Temelín dostavět nebo nedostavět s Rusy nebo s Američany?

Otázka skoro jako z Hamleta. Ale odmysleme si konec otázky s kým a ponechme jen otázku, zdali dostavět nebo ne. Česká tištěná nebo elektronická média jsou plná různých polemik o vhodnosti dostavby, ekonomické rentabilitě, ale už si někdo položil otázku, zdali potřebujme více tepelnou nebo elektrickou energii?

Po Fukušimě německá kancléřka Merkelová nechala uzavřít všechny zastaralé jaderné elektrárny. Mnoho lidí si ťukalo na čelo nebo se jí smálo. Předpovídali jí, že kvůli tomu padne. Opak byl ale pravdou. U nás brzo může nastat podobná situace. Po Fukušimě nastala jedna zásadní změna v jaderné energetice. U Černobylu všichni věděli, že za výbuchem stálo selhání lidského faktoru. Ale japonská Fukušima změnila světové mínění a především to evropské. Požadavky na bezpečnost vyrostly tak vysoko, že dnes nikdo nedovede reálně odpovědět na otázku, kolik by stála dostavba Temelína. Takže otázka zní, co bude dál?

            Vracím se k úvodu. Elektrickou energii dovedeme vyrobit dnes ze všeho možného. Ale teplo zatím umíme ve velkém vyrábět pouze přeměnou vody na páru. S nově objevenými nalezišti zemního plynu a světově se rozšiřující těžbou břidlicového plynu to zas tak nevypadá dlouhodobě špatně, z hlediska zásob. Kogenerační nebo paroplynové elektrárny tak mohou snadno nahradit dosluhující uhelné elektrárny, například Opatovice nad Labem.

            Závěrem lez říci, že nad dostavbou Temelína visí Damoklův meč ve formě přechodu od uranu k plynu. Města potřebují nejen svítit, ale i topit. Tento fakt může zásadně změnit celkovou energetickou koncepci státu. Jádro umí také vyrobit hodně tepla, ale nikdo nepostaví atomovou elektrárnu na kraji velkého města. Odpověď, jak to bude doopravdy s Temelínem, není daleko.