O telefonování

Telefon, ten malý zázrak, který nám otevřel cestu ke komunikaci na velké vzdálenosti. V dětství jsem byla tímto přístrojem fascinována, bylo to takové magické spojení s tajemným světem za zdmi domu. Jako dítě jsem nechápala,

proč si tu krabičku se sluchátkem nemůžeme koupit v obchodě a vzít si ji domů.

Museli jsme si počkat, až v našem sídlišti udělají telefonní rozvody. Naše maminka, která byla v čele každého pokroku, byla mezi prvními, kdo si telefon z našeho trojdomu pořídil.

Náš dům byl trojdům a v každém domu bylo patnáct bytovek. Byli jsme z několika mála domácností, kdo vlastnil svůj telefon, i když jsme s ostatními byty, kde byl telefon zavedený, sdíleli společnou telefonní linku. To znamenalo, že pokud někdo volal z jiného telefonní čísla z našeho trojdomu, náš telefon byl hluchý a volat jsme nemohli.

Nám dětem však taková maličkost nevadila a s telefonem jsme si užily spoustu zábavy. Lovily jsme v telefonním seznamu jména, která nás zaujala, a potom jsme na toto číslo zavolaly. Provozovaly jsme takové malé telefonní žertíky.

Jakmile nám telefon zvedl muž, tak jsme se například zeptaly na jeho manželku:

“Je paní Kropáčková doma?”

Pokud doma byla a on nám ji zavolal, telefon jsme položily.

Kdy jsem se rozhodla s touto zábavou přestat byla příhoda, kdy jsem zjistila, že toto povyražení sice vypadá nevinně, ale vůbec nevinné není.

Jednoho dne nám telefon zvedla nám neznámá žena.

Odhodlaně jsem se zeptala:

“Můžete mi zavolat manžela, pana Rychlonohu?”

A ona místo, aby řekla:

“Samozřejmě, počkejte si u telefonu,” a my bychom telefon tichounce položily, začala se mnou překvapivě diskutovat. Medovým hlasem, kterému jsem naletěla, se mě zeptala:

“Kde jsi mého manžela potkala? ”

Připadalo mi zajímavé popovídat si s dospělou osobou, a protože jsem k tomu všemu měla ještě velkou představivost, plácla jsem něco duchaplného o místě, kde jsem potkala jejího manžela. A potom jsem ji   usečně a drze požádala:

“Můžete mi ho, prosím, zavolat.”

Paní Rychlonohová moje lži neprohlédla, její hlas se změnil z medového na hysterický jekot: sdělovala mi, atˇ nechám jejího manžela na pokoji.

 V šoku jsem telefon zavěsila a překvapilo mě, že neslyšela můj dětský hlas a nepochopila, že to je jenom taková hra.

Od této příhody jsem telefonování neznámým lidem přestala provozovat. Nebyla to taková psina, jak jsem si myslela, když jsem dospělou ženu dokázala vytočit do nepříčetnosti. Vždycky jsem si myslela, že dospěláci mají všechny svoje emoce pod kontrolou a vždycky ví, co dělat a jak se chovat.

Zažila jsem svoje první setkání s hysterií, a nebylo mi z toho dobře. Naše máti, jak jsme jí s bráchou říkali, řešila věci s klidem. Málokdo ji vytočil, ale pokud se naštvala, přestala komunikovat a nebo promluvila odměřeně a stroze, a ačkoliv se někdy jednalo o jedno slovo, tak to zabolelo. Tím to pro ni haslo, nikdy nekřičela. Ještě nikdy jsem neslyšela někoho z dospělých lidí, tak hrozně ječet jako tu paní v telefonu.

Později, když jsem byla starší, a telefon už nebyla taková zvláštnost a měli jsme krásný nový přístroj a svoji telefonní linku, volala jsem si s kamarádkami. Pamatuji si, že moje nejlepší kamarádka mě vždycky nastrčila, pokud se něco vyřizovalo po telefonu.

“Ty jsi jako tvoje máti, ta taky umí do telefonu mluvit, ale mně to nejde,” lichotila mi, abych se telefonního sluchátko chopila já.

Telefon jsme milovala a zůstalo mi to dodnes, telefonuji ráda a dlouze. Raději zvednu telefon a obtelefonuji všechno, co potřebuji. Je to rychlejší, než se oblékat, usednout do auta a někam jet a ztrácet čas.

Při mém telefonování se nejvíce baví můj manžel, protože když s někým mluvím, dávám si hlasitý odposlech, je to pohodlnější, nemusím mít telefon neustále u ucha. Manžel většinou slyší celý můj hovor a závěr mého hovoru je v tomto stylu:

“Co můžu pro tebe ještě udělat, honey?” ptají se mě vlídně uředníci, zdravotní sestry apod.

“Na mě nikdo tak přátelský není,” stěžuje si po mých telefonátech.

Občas jsem také vytočena, když se spojení nedaří. Včera mi přišla zpráva, abych potvrdila svůj appoitment u lékaře na 4.12.

 Nepotvrdila jsem ho a snažila jsem se přeobjednat. Zavolala jsem na telefonní číslo zpátky, poslechla si všechny ty nabídky, kdy jaké číslo zmáčknout pro přepojení, a když jsem stlačila patřičné číslo, ještě mi řekli, že hovor bude nahráván. A bum. Vypadla jsem.

Opakovala jsem volání celý den a snažila se přeobjednat. Nepovedlo se mi to. Že bych tam jela, to nepřipadá v uvahu, určitě 45 minut autem cesty. Dneska se do toho dám znova. Tak mi držte palce.