„… chtěl bych vám olizovat kotníky“

Řekl pohledný blonďák, který nás oslovil u východu z klubu, a pokračoval: „Oblékly byste si punčochy a lodičky na vysokém podpatku a já byl bych rád, kdybyste mi dovolily plazit se pod vámi po zemi …“

Své niterné přání nám takto vyjevil, když jsme stály kousek od svého času oblíbeného zábavního a tanečního podniku a domlouvaly se, kam vyrazit dál.
Byly devadesátky a my nechaly partnery doma, protože na akci na první pánský striptýz ve městě byl mužským divákům vstup zakázán. Vpuštěni mohli být až po vystoupení. To jsme těm našim, ale předem rozmluvily, načež jsme toho po produkci litovaly, protože zážitek byl tak slabý, že mužný doprovod zpět by byl osvěžujícím závěrem. A tak se nás sedm kamarádek rozhodovalo, kde si při načatém večeru spravíme náladu.

Dnešní znalci a hlavně znalkyně by si řekly, že na pánském striptýzu přece nemůže být nuda! Tehdy k nám ovšem ještě nedorazila profesionální světově proslulá produkce typu Chippendales, a tak jsme se musely spokojit se dvěma nadšenými ochotníky, kteří, jak se ukázalo, neměli ani apartní prádlo natož svaly a jiné přednosti.
To už onen mladý muž, který se nám svěřil se svými představami, by byl lepším účinkujícím.
„Víte, věděl jsem, že je tu akce jen pro dámy a tak jsem si řekl, že počkám, až budou vycházet, oslovím je a třeba se některým má nabídka zalíbí …“ odpověděl na náš dotaz v úvodu rozhovoru, hned po té, co si k oslovení vybral právě naší skupinku. Rozjařenější část naší party to brala jako výzvu k další zábavě a tak padla otázka:
„A to vám stačí, plazit se po zemi u našich nohou?“
„Vzrušují mne ženy v punčochách a na vysokých jehlách. Nic dalšího bych po vás nechtěl, jen kdybyste mi dovolily olizovat vám kotníky.“
Společný řehot přeťal nabídku další představy jeho scénáře.
„Přijedu, kam si řeknete a přivezu občerstvení.“
„A co budete mít na sobě?“
„Jak si budete přát, nebo úplně bez.“
„A kolik za to chcete?“
„Já to nedělám za peníze!“

Na tuto historku jsem si vzpomněla při zahlédnutí článku o rozličných bezoděvních službách, jako je nahý úklid, nebo právě otevřená galerie nahých těl v Domě módy. A říkám si, že onen muž předběhl dobu. Dnes by byl na roztrhání a za slušný honorář, a svou produkci mohl bez omezení nabízet po sítích, speciálních klubech a jiných platformách nabízejících originální zábavu na dámských večírcích.
My jsme tenkrát jeho služby s díky odmítly a tak se posmutněle přesunul k dalšímu hloučku žen.
Netuším, jak byl úspěšný, ale vzhledem k tomu, že jsem pak z několika stran vyslechla dotaz: „Taky vás otravoval ten úchylák?“, měl to chlapec asi těžké a zažil si v té dřevní době kruté nepochopení.