Práva dětí! Bez tabu a bez ostychu!

Jste rodič, politik, soudce opatrovnického soudu, zástupce OSPOD a nebo jen nezávislý pozorovatel či občanský aktivista? Je jedno, kdo jste, ale sedněte si ke stolu a napište dle svých zkušeností, co jsou práva dětí. Pokud budeme hodně o tom diskutovat, nebudeme se bát tabu, můžeme se shodnout na  třech bodech: 1) právo na radostné dětství, hry a zábavu 2) právo na lásku a ochranu od svých rodičů 3) právo na vzdělání a právo dokola klást otázku „a proč?“

foto autor

A proč toto tedy v České republice a mnoha jiných státech EU neplatí, nebo jen omezeně? Věci, které jsme začali brát jako samozřejmost, se postupně začaly vytrácet ze života. Společnost se naučila vše přepočítávat na peníze a hledá možnosti kde a jak vydělat, bohužel i na dětech.

Právo dětí na lásku a ochranu od rodičů musí být nedotknutelné. Bohužel stávající legislativa toto mnohdy popírá. Vágnost legislativy dokonce umožňuje soudům bezdůvodně omezit výše uvedená práva dětí, což je primárně v rozporu s Ústavou ČR. Může mne teď někdo napadnout, že mluvím z cesty, ale životní zkušenost moje a přátel mi dává za pravdu.

Současná legislativa v ČR a v jiných stejně sociálně zaostalých státech EU umožnila dobrou obživu, parazitování, na neštěstí rozpadajících se rodin. Místo toho, aby se soudy a OSPOD snažily primárně uhladit rozpory v manželském soužití a tím bránily práva dětí, přispívají svými kroky ke zhoršení stavu. Jak to probíhá?

Máte běžnou rodinu, kde ne vše je ideální, ale co je vlastně ideální? Pak přijdou falešní rádci a namluví jednomu z rodičů, že je lepší se rozvést. Tím začíná souběh událostí, které začnou popírat výše uvedená práva dětí. Falešní rádci, znalci české legislativy, obvykle poradí, že nejlepším způsobem pro rychlý rozvod jsou falešná obvinění. Nikdo v té chvíli se nedívá na to, co je nebo není pravda a už vůbec na to, co tomu říkají děti.

Soudy a OSPOD místo aby tmelily a bránily práva dětí, naopak zcela toto popřou a roztrhnou rodinu tím, že vybranému rodiči - většinou je to otec - omezí právo vidět své děti. Zde připomínám, co uvádějí statistiky, že žádost o rozvod většinou podávají ženy. Jak sociologické průzkumy zjišťují, myslí si, že bez chlapů jim to půjde lépe. A tak za pomocí falešných rádců tlačí často na rychlý rozvod za pomocí různých smyšlených historek s vidinou, že vysoudí maximum financí a výhod. Zapomínají přitom zejména na to, že děti nejsou majetek. Pro připomenutí: jaká že jsou práva dětí?

Soudy, OSPOD netmelí, ale rozdělují. Systém vydělává na dělení, nikoliv na spojování. Nejdříve umožní dětem a poškozenému rodiči styk jednou za týden na 3 hodiny. Aby se pak neřeklo, prodlouží to na 2krát 3 hodiny za týden a jednou za 14 dní So 10-18 hod. a Ne 10-18 hod., bez přespání. Tomu se říká vyspělá sociální společnost?

Poškozený rodič dále bojuje za svá práva a za práva dětí. Docílí, že může dítě u něj přespat, alespoň na jednu noc za 14 dní. Ale tady soudy a OSPOD opět zasáhnou, vymyslí práci pro soudní znalce, aby systém vydělal a rodičům a dětem komplikoval život. Zkuste malým dětem vysvětlit, že si doteď s rodiči radostně hrály na pískovišti, v parku si čutali fotbal a z ničeho nic musí cizí paní nebo pánovi vysvětlovat, že mají rádi oba rodiče. Nechápou, proč to ty cizí lidi vlastně zajímá.

Systém pracuje, vydělává a výše uvedená práva dětí se v něm ztrácejí jako hrnek čokolády v rozbouřeném moři. Je potřeba si připomenout, že jsou nejen poškozena práva dětí, ale zde už na základě rozhodnutí soudů a OSPOD dochází k citovému týrání dětí. Dítě ochuzené o lásku, ochranu a péči jednoho z rodičů tak velmi strádá. Některé děti se uzavírají dovnitř, některé začnou zlobit na venek. Radostná očka se mění ve smutná. Tablet ani dálkový ovladač od TV nikdy nenahradí lásku obou rodičů.

