Blbá nálada
Moje maminka se narodila v roce 1910. Byly jí čtyři roky, když začala a osm let, když skončila První světová válka. Dalších pár let trvalo, než se naše země, vyhrabala z bídy poválečných let. Děda dřel jako kůň, aby jeho tři dcery dostaly vzdělání, aby uživil rodinu. Jako osmnáctileté, se jí podařilo založit malý obchůdek, kde šila ložní a spodní prádlo. Ve dvaceti letech již zaměstnala dvě dívky, a obchůdek začal prosperovat. V roce 1937 si otevřela malý módní salon, a začala šít šaty pro dámy, manželky úředníků. Ten rok vzala celou rodinu, na společnou dovolenou do Šumavských lesů a do Bavorska.
V původním obchodě už zaměstnávala deset dívek, v salonu tři. Celý týden byla od rána do večera v jednom kole. Zajišťovala materiály, kontrolovala práci, přijímala zakázky. V neděli dělala účetnictví, a připravovala soupis všeho, co se má příští týden udělat. Konečně mohla platit školu pro svoji nejmladší sestru, a rodičům trochu pomoci v jejich snažení. V září 1938 nás spřátelené mocnosti v Mnichově prodali Hitlerovi, výměnou za mír, který jak se později ukázalo, stejně válce nezabránil. V roce 1939 nás obsadila Hitlerova vojska a byl nastolen Protektorát. Nebyli jsme ani Židé, ani komunisti, což byl dostatečný důvod, aby matku nechali žít a podnikat.
„Víš, báli jsme se všichni, ale nějak se žít muselo,“ maminka málokdy o tomto období vyprávěla, ale když začala, seděla jsem jako pěna a poslouchala. „Ty slušní lidi drželi při sobě, ti parchanti seděli a psali udání na Gestapo.“
Přišel konec války, lidé nadšeně vítali Sovětská vojska jako osvoboditele, a málokdo tušil, že si nás opět mocnosti rozporcovali jako maso u řezníka.
„Já, nána blbá jsem je byla vítat, mávala jim kytkou. To si do smrti neodpustím.“ Říkala později s oblibou.
Konec války opět přinesl bídu a hlad.
Ve 48. roce ji znárodnili, prohlásili za buržousta, napařili milionářskou daň, což byla úplná pitomost. Sebrali obchod, salon, a byla na mizině. Pamatuji si, jak jsme spolu chodily do Vodičkovy ulice, kde proti synagoze byl „frc“, tedy zastavárna. Tam skončily její hodinky od tatínka k maturitě, koberce od strýce, který podnikal v Maroku, obrazy, dary od druhého strýce akademického malíře. Komunista ji, která znala perfektně Německy, Francouzky, Anglicky, Italsky, laskavě zaměstnal jako metařku.
„Pane docente, mohl byste prosím popojet s tou károu?“ líčila dialogy v metařské četě.
„Hned to bude, milostivá paní.“ Pan docent Roubal měl na starosti dvoukolák. „Jen co pan atašé sebere tu svoji hromadu.“
Pan kulturní atašé Vaško byl už před válkou, na velvyslanectví v Anglii. Pan docent byl Žid, kterému se podařilo před Hitlerem včas utéct do Ameriky i s rodinou. Po válce se nadšeně s rodinou vrátil do vlasti. Zbytek rodiny mu tady nacisti vyvraždili. Před komunistou se mu utéct včas nepodařilo. Maminka vždy své partě připravila svačinu, obyčejně chléb se sádlem. Do ešusu, který prošel s dědečkem 1. světovou válku (byl až ve Vladivostoku, tedy ešus a dědeček), uvařila meltu.
„Rukulíbám, milostivá paní,“ děkoval vždy pan docent. „Dovolím si, vám nabídnou jablka, sestra je poslala. Vezměte prosím i pro dcerušku.“
Jednou pan atašé Vaško nepřišel na směnu. Později se matka dozvěděla, že je zavřený v Jáchymovských dolech za velezradu. Novou posilou, pro metařskou partu, se stal pan major Malovec. Válečný pilot, v Anglii několikrát vyznamenaný za statečnost.
Osud mé matky nebyl výjimečný, byl jen jedním z mnoha.
Tak až si zase budeme stěžovat, jak hrozně se dnes máme, jaký je zde „srab, bída a neštovice“, a budeme mít blbou náladu, zkusme se zastavit a vzpomenout na naše rodiče a prarodiče, kteří prožili dvě světové války. Opravdovou bídu, hrůzy, o kterých se nám ani nesní. Šlo jim o holé životy. Jejich příbuzní byli nesmyslně vražděni, rodiny perzekuovány. A přesto je to nezlomilo, dokázali se těšit z každého dne, z každé maličkosti. Vážili si života, byť osud byl k nim velice nemilosrdný. Možná to bylo právě proto, co prožili. Oni věděli, kde jsou ty pravé hodnoty, nutné k životu.
