý žádnou odstávku nahlášenu nemá, jsem v zoufalství oběhla celý blok. A sláva! Na jednom jediném domě za rohem, byl na venkovní rozvodné skříni domu nalepen papír s oznámením odstávky.
ČEZ  rozesílá esemeskami různé nabídky o výhodnosti odběru energií právě u nich, utratí kopu peněz za tištěnou propagaci, ale že vypnou proud, umístí na jednom pomačkaném hadru na jeden dům v celém bloku.
Měla jsem rozdělanou práci, kterou lze v systému vykonávat pouze on-line a při představě, že bych právě teď finalizovala projekt k odevzdání mi naskákala kopřivka.

Moderní člověk je na pravidelný přísun elektrické energie tak zvyklý, že pokud se mu jí nedostává, ocitá se zcela ztracen. Zvlášť v dnešní době, kdy je centrální výpadek ojedinělý a tak nějak nás nenapadne, že by mohl vůbec nastat.
Můj mobil byl napapán na poslední čárku a tak jsem volající prosila o maximální stručnost projevu. Nemohla jsem si uvařit ani kafe, protože nemám plynový sporák. Zjistila jsem, že všechny mé pracovní úkony se bez elektřiny neobejdou. A nejen pracovní.
V žádném případě nelze třeba číst blog. Ovšem psát ho můžeme. Tužkou na papír, třeba i při svíčce. Nebo si konečně dočíst některou knížku z metru odložených k přečtení. Nebo vyrazit na procházku, nebo.... v takové chvíli člověka napadá spoustu alternativ, na které by před pár okamžiky vůbec nepomyslel.

Měla jsem před sebou zcela neplánované tři hodiny lenošení a v hlavě se mi promítly vzpomínky na všechny výpadky minulé. Ty nejhezčí jsme zažívali na studentské koleji a na táborech. Na koleji jsme se učili na zkoušku a nešlo to a nešlo a výpadek proudu byl nádherným důvodem okamžitě se slézt na jednom pokoji, zapálit svíčky a otevřít flašku. A když proud zapnuli příliš brzo, už se nám od takto započatého večera vůbec nechtělo odcházet zpět ke skriptům a večírek se rozjel na lepší obrátky než lecjaká plánovaná oslava. Zrovna tak jsme výpadky milovali na letních táborech, ale tam obvykle elektřina nebyla skoro potřeba.

Kamarádka mi na mé postěžování na výpadek ex-po na facebooku napsala: To je přeci dávno jasný, že pokud chceš bejt v klidu, musíš mít doma krb, na zahradě studnu a pár ovcí a slepic - až v supermarketu všechno shnije, když nebude proud. Sporák na plyn (i když nakonec může dojít jen na grilování v krbu) a chladnej hlubokej sklep na další potraviny. Ostatní už je podružný. Nějaký informace? Myslím, že toho víme už tak zbytečně moc....
A má pravdu. Ovšem co kdybychom si čas od času ono „bejt v klidu“ udělali bez ohledu na ohrožení nedostatkem proudu.

Na závěr, a pro ty, koho to zajímá, uvádím nejzajímavější událost z historie výpadku elektřiny:
Největším výpadkem proudu v historii USA, který se do historie zapsal pod názvem „ The Great Blackout“, byl kaskádový výpadek elektrického proudu 9.11. 1965 v sedmi amerických státech a dvou kanadských provinciích. Během 12 minut od vzniku poruchy nesvítila na 128 kilometrech čtverečních jediná žárovka.
Celá severovýchodní oblast Spojených států a velké části Kanady ponořila do absolutní tmy. Od Buffala po východní hranici státu New Hampshire a od New Yorku po Ontario. Vlaky se ocitly mezi zastávkami, lidé byli uvězněni ve výtazích. Mnozí si pravděpodobně mysleli, že nastal Armagedon.
Obzvlášť New York byl tímto výpadkem naprosto zaskočen. Administrativní pracovníci hledali úkryt ve svých kancelářích nebo na lavičkách na Grand Central Station. Navzdory zmatku a chaosu však New York strávil noc v klidu. Nevyskytly se žádné nepokoje a Newyorčané si navzájem pomáhali. Někteří řídili dopravu, jiní pomáhali hasičům zachránit cestující v metru z bezvýchodné situace.
Výpadek trval téměř čtrnáct hodin a šest dní trvalo najít příčinu. Zavinilo ho selhání jedné kanadské pohraniční rozvodné stanice v důsledku chvilkového přepětí, což vedlo k vypadávání dalších, které neudržely přetížení. Historický výpadek se do tabulek amerických kolapsů energetické sítě zapsal i tím, že při něm nedošlo k rabování. Navíc v tomto případě bylo – také poprvé v historii – zaznamenáno, že devět měsíců poté v celé oblasti prudce stoupla porodnost.

A tak mne napadá, když různí sociální inženýři dumají nad tím, jak zvednout v Česku i jinde porodnost, stačilo by párkrát do roka vypnout proud.
Aby se lidé mohli věnovat příjemným věcem, které lze vykonávat off-line, a které třeba právě kvůli práci zanedbávají.

Zkrátka a dobře, často je dobré nespoléhat na energii vzdálenou, průmyslově dodanou, ale na tu vlastní.

*

Zdroj technických informací: ČT24.cz
P.S.: Aktualizace k 5.6.2012

Dostala jsem hezký text s fotografií od Jiřího Tyce a tak mi to nedá, abych článek ještě doplnila:
Psal, že ještě větší výpadek proudu byl v Americe 14.8.2003. Postihl cca 50 milionů lidí – na fotografii z družice vypadá jako obrovský záliv, kdyby nebyl „ve vodě“ New York a další velká města.
Blackout postihl USA a Kanadu a bezproudí trvalo na některých místech až 40 hodin.
Největší problémy - horko (není elektřina, není klimatizace) a nedostatek pitné vody (není elektřina, není skoro nic).
Statistiky uvádějí i 11 mrtvých (především uhořelí lidé (svítili si svíčkami) a udušení (CO - nedokonalé spalování).
Snad malé pozitivum Blackoutu - o devět měsíců později se prý také mírně zvýšila porodnost. Ten samý rok byl velký výpadek v Itálii a celá "botička" zhasla na deset hodin.
Citace z diskuze pod článkem J. Tyce z Neviditelného psa: Rozdíl mezi vyspělou demokratickou společností a barbarstvím je dvoudenní jídlo...