Můj mozek, světe prosím, nediv se, podává nejvyšší myšlenkový výkon v kruhu svých kamarádů - štamgastů v oblíbené hospůdce. Po pivech mi to v hlavě lépe šaltruje, logicky spojuje, bez zábran diskutuji a prezentuji své názory.
Tato příhoda se stala jedno pozdní zářijové odpoledne. Počasí jako malované, letní oděv stále v kurzu.
"Hoši, představte si, pracovně jsem byl dnes v Praze a v metru, přímo naproti mne, seděl chlupatý chlap v ženských letních šatech, zíral jsem na něho jako zjara", začal dnešní hovor mohutný traktorista Přemek.
"Do blázince s takovým, svět se už dočista pomátl na rozumu", reaguje na to třasořitka Pepík a na důkaz své chlapské síly šplouchne do sebe zbytek pivního moku.
"Ještě, že v naší rodné vesnické hroudě, jsme všichni praví, opravdoví chlapi", bouchnul jsem rázně do stolu a objednal pro všechny další rundu piv.
"Ty na to nic neříkáš, Františku", obrátil jsem se překvapeně na hostinského. Ten jen pokrčil rameny.
Za okny čtvrté cenové hospůdky se rozpršelo. Nakonec byl z toho pořádný liják.
Náhle se rozrazily dveře a přímo k výčepu se hnala slečna v bílých ramínkových šatