Zanedbaná péče

"Zajímavé terárium", nesměle se pousměje Alan na nabubřelého ředitele. "O skleněný pelech nejde, nejdůležitější je uvnitř - moje kráska, chcete ji vidět zblízka", arogantně se usměje nadřízený a přísným pohledem zrentgenuje Alana.

"Děkuji, ne", zdvořile odmítne Alan.

Rentgenový zrak šerifa se náhle zastaví na Alanově břiše. Prudce otočí hlavou a mrkne na napomádovaného kolegu, sedícího vedle, v padnoucím značkovém obleku: "Až budu mít všech těch staroušů plné zuby, vypustím svou pavoučí milenku a bude konečně v tomhle podniku věčný klid", zazubí se na nablýskaného parťáka, který souhlasně přehodí žvýkačku z levé licní strany na druhou.

"Takže zítra nastupujete v šest, buďte přesný. Podstatné jsme si už vlastně řekli, tak hodně štěstí", pokyne Alanovi, aby opustil kancelář.

Alan odchází.

"Ty vole, je to Rom a viděl jsi ten bachor, ten pracovat nebude", rukou si učísne vlasy kravaťák.

"A máš na výběr, kámo", zablyští očima šerif.

"Nemám",vyprskne  z huby žvýkačkovou bublinu nadutý přežvýkavec.

"No tak neser! Nebo vlastně ser, vždycky se tu najde nějaký blbec, který ty naše sračky uklidí", rozřechtá se nejvýše postavený....

-------------------------

A tak dobrák a poctivec Alan nastoupil do nového zaměstnání.

V domově důchodců se stal rázem jeden z nejoblíbenějších. Na každého měl čas, každému se snažil pomoci a vyhovět.

Asi měsíc po Alanově nástupu slaví pan Želvička sté narozeniny. Je první klient, který se dožil takového požehnaného věku, proto narozeninovou estrádu natáčí televize.

"Což si na to připít", navrhuje ředitel poté, co kameraman pokládá vypnutou kameru na slavnostní stůl. Na souhlas však nečeká, začne rozlévat luxusní whisky.

"Nezlobte se, v práci nepiji", omlouvá se Alan.

"V práci nepiji, doma se přepiji", nasadí podezřívavý kukuč dotěrný šéf a pokračuje: "Pan Želvička se dalších stých narozenin nedožije a my bohužel těch svojich také ne, tak se přidejte a nehrajte si na slušnopšouka. Takže všichni, hurá, na ex", zařve ředitel a zaměstnanci poslušně vykonají daný rozkaz. 

Šéf ještě nezapomene vytasit svůj nejnovější iPhone 14, aby dal světu najevo, jak se o své klienty vzorně stará, proto se dožívají nadlimitního věku v relativně dobré kondici.....

-----------------------------------------------

"Nějak se mi nelíbíte, paní Zdislavo", druhý den ráno starostlivě kontroluje Alan stařenku.

"Něco mě bodlo do ruky, strašlivá bolest", bolestí skučí oteklá stará paní.

Půjdu to říct šéfovi, odchází rychle Alan. 

Klepe na ředitelnu, nikdo neodpovídá, bere tedy za kliku, je otevřeno.

Terárium převrhnuté, samička sklípkance jedovatého pryč.

" A do prčic", hbitě reaguje Alan a okamžitě volá záchranku.

---------------------------------------------------

"Svou pohotovostí jste zachránil staré paní život", chválí Alana záchranáři.

Vzápětí je však Alan rozhlasem volán do ředitelny.

Šéf se tváří jako by mu v krku uvízly chlupatě pavoučí nohy. Terárium v ředitelně zmizelo.

"Co jste těm lapiduchům nakecal?", oboří se šéf.

"Řekl jsem pravdu, paní Zdislavu kousnul jedovatý pavouk, který utekl z terária v ředitelně", odpovídá překvapený Alan.

"Jaký sklípkan, jaké terárium, proč chodíte do práce opilý?" hystericky se zamračí šerif a dá ruce vbok.

"Já, já, vždyť já jsem abstinent", třese se Alanovi hlas.

"Pěkný abstinent, chcete důkaz", přistrčí mu pod bradu svůj naleštěný mobil. Na fotografii právě Alan   hází do sebe štamprličku whisky na počest stých narozenin pana Želvičky.

Alan sklopí oči.

"Takže, milý sklípkane zavalitý, až paní Zdislavu propustí z nemocnice, kde se dostala díky vaší zanedbané péči - přesně definováno: celkové dehydrataci a alergii z vedra, což  jste  osobně zapříčinil tím, že bumbalo především vaše hrdlo a né to, co mělo pravidelně pít - tedy hrdlo klientky. Alkoholový nadměrný přísun v dnešním úporném vedru, jak známo, vyvolává vidiny, přeludy typu - terárium, pavouci, morbidně oteklá stařenka.....,"

"To přece není pravda, přece záchranáři, ošetřující lékař, lidi kolem, všichni......"

"Kdo všichni? Myslíte primáře v nemocnici, odborníka a navíc mého bratrance, či snad zdejší obětavé pečovatele? Však se jich můžete sám zeptat....", potutelně se zubí ředitel a pyšně pokračuje: "Víte, milý pane Alane, trochu mě mrzí, že ta pavoučí kráska nekousla vás, Spider-Man - těžká váha, by se nám zde v ústavu náramně hodil, to bychom si vás, samozřejmě společně s vaší hnědou tekutou zálibou, určitě na pracovišti nechali. Jenže v tomto  případě, jistě chápete....."

Alan má najednou pocit, že ho dusí pevné pavučiny a tisknout více a více.

Celý se svírá v pavučinovém klubku lží a bezpráví.

Je v tom sám, tak zoufale a beznadějně sám. A Spider-Man létá daleko v pohádkovém světě...