Breathariánskou cestou ... k sebedestrukci?

Mistryně Ching Hai: "Musíte vědět, že bez jídla můžete žít, že nezemřete. A kdybyste zemřeli, byl váš čas zemřít. Není to brethariánský proces, který vás zabil..."   

Za svůj krátký život jsem se setkala s mnohými životními styly, tento je ze všech nejpodivnější. Zdá se, že zákon o zachování hmoty už tak zcela neplatí...
   Jsem tradiční člověk a život mám ráda. Jím a piju, cvičím a pracuju, odpočívám a bavím se. Myslím, že poměrně vyrovnaně. Nedávno jsem se dozvěděla něco o breathariánech. Prý se dá žít bez jídla a dokonce i bez vody. Něco, co zcela odporuje všemu, úplně všemu. No jistě, slyšela jsem o jogínech, kteří dokážou žít s minimem potravy, ale to jsem vždy považovala za něco extrémního, k čemu se možná dá dojít dlouhatánskou duchovní cestou, avšak normální to není. 
   Povídám si s kamarádkou, která je z přesvědčení vegankou. Chápu její důvod - nic nebrat. Proto kromě masa nejí ani mléko, vejce a dokonce i med, protože podle jejího přesvědčení toto všechno náleží zvířatům. Chápu, ale nesouhlasím. 
   Lidé, kteří nechtějí zabíjet zvířata pro maso a brát jim jejich produkty, nejsou špatní, mají svou pravdu, avšak podle mne popírají vývoj. Jestliže se člověk vyvinul tímto směrem, tedy ze sběrače plodů v lovce mamutů a pak chovatele dobytka a drůbeže, mělo to svůj vývojový důvod. Proč ostatní masožravá zvířata loví jiná zvířata? Proč kuny kradou vejce a medvědi vybírají lesním včelám med? 
Fakt je, že člověk se poněkud přemnožil a pokud by zůstal jen u lovu, za chvíli by chtě nechtě musel přejít zpět k vegetariánství. Proto začal s chovem. 

Půst jsem zkusila dvakrát. Jednou dobrovolně a jednou nedobrovolně. To když jsem si poškodila jícen špatně zapitým lékem a deset dnů jsem nebyla schopna polknout nic jiného než bílý jogurt a heřmánkový čaj. Dalo se to přežít, ale příjemné to nebylo. Letos jsem chtěla vyzkoušet jarní očistu. Po zeleninovém dni mi bylo tak blbě,že i když zeleninu mám ráda, pár dní jsem ji nemohla ani vidět. Takovou věc už neudělám. 
   Půst sám o sobě je jistě dobrý, proč ne, ale postupně přejít na půst celoživotní? Breathariáni tvrdí, že jezení je zvyk, kterému se dá odnaučit. Promiňte, ale musím vzpomenout jeden vtip, který se mi vybavil.
   "Jožo, prý ti pošel kůň."
   "Nojo, učil sem ho nežrat. Už to, mrcha, skoro uměl ..."

Ano, bez jídla se určitě dá žít i několik let. Lidé, kteří se vrátili z koncentračních táborů, o tom vědí své. Dokonce bych věřila tomu, že člověk, který nejí vědomě a s přesvědčením, že je to pro něj dobré, může tuto dobu přežívání prodloužit. Sugesce je velmi mocný nástroj. 
Jsou breathariáni, kteří občas přejdou zpět k určité klasické stravě a pak se zase postupně vrátí k práně. I tady bude velká pravděpodobnost delšího života za minimální klasické výživy. 
   Nemohu však přijmout tvrzení, že tito lidé nejsou na svém zdraví poškozeni. Přečetla jsem si několik rozhovorů s několika lidmi, kteří se hlásí k breathariánství. Našla jsem si všechny jejich dostupné fotografie a porovnávala. Ti lidé se ztrácejí před očima. 

Asi jeden z nejznámějších, Jericho Genesis Sunfire je na mé ilustrační fotce. Byl ragbista, pak fitnes trenér. O své cestě za nejezením mluví otevřeně. Jak to bylo obtížné, jak bojoval sám se sebou a zkoušel to znovu a znovu, o úspěších, o nevolnostech, o depresích a o poznání. Zaujalo mě jeho vysvětlení a smíření se změnou postavy. Byl vždy pyšný na své vypracované tělo, které pochopitelně začalo stravovat i svaly, když omezil příjem jen na ovoce a pak na ovocné šťávy. Podle něj bylo v jeho těle spousta zadržené vody a tuku, aby se odbourávaly toxiny nahromaděné z příjmu klasické stravy. Když se toxinů zbavil, nebylo třeba zadržovat vodu a tuky a tělo je vyplavilo... To, že byl tak "udělaný", byl důsledek zanícení jeho těla. 
Jericho vypráví a v očích má smutek. To nejsou oči veselého a radostného člověka. 

Proč se někteří lidé rozhodnou naučit své tělo nepříjmat potravu? Anorektičky to mají jasné, jsou psychicky nemocné a vidí se stále tlusté i když už na sobě nemají ani gram svalů natož pak tuku. To je něco jiného. Breathariáni se, jak říkají, chtějí osvobodit. A pak osvobodit a zachránit celý svět. 
   Osvobodit od čeho? Od vydělávání peněz na jídlo a vše co s tím souvisí. Od času na přípravu jídla a následný úklid. Od nutnosti vraždit zvířata pro maso...

Kdyby ... zcela hypoteticky ... postupně lidé přestali jíst. Přestala by se chovat zvířata na porážku, zanikl by masný a zpracovatelský průmysl. Nepěstovalo by se nic na polích, všude by se vysadily lesy. Nebyly by pekárny, restaurace, vývařovny, pivovary, nevyrábělo by se nádobí, ledničky, myčky, varné desky, kuchyně. Všichni tito lidé by museli dělat něco jiného. Ale co? Peníze, které kolují v tomto odvětví ekonomiky, by musely kolovat někde jinde. 
   Tuhle vizi jsem zatím nikde zpracovanou nenašla. 

Mám pochopení pro každého s odlišným životním stylem,když vědomě neubližuje. Breathariáni zdánlivě ubližují jen sami sobě, ale obávám se, že jejich "učení" není dobré. Je to jen můj názor a pocit, ale ty dlouhé články s rozhovory a životopisy na mne působí hrozně moc sektářsky. Je tam plno karmy, třetí úrovně, sítí velké záchrany a božího světla. Mám z toho prostě divný pocit.