Tak tos mě tedy naštval, soudruhu exministře Jandáku. Jak si to vůbec můžeš dovolit říct!!!
Mám dost té demagogie, politikaření, pletichaření a oblbování. Na zprávy se dívám ze setrvačnosti i když vím, že se zase dozvím, jak se strany strkají v ohradě koryt, jak se vraždí a ubližuje, jak nejsou peníze na nic a jen sem tam probleskne něco pozitivního. A pomalu cítím, jak se stávám rezistentní. Je toho tolik, že už jen takové tragédie, jako je například ta v Japonsku, člověkem opravdu otřese.
Ne že by se mnou otřásla vojenská invaze do televize. Myslím si o tom své a není to nic pozitivního. Leč rozhořčený výrok pana Jandáka mne vážně nadzdvihnul. Bolševik by si to nedovolil? Bolševik si dovolil mnohem horší věci. Copak on, jako herec, zapomněl na ty zástupy umělců, kterým bylo zakazováno pracovat ve svém oboru? To už si nevzpomíná , jak se kádrovalo a prověřovalo? A co tresty smrti? Nic? Nula? To jsem si vymyslela? To všechno a mnoho jiného si bolševik dovolil. Lidové milice, to byla věc. Samí slušní lidé, kteří by kuřeti neublížili... bez stranické podpory.
Je mi zle. Dávají Vláčilovu Marketu Lazarovou. Dívám se na tu filmovou vzácnost a přemýšlím o souvislostech doby, kdy film vznikal. Lidi to nikdy neměli jednoduché. A nebudou mít. Dokud se budou nenávidět, dokud si budou závidět a dokud se nebudou respektovat.
Tak jo, pane Jandáku, máte právo říct, co si myslíte a já mám právo nesouhlasit. Hele, pojďme se nadechnout, vydechnout a koukat, jak sem leze jaro. Já vím, v Praze je to horší, tam to žije jinak než na venkově. No, neměnila bych ani za ministerský plat. Já jsem totiž ráda, že tu není zemětřas, že tu není střelba, že můžu napsat, co si myslím a moje děti proto nebudou mít problém ve škole a že když na to budu mít, můžu jet k moři bez povolení vládnoucí třídy.
