Bylo tropické letní odpoledne. Čerstvý důchodce Emil šel jako pokaždé z nákupu, pot mu stékal z čela, celý se potil a přál si, aby už byl doma v chládku. V síťovce si nesl večeři: láhev piva, noviny, dva rohlíky a malý uherák.
Na umělé hrázi, pyšně se tyčící nad řekou, šel slyšet výskot koupajících se dětí. Radostný smích však náhle přerušilo zoufalé volání: "Pomóóóóc, Péťa se topí".
Emil na nic nečekal, tašku s nákupem odhodil na posečenou trávu a utíkal šíleným tempem z hráze dolů. Skočil do vody a pohotově vytáhl malého Petříka na břeh. Zde už přihlížející zavolali záchranku.
Za týden od oné události zvoní u Emila vchodový zvonek. Přišla mu poděkovat starostka a s ní i fotograf, který vše svým aparátem poctivě dokumentoval. Emil dostal kytici a Diplom za záchranu lidského života. Fotograf udělal nespočet snímků do městského informačního měsíčníku, což musel samozřejmě Emil písemně potvrdit svým podpisem vzhledem k všudypřítomné GDPR. Jeho foto s nataženou rukou, kterou tiskne blahopřející starostka, bude slavnostně otištěno v periodickém deníku města na konci prázdnin. Starostka při loučení klade Emilovi na srdce, aby za tři dny přišel na místo činu, na hráz, zde bude natáčet televize krátkou reportáž.
Emil si nachystal slavnostní oblek, pečlivě vyžehlenou bílou košili a kravatu v námořnickém stylu. Byl v přesný čas na určeném místě.
U velké bílé dodávky stála atraktivní reportérka, která neustále řešila svůj make-up a neustále se hroutící natupírovaný účes. Když konečně došlo k stoprocentní a bezchybné celkové image dané moderátorky, mohlo se začít.
Nejdříve se mikrofonu ujala starostka v elegantním kostýmku, která vehementně poukazovala na nově vybudované betonové schody vedoucí z hráze směrem dolů k řece. Toto schodiště pořízené z evropských fondů, mělo, jak neustále zdůrazňovala, velikánský vliv na záchraně šestiletého tonoucího chlapce. Kdyby totiž zachránce běžel ze srázu dolů, mohl by upadnout, zlomit si nohu či vyvrtnout kotník a k záchraně by jistojistě došlo pozdě nebo vůbec ne.
Poté vystoupil mladý místostarosta s perfektně načesanou patkou a se zlatými obroučky brýlí. Ten připomněl, jak je perfektní, že zde funguje pokrytí signálem, o což se zastupitelstvo zasloužilo nemalou mírou. Účastníci nehody mohli hned kontaktovat záchranku a tak nedošlo k utonutí.
Nakonec si vzal slovo bezpečnostní technik, který upozornil na zákazovou tabuli, stojící asi tři sta metrů od místa nehody, na nichž jsou ikony zobrazující zákaz koupání a kladl na srdce rodičům, aby měli své nezletilé děti pod neustálým dohledem.
Krátkou reportáž ukončila usměvavá a dokonale upravená reportérka jedinou větou:" Jsme rádi, že vše dobře dopadlo."
Emil čekal mezi diváky marně, vyzván nebyl. Po ukončení natáčení naskákali tvůrci tohoto krátkého filmu i s aparaturou do bílé dodávky a během chvilky je pohltila rozžhavená dálnice.
Emil zůstal stát na hrázi osamocený, čerstvý větřík mu osvěžoval zpocené tváře. Jeho srdce však bylo naplněné štěstím a radostí. Zachránil od utonutí malého kluka a to je přece důležitější než betonové schodiště, mobilní signál, zákazová tabule či televizní reportáž....