Jestli je někde bída, a důvod pro blbou náladu, tak v téhle zemi to není. Spíš nespokojenost z rozežranosti. Mít blbou náladu můžeme mít, ale ty důvody pro ni, jsou obyčejně prkotiny. Jistě, že život tu není ideální dle našich představ, ale to není nikde, ani nikdy nebude.
Blbou náladu bych měla v Indii, kdybych se narodila v kastě nečistých. V Etiopii, kdybych patřila k Tutsiům. V Japonsku, kdyby mi smetla dům i s rodinou tsunami. Na Haity, kdyby mi zemětřesení zničilo celé město. V Kambodži za vlády Rudých Kmérů. Koncentráky v severní Koreji, nejsou žádné lázně, tam bych měla blbou náladu určitě. A tak dále…
Brečet tady a nyní? Máme, co jsme si zvolili, asi jsme si to zasloužili. Jinak to nevidím.
Běla Polášková
Kohoutek
Tenhle příběh je hodně starý. Kdykoliv chci posuzovat nebo přijít na to, co chtěl autor abstraktního obrazu dílem říci, a odpověď nenacházím, mám nutkání rezolutně prohlásit: „ten pan umělec si dělá z lidí srandu“. Leč vzpomínka na onen zážitek, můj soud, respektive odsudek okamžitě zastaví...
Běla Polášková
Malý exkurz do duše šíleného golfisty
Dnešní den začal opravdu báječně. Probudil jsem se do slunečného rána, svěží a plný elánu. Taková rána jsou pro mě čím dál, tím více vzácnější. Častěji se probouzím s pocitem, že jsem celou noc tahal putny s uhlím do pátého patra, a se zbožným přáním spát ještě dalších osm hodin.
Běla Polášková
Den blbec
To ráno vstanete a cestou do koupelny si v bytě, který nemá jediný práh, si ukopnete palec. Moc to bolí. Pasta z kartáčku na zuby vám spadne do odtoku a odplave. „Den blbec“ je úspěšně odstartován...
Běla Polášková
Olomoucké syrečky na cestách
Jestli vás nějaký váš příbuzný někdy požádá o přivezení Olomouckých syrečků, zdvořile, leč rezolutně odmítněte. Leda, že jste tak velký extrovert, že vám pozornost široké veřejnosti nečiní potíže. Ani doma, ani v cizině. Možnost, jak splnit přání, je dokonalý obal, ale opravdu velmi dokonalý.
Běla Polášková
Sex ve městě po Česku.
Seriály nemusím, velká část mi připadá úplně blbá. Ty, které jsem celkem sledovala, byly dva. Tudorovci (i když o králi Jindrovi mám jinou představu, co se jeho zevnějšku týká), ale mám historii ráda a i když tento příběh důvěrně znám, tak mi z něho moc neuteklo. Jediný, který jsem stíhala, byl Ranč u zelené sedmy. Měl všechno, příběh, skvělé obsazení a hlavně tam byla sranda. Další byl Sex ve městě (z toho mi sice polovina utekla), ale každý díl, který jsem viděla, mě náramně pobavil. A taky jsem tam našla vzdálenou paralelu s mými třemi přítelkyněmi, se kterými to táhnu životem už víc než třicet let.
Další články autora |
Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese
Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl
Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....
Dopravu komplikuje ledovka, na severu se můžou tvořit sněhové jazyky
Aktualizujeme Mrholení a noční teploty pod nulou v Čechách ve středu ráno komplikují dopravu. Autobusové spoje ze...
Jihokorejský exministr obrany zatčený kvůli stannému právu se pokusil o sebevraždu
Bývalý jihokorejský ministr obrany Kim Jong-hjon, který je zadržován kvůli své účasti na vyhlášení...
Fašista a diktátor. Chtěl převrat, obuli se v KLDR do jihokorejského prezidenta
Severní Korea v první reakci na krátké vyhlášení stanného práva v Jižní Koreji situaci přirovnala k...
Prodlužte kompenzace za nucenou sterilizaci, naléhá Rada Evropy na Česko
Komisař pro lidská práva Rady Evropy Michael O’Flaherty se tento měsíc obrátil na české ústavní...
Jak oblékat děti na podzim? Kvalitní softshellové kalhoty jsou základ
Podzimní počasí je nevyzpytatelné, proto redaktorky eMimina otestovaly dětské softshellové kalhoty Wolf, které nabízí e-shop Olšákovi.cz. Jak si...
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x