Ve stínu minulosti?

Až bude někdo zase skučet nad dnešní "zatracenou" dobou a litovat se, jak se mu špatně žije, poštele jej na film Davida Ondříčka Ve stínu. Jen absolutní ignorant a nebo otrlý a ortodoxní nadávač nepřipustí, že doba byla zlá, nesrovnatelně více zlá než je dnes.

Tento film (a některé další) by se měly zařadit do školních osnov a nahradit glorifikované hrdinské eposy o husitech a jiných devastujících hnutích našeho národa. Svět opanoval člověk a vyvinul se do mnoha podob a kultur. Prapůvodní instinkt zabít pro jídlo a pro právo na samice se přetransformoval do práva silnějšího zabít pro cokoliv. 
   Děj filmu nám přináší malý střípek z naší nedávné minulosti. Rok 1953, krátce před měnovou reformou. Kapitán Hakl vyšetřuje běžnou loupež v klenotnictví. Z banálního případu se však postupně stává komplikovaná politická vykonstruovaná causa židovského spiknutí, kterou s přehledem režíruje STB.

Kdo nezažil, nechápe. Mám to štěstí, že jsem se narodila až v roce 1964. Tedy poválečnou dobu mám zprostředkovaně odvyprávěnou svou babičkou, která druhou světovou válku prožila jako mladá matka dvou dcer a zažila návštěvu banderovců, některá fakta znám od své maminky, jíž bylo v roce 1953 právě 13 let a tehdejší těžkou dobu překonávala s pomocí folklorního souboru. Krása čisté cimbálové muziky a lidových tanců byla jednou z cest, jak na chvíli zapomenout na marasmus okolního světa.

Vraťme se k filmu. Skláním se před všemi, kdo se na filmu podíleli. Poutavě a pravdivě napsaný scénář, výborně vybraní představitelé postav, skvěle režijně vedení, absolutně perfektní exteriéry (proboha, kde jsou ještě tak zanedbané baráky???) a dokonale vybrané rekvizity, kostýmy a líčení. Až na jediný ohrnutý límeček, který v následujícím záběru už ohrnutý nebyl, jsem nezaznamenala nic, co by mě vytrhlo z děje. Václavák z kočičích hlav, pryskyřičná či jaká madla u lítaček, pavlačové byty, otevřené tramvaje, starodávný porcelán, petrolejky, domovní prádelna... pro někoho vintage nostalgie, v tomto filmu krutá realita těžkého života v počátcích socialismu.
   Kromě kapitána Hakla, který má naše sympatie, podílí se na případu další postava, a to major Zenke, Němec. Ani on, ačkoliv se nabízí opak, není svým postojem nesympatický. Jak se ukáže, býval příslušníkem SS, po válce vězněn na Sibiři, nyní dostal šanci vrátit se k rodině, kterou neviděl šest let. Cena je však vysoká. Vlastní svědomí.
Hakl má také rodinu. Krásnou a ustaranou ženu, bystrého synka. Hakl má také svědomí.

Oba se dvakrát konfrontují. Jednou fyzicky. Prostě si dají přes hubu, jako chlap s chlapem. Podruhé už civilizovaněji. Konfrontují své svědomí. Držet se pravdy a riskovat život nebo se podvolit, lhát a mít šanci alespoň na život s omezenými právy?
Každý se rozhodne po svém. Jeden přežije, druhý ne...