Přitom v některých sociálně vyspělých státech EU se našlo řešení pro ty společnosti, které dokázaly vstoupit do 21. století. Děti nemají domov tam, kde jsou stěny a střecha, ale mají domov tam, kde mají mámu nebo tátu, třeba i po týdnu na vystřídání. Děti mají rády stejně maminku a tatínka. Sebrat jim trvale jednoho z rodičů znamená sebrat jim polovinu lásky a radostí. Umožnění střídavé péče hned v prvopočátku by zamezilo tahanicím a nechutným sporům během soudních jednání. Je vtipné slyšet větu: jste rodiče, tak se dohodněte. Když to nešlo lehce za manželství, tak poté, co se rozjedou nechutné soudní spory podpořené neobjektivními výroky, možnost dohody se naopak výrazně zmenšuje. Pokud by bylo ale všem jasné, že střídavá péče je primární, nejen že by to rodiče více motivovalo k dohodě, ale možná by to i zabránilo poslouchat na úvod falešným radám vedoucím k rozvodům.

Systém by se obrátil, primárně by neprofitoval na neštěstí rodin, ale na podpoře rodin. Zejména by systém tak ochraňoval práva dětí.

Objektivně je potřeba i přiznat, že střídavá péče není všelék na 100 % případů. Mohou být v ojedinělých případech okolnosti, které tomu mohou bránit. Pak musí nastoupit náhrada rodičovské péče - výživné. Víte ale, jak to funguje, kde končí peníze? To nikdo neví, ani ten, kdo platí, ani ten, kdo peníze přijímá, ale už vůbec to neví samo dítě. Jdou peníze opravdu na potřeby dětí? Na oblečení, stravu, školní, sociální a sportovní potřeby, náklady na bydlení? Nebo ty peníze jdou na večírky, milence, advokáty a kdoví kam? Proč zákony neumožňují povinné oboustranné vyúčtování nákladů na potřeby dětí mezi rozvedenými rodiči? Tak prosté, tak jednoduché. Opět tabu. Je to obava si přiznat, že by to šlo lépe a přehledně. Věřte nebo ne, ale také děti, až v 18 letech uvidí, co stála péče rodičů, tak si toho budou více vážit. Neodloží rodiče do domova důchodců, ale budou jim to vracet a starat se o ně.

A jaká by měla být výše výživného? Nejdříve je potřeba vědět, jak se s penězi naloží. Málo majetní rodiče jsou rádi, že tak tak zajistí potřeby dětí. Majetnější rodiče by naopak zase rádi dětem našetřili na bydlení, na studia, na sport. Zákon ale neumožnuje dát část na denní potřeby a část odložit dětem jako rezervu. Flexibilita, to je to, co zákon neumí. Neumí stanovit, co je potřeba dětí, neumí pružně reagovat na aktuální změnu příjmů rodičů, neumožňuje rodičům vytvářet  rezervy a následně je čerpat. Stanovit dynamicky hodnotu výživného dle potřeb a rezerv, znát názory těch, co platí a těch, co přijímají. To nesmí být opět tabu.

Zákony umí v tomto směru pouze trestat, nikoliv hledat řešení a už vůbec neumí pomáhat. Když potrestáte neplatiče exekucí nebo vězením, tak dítěti nepomůžete. Proč se ale nehledá příčina neplacení? Důvodů neplacení může být několik, nemusí to být jenom lajdáctví. Může to být nesprávně stanovená výše výživného anebo rodič, kterému soudy omezily pravidelný styk s dětmi, může časem ztrácet i citovou vazbu k dětem. Pak si také může říci: proč mám platit, když mi soudy zakazují vidět děti a starat se o ně?

Kruh se uzavřel. Střídavá péče není všelék, ale je to to nejlepší řešení, jak zajistit dětem jejich práva. Blíží se evropské volby - zůstane opět jen u prázdných slov, nebo se slova změní v činy? Nezapomeňte, že z dětí jednou vyroste budoucí občan, který v 18 letech ohodnotí dosavadní zákonodárnou práci poslanců.

Právo dětí je povinnost nade vše dodržovat. Ztracené dětství je věc, co se penězi ani časem nedá vrátit. Rodina i na střídačku je stále rodinou. Dejte právo dětem na dva rodiče, rovnocenně.

převzato z webu Střídavka