Host v posteli

Zdálo se mi, že jsem v Gulfportu strávila celou věčnost, ačkoliv jsme tam byli s Nikem teprve třetí den. Právě toho dne jsem se rozhodla mu sdělit, že kasino není pro mě to pravé ořechové,

a jestli by nebylo možné prozkoumat i jiná zajímavá místa.

Z kasina jsme se vrátili v noci a všichni rychle usnuli. Jen já jsem se v posteli marně převalovala a s východem slunce jsem přemlouvání ke spánku vzdala a vylezla z peřin.

Na terase jsem si našla houpací lavici a posadila se. Užívala jsem si klidné ráno a výhled na moře.

Můj švagr byl první, kdo se vzbudil. Bylo už skoro poledne. Přišel za mnou na terasu a podivil se:

“Ty už jsi vzhůru?”

Nechtěla jsem mu říkat, že v jeho domě se mi vrací dávné problémy se spaním. Nesmím si stěžovat, musím nějak přežít. Kolik dní a nocí mi ještě zbývá?

“Udělám snídani, budeš taky chtít?” zeptal se mě, a já jsem s ním zamířila do kuchyně. Tam už byla Betty a z kuchyňské linky vytahovala pánev, na které se budou smažit vajíčka.

I když jsem brzy ráno měla jogurt, proč si nedat v poledne druhou snídani v podobě vajíček, slaniny a buscuitů?

Posnídali jsme, ale Nik, jediný z nás, který v kasinu popíjel alkohol, stále spal. Šla jsem ho probudit, abychom neztratili celý den lenošením v posteli a zašli se podívat po okolí.

Můj návrh prozkoumat i jiné aktivity než jen blikající automaty v kasinu nebyl přijat v dobrém.

Nik se na mě rozkřikl:

“Všechno je jen o tobě, na to, co baví mě, se kašle.”.

Byla jsem v šoku. Nikdy jsem ho tak vzteklého neviděla. Za čtyři roky manželství jsme se nehádali, i když jsme byli někdy pod velkým tlakem, vždycky jsme to zvládli. Chápala jsem, že jeho zlost pocházela z minulosti a hromadila se v něm. Ale nechápala jsem, proč si ji na mě vyléval, v jeho životě jsem se tenkrát nevyskytovala. Za to, čím si prošel, jsem nemohla.

Jako by zapomněl, že jsem to já, kdo se mu snažil ulehčit nesnadný život, ale nakonec jsem si tím jen ztížila život svůj. Ale postěžovala jsem si mu snad někdy?

Třetí den našeho pobyt v Gulfportu to ještě se mnou vydržel. Ale atmosféra mezi námi byla napjatá a tíživá. Nika to nezajímalo. Jeho představa dovolené byla uplně jiná než moje. Chtěl spát do večera a po večeři se vrátit do kasina.

A nemýlila jsem se. Netrpělivě čekal na večeři, poté nám oznámil, že do kasina pojede sám, protože nikdo z nás ho nechce doprovázet. Byl jako posedlý po automatech a po nočním životě.

“Mysleli jsme si, že budete trávit dovolenou spolu,” podivil se švagr s Betty.

Neočekávali, že mě budou mít na starosti a že budu u nich jen tak lelkovat v domě, zatímco Nik bude sám v kasinu.

V tu dobu probíhala přestavba třetí koupelny v domě, který si koupili před rokem. Švagr s Betty začali s prací večer a strhávali ze zdi dlaždice. A to byl takový rámus, že se stejně spát nedalo.

Věděla jsem, že naši pomoc nečekali, že nás opravdu pozvali na dovolenou. Pokud by potřebovali pomoc, tak by si ji zaplatili. Švagr nikdy nechtěl nic zadarmo a také zadarmo pro nikoho nic neudělal.

Rámus trval až do půlnoci a já netrpělivě čekala na Nika. Přijel k ránu unavený, rozladěný a neměl náladu se mnou mluvit.

Byla jsem vytrénována z prvního manželství. Ležela jsem se zavřenýma očima a nepromluvila na něj.

V tomto domě se mi vrátily dávno zapomenuté pocity osamělosti, jako když jsem žila s prvním manželem. I on často zapomínal cestu domů a vracel se pozdě v noci, někdy až k ránu a někdy vůbec.

Nikdy bych si nemyslela, že po tolika letech zažiju totéž s Nikem. Byla jsem tak zoufalá, že jsem chtěla křičet. Co se stalo? Kam jsem se to dostala?

Uvažovala jsem, že s takovým bezohledným člověkem nemůžu žít. Jeho chování mě deprimovalo.

Už je to hodně dlouho, co jsem si slíbila, že raději budu žít sama, než vedle někoho, s kým si nebudu rozumět a budu se cítit neštˇastná.

Nik usnul a já jsem se nemohla v leže nadechnout. Zpanikařila jsem a byla jsem tak zoufalá, že jsem se prudce posadila na posteli.

Už nikdy, už nikdy ne, povzdechla jsem si a pohlédla vedle sebe na Nika. Málem jsem spadla z postele.

Byla noc, ale v pokoji byl dostatek světla. Svítil měsíc a místnost byla osvětlena lampami z ulice a já viděla siluetu vedle sebe spící postavy. Ale nebyl to Nik.

Přísahám, že vedle mě ležel můj první český manžel. Ležel a spal. Chtěla jsem se ho dotknout, zatřást s ním a probudit ho, ale bála jsem se pohnout. Přiblížila jsem se k němu a nevěřícně zírala. Pak jsem rychle oči zavřela. Možná mám halucinace, nebo jsem se zbláznila, opakovala jsem si v duchu a snažila se zklidnit. Když se zdálo, že jsem nabyla klidu, otevřela jsem oči v domnění, že přelud zmizel.

Ne, byl tam pořád. Můj první český manžel s polodlouhými vlasy, které dříve nosíval, se mnou ležel v posteli. Deka, se kterou byl přikrytý, z něj sklouzla a já jsem spatřila svalnaté nohy v trenýrkách, ve kterých pravidelně spával.

Nik byl vzhledově jiný, že můj bývalý manžel. Vlasy nosil kolem uší vystříhané a na temeni vysokého ježka. Jeho oblíbené spodní prádlo byly boxerky, nikdy by si na sebe nevzal trenýrky, jeho nohy byly hubené a hlavně do postele uléhal nahý. Nesnášel, když ho něco škrtilo.

Jsem naprostý blázen, jsem blázen. Otočila jsem k postavě v posteli zády, abych ji neviděla a pomalu jsem uléhala na polštář, abych ji neprobudila.

Zavřela jsem oči a opakovala jsem si:

Nic se neděje, je to jenom halucinace, musím usnout. Musím zaspat, protože jsem věděla, že z nějakého důvodu se v noci neodvážím vyjít z pokoje. Musela jsem počkat do rána, abych zjistila, kdo je vedle mne v posteli.