USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

To to letí, Georgii už dvacátýmčtvrtým rokem nazývám svým domovem. Pro srovnání, je skoro dvakrát větší než naše Česko, ale s podobným počtem obyvatel. Říká se jí "Peach State", kvůli broskvím, které tu dříve pěstovali. I když tento titul nyní patří Kalifornii, dříve v georgijském hospodářství broskve hrály důležitou roli.

Podnebí shrnu do dvou slov: horké a vlhké. Léta jsou parná, s litry sladkého studeného čaje.
Georgia se pyšní horami Apalačského pohoří, láká turisty na příběhy z občanské války, krásná letoviska a hlavní město Atlantu. Říká se mu "Hollywood jihu", protože se tu točí spousta filmů.
Sport je tu velkým tématem, ať už fandíte americkému fotbalu, baseballu nebo basketbalu. Atlanta je domovem prestižních univerzit jako UGA a Georgia Tech.

Georgia mi také více vyhovuje se svým subtropickým klima, protože jsou teploty stabilnější a celoročně teplejší. Lidem, kteří trpí bolestmi kloubů, je toto klima velkou ulevou. Ale pozor, vyšší vlhkost mě tady docela zaskočila. Do Georgie jsem se vracela v parném létě a hned, při prvním kroku z letiště, jsem si myslela, že tady nepřežiju. Připravovala jsem se na to, že žít budu schopna pouze v klimatizovaných místnostech, něco jako vzácná květinka. Ale už jsem zi zvykla a pro lidi, kteří trpí astmatem nebo alergií, je takové počasí ideální.
    A co si budeme povídat, každý určitě ví, že slunce má vliv na náladu a psychiku, sníží uzkost a zažene depku. Lze si užívat vitamin D.

Další šok byly velikosti talířů a porcí v restauracích. Množství, které přinesli číšníci na talíři, se nedalo sníst. Naštěstí jsem si zbytky mohla odnést domů, a protože ráda dojídám jídlo z lednice, problémy jsem s tím neměla.

Zminˇovala jsem se o velkých sklenicích studeného čaje, které za horkého počasí tekly proudem. O čem jsem se ještě nezmínila byly kusy ledu, které v každém pití plavaly, atˇ to byla obyčejná voda, coca cola nebo ten ledový čaj. Bála jsem se toho napít. Také vás učila babička, že led se v horku používat nemá, protože z toho smrtelně onemocníte? Navíc, studený čaj musel být pořádně sladký. Později jsem si toto pití také objednávala, ale dávala jsem si " half-half", což znamenalo, aby mi sladký čaj nalili pouze do poloviny sklenice a dolili čajem neslazeným.

Obliba Američanů v jídlech z fast foodu je nám všem Čechům známá, a tak jsem se jim vyhýbala a dodnes vyhýbám. Můžu říct, že hamburgra jsem za čtyřiadvacet let měla tolikrát jako je prstů na jedné ruce. Ve fast foodech, které Nik miloval, jsem si dávala saláty.

Záliba američanů v hamburgrech, tak nevím proč jsem si myslela, že Američané jedí zdravě. Tolik sladkého jídla jsem ještě nikdy nezažila. Dokonce jsem měla problémy koupit si jogurt, aby neobsahoval sklenici cukru. Naštěstí situace s jogurty se zlepšila a začaly se k nám dovážet tzv. řecké jogurty, které měly o hodně méně cukru.
Zato všude jste mohli koupit: light výrobky, tedy bez tuku.
"Nahradili jste tuky cukrem", konstatovala jsem neštˇastně, kdykoliv jsem se snažila něco koupit. Například i vážený  borokolicový salát byl oslazený. Nik mi tenkrát nerozuměl, protože v Americe  probíhala kampanˇ proti tukům.
Musela jsem se smířit s tím, že zdravě se najíst  znamená koupit si salát a doma si ho připravit s olivovým olejem a octem. A tak jsem to spoustu let praktikovala.

V Georgii je kostel víc než jen nedělní záležitost, je to způsob života. Od temperamentních sborů až po kázání, která pohladí duši. Pokud chodíte do kostela, máte tam také přátelé, na které se můžete obrátit a kteří v podstatě o vás ví všechno. Lidé společně pořádají výlety, pro děti jsou tam školky.
Proč se lidé v USA usmívají více než v  Čechách? Tak to bych také ráda věděla. Na začátku jsem byla překvapena kolik lidí v Americe zajímá: "How are you." Jak se mám? Nadšeně jsem jim vyprávěla, co mi zrovna ten den přeletělo přes nos. Jako správná češka jsem zvyklá si postěžovat a zanadávat na věci, které se mi nelíbí. Nik mě vždycky usměrnˇoval slovy, že lidé nejsou zvědaví na moje problémy a opravdu je nezajímá, že mě dneska bolí hlava.
"Tak proč se ptají, jak se mám?" nepochopila jsem ve svých začátcích. Dneska už vím, že: "How are you." není s otazníkem.
Pozdrav a usměv, zamávání z auta, je uplně normální. A já mám svoje vysvětlení a to pochází ještě z dob divokého způsobu života, kdy každý kovboj měl u sebe několik zbraní. Protože pohled se může špatně vysvětlit, podíval jsi se na mě špatně, tak to jsi udělal chybu, pistole a puf, puf, a je to. Ale když se na někoho z dálky už usmíváte, kývnete hlavou a zeptáte se: How are you. Možná tenkrát to říkali i s otazníkem, tak vlastně už dopředu vysíláte pozitivní energii a neznámý cizinec zůstane v poklidu a nevytahuje ihned pistoli. Máte šanci přežít.

    
 Pamatujte si, ať už jedete kamkoli, úsměv je vždy v kurzu!

A jak Ameriku vidí jiní: