Blbá nálada

Je dnes módou nadávat na všechno. Na politiku, na podnikatele, na kmotry, na zaměstnavatele, na počasí. Zamyslel se někdo nad tím, co je opravdová bída, co je opravdová tragedie? Naši, mnohých rodiče, mnohých prarodiče, zažili hrůzy, o jakých se nám nesnilo. Snad právě proto, byli v dobách klidu bez válek, šťastní za každý nový den.

 

Moje maminka se narodila v roce 1910. Byly jí čtyři roky, když začala a osm let, když skončila První světová válka. Dalších pár let trvalo, než se naše země, vyhrabala z bídy poválečných let. Děda dřel jako kůň, aby jeho tři dcery dostaly vzdělání, aby uživil rodinu. Jako osmnáctileté, se jí podařilo založit malý obchůdek, kde šila ložní a spodní prádlo. Ve dvaceti letech již zaměstnala dvě dívky, a obchůdek začal prosperovat.  V roce 1937 si otevřela malý módní salon, a začala šít šaty pro dámy, manželky úředníků. Ten rok vzala celou rodinu, na společnou dovolenou do Šumavských lesů a do Bavorska.

 

V původním obchodě už zaměstnávala deset dívek, v salonu tři. Celý týden byla od rána do večera v jednom kole. Zajišťovala materiály, kontrolovala práci, přijímala zakázky. V neděli dělala účetnictví, a připravovala soupis všeho, co se má příští týden udělat.  Konečně mohla platit školu pro svoji nejmladší sestru, a rodičům trochu pomoci v jejich snažení. V září 1938 nás spřátelené mocnosti v Mnichově prodali Hitlerovi, výměnou za mír, který jak se později ukázalo, stejně válce nezabránil.  V roce 1939 nás obsadila Hitlerova vojska a byl nastolen Protektorát. Nebyli jsme ani Židé, ani komunisti, což byl dostatečný důvod, aby matku nechali žít a podnikat. 

 

 

„Víš, báli jsme se všichni, ale nějak se žít muselo,“ maminka málokdy o tomto období vyprávěla, ale když začala, seděla jsem jako pěna a poslouchala. „Ty slušní lidi drželi při sobě, ti parchanti seděli a psali udání na Gestapo.“

Přišel konec války, lidé nadšeně vítali Sovětská vojska jako osvoboditele, a málokdo tušil, že si nás opět mocnosti rozporcovali jako maso u řezníka.

„Já, nána blbá jsem je byla vítat, mávala jim kytkou. To si do smrti neodpustím.“ Říkala později s oblibou.

Konec války opět přinesl bídu a hlad.

 

Ve 48. roce ji znárodnili, prohlásili za buržousta, napařili milionářskou daň, což byla úplná pitomost. Sebrali obchod, salon, a byla na mizině. Pamatuji si, jak jsme spolu chodily do Vodičkovy ulice, kde proti synagoze byl „frc“, tedy zastavárna.  Tam skončily její hodinky od tatínka k maturitě, koberce od strýce, který podnikal v Maroku, obrazy, dary od druhého strýce akademického malíře. Komunista ji, která znala perfektně Německy, Francouzky, Anglicky, Italsky, laskavě zaměstnal jako metařku.

„Pane docente, mohl byste prosím popojet s tou károu?“ líčila dialogy v metařské četě.

„Hned to bude, milostivá paní.“ Pan docent Roubal měl na starosti dvoukolák. „Jen co pan atašé sebere tu svoji hromadu.“

Pan kulturní atašé Vaško byl už před válkou, na velvyslanectví v Anglii. Pan docent byl Žid, kterému se podařilo před Hitlerem včas utéct do Ameriky i s rodinou. Po válce se nadšeně s rodinou vrátil do vlasti. Zbytek rodiny mu tady nacisti vyvraždili. Před komunistou se mu utéct včas nepodařilo. Maminka vždy své partě připravila svačinu, obyčejně chléb se sádlem. Do ešusu, který prošel s dědečkem 1. světovou válku (byl až ve Vladivostoku, tedy ešus a dědeček), uvařila meltu.

„Rukulíbám, milostivá paní,“ děkoval vždy pan docent. „Dovolím si, vám nabídnou jablka, sestra je poslala. Vezměte prosím i pro dcerušku.“

 

Jednou pan atašé Vaško nepřišel na směnu. Později se matka dozvěděla, že je zavřený v Jáchymovských dolech za velezradu. Novou posilou, pro metařskou partu, se stal pan major Malovec. Válečný pilot, v Anglii několikrát vyznamenaný za statečnost.

 

Osud mé matky nebyl výjimečný, byl jen jedním z mnoha.

 

Tak až si zase budeme stěžovat, jak hrozně se dnes máme, jaký je zde „srab, bída a neštovice“, a budeme mít blbou náladu, zkusme se zastavit a vzpomenout na naše rodiče a prarodiče, kteří prožili dvě světové války. Opravdovou bídu, hrůzy, o kterých se nám ani nesní. Šlo jim o holé životy. Jejich příbuzní byli nesmyslně vražděni, rodiny perzekuovány. A přesto je to nezlomilo, dokázali se těšit z každého dne, z každé maličkosti. Vážili si života, byť osud byl k nim velice nemilosrdný. Možná to bylo právě proto, co prožili. Oni věděli, kde jsou ty pravé hodnoty, nutné k životu.

 

Jestli je někde bída, a důvod pro blbou náladu, tak v téhle zemi to není. Spíš nespokojenost z rozežranosti. Mít blbou náladu můžeme mít, ale ty důvody pro ni, jsou obyčejně prkotiny. Jistě, že život tu není ideální dle našich představ, ale to není nikde, ani nikdy nebude.

 

Blbou náladu bych měla v Indii, kdybych se narodila v kastě nečistých. V Etiopii, kdybych patřila k Tutsiům. V Japonsku, kdyby mi smetla dům i s rodinou tsunami. Na Haity, kdyby mi zemětřesení zničilo celé město. V Kambodži za vlády Rudých Kmérů. Koncentráky v severní Koreji, nejsou žádné lázně, tam bych měla blbou náladu určitě. A tak dále…

 

Brečet tady a nyní? Máme, co jsme si zvolili, asi jsme si to zasloužili. Jinak to nevidím.

 

      

 

Autor: Běla Polášková | pátek 7.11.2014 11:03 | karma článku: 22,87 | přečteno: 886x

Další články autora

Běla Polášková

Kohoutek

Tenhle příběh je hodně starý. Kdykoliv chci posuzovat nebo přijít na to, co chtěl autor abstraktního obrazu dílem říci, a odpověď nenacházím, mám nutkání rezolutně prohlásit: „ten pan umělec si dělá z lidí srandu“. Leč vzpomínka na onen zážitek, můj soud, respektive odsudek okamžitě zastaví...

7.3.2015 v 14:56 | Karma: 13,25 | Přečteno: 400x | Diskuse | Poezie a próza

Běla Polášková

Malý exkurz do duše šíleného golfisty

Dnešní den začal opravdu báječně. Probudil jsem se do slunečného rána, svěží a plný elánu. Taková rána jsou pro mě čím dál, tím více vzácnější. Častěji se probouzím s pocitem, že jsem celou noc tahal putny s uhlím do pátého patra, a se zbožným přáním spát ještě dalších osm hodin.

12.2.2015 v 14:17 | Karma: 8,31 | Přečteno: 343x | Diskuse | Poezie a próza

Běla Polášková

Den blbec

To ráno vstanete a cestou do koupelny si v bytě, který nemá jediný práh, si ukopnete palec. Moc to bolí. Pasta z kartáčku na zuby vám spadne do odtoku a odplave. „Den blbec“ je úspěšně odstartován...

29.1.2015 v 15:04 | Karma: 18,79 | Přečteno: 736x | Diskuse | Ostatní

Běla Polášková

Olomoucké syrečky na cestách

Jestli vás nějaký váš příbuzný někdy požádá o přivezení Olomouckých syrečků, zdvořile, leč rezolutně odmítněte. Leda, že jste tak velký extrovert, že vám pozornost široké veřejnosti nečiní potíže. Ani doma, ani v cizině. Možnost, jak splnit přání, je dokonalý obal, ale opravdu velmi dokonalý.

21.1.2015 v 15:16 | Karma: 20,73 | Přečteno: 1113x | Diskuse | Ostatní

Běla Polášková

Sex ve městě po Česku.

Seriály nemusím, velká část mi připadá úplně blbá. Ty, které jsem celkem sledovala, byly dva. Tudorovci (i když o králi Jindrovi mám jinou představu, co se jeho zevnějšku týká), ale mám historii ráda a i když tento příběh důvěrně znám, tak mi z něho moc neuteklo. Jediný, který jsem stíhala, byl Ranč u zelené sedmy. Měl všechno, příběh, skvělé obsazení a hlavně tam byla sranda. Další byl Sex ve městě (z toho mi sice polovina utekla), ale každý díl, který jsem viděla, mě náramně pobavil. A taky jsem tam našla vzdálenou paralelu s mými třemi přítelkyněmi, se kterými to táhnu životem už víc než třicet let.

13.1.2015 v 16:58 | Karma: 38,67 | Přečteno: 8771x | Diskuse | Poezie a próza

Nejčtenější

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu

12. června 2025  10:55,  aktualizováno  16:42

Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

Sláva v Přešticích. Na svatbu komtesy z rodu Černínů přijel i belgický král

15. června 2025  14:24

Své ano si v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích řekli v sobotu v poledne osmadvacetiletá...

Pobyt v Jeseníkách turistům opět zpříjemní slevy, kraj na ně dá pět milionů

20. června 2025  5:29

Olomoucký kraj opět uvolní peníze na ubytovací vouchery, aby podpořil cestovní ruch v Jeseníkách...

Za zpožděný let dostanou cestující nižší odškodné a později, rozhodla EU

20. června 2025

Rada Evropské unie schválila po dvanácti letech revizi, která upravuje podmínky odškodnění při...

Dovolená autem. Za kolik natankujete v evropských zemích a co si ohlídat

20. června 2025

Premium Za letošní letní dovolenou chtějí Češi utratit v průměru 1 400 eur, což je v přepočtu téměř 35...

Jak Mosad prošpikoval Írán svými agenty. Jsou mezi diplomaty, vědci i běžnými lidmi

20. června 2025

Premium Koncem dubna oběsili v Teheránu šéfa kontrarozvědky odpovědného za honění špionů izraelského Mosadu...

  • Počet článků 26
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1722x
Nejsem poeta, jen pozorovatel života. Proto mám ráda fejetony. Občas píši i povídky, ty si ovšem vymýšlím. Mám ráda humor, jsme tu chvíli a mrtví budeme dlouho. Nejsem si jistá, že ho umím, ale moc se snažím vidět jej za vším.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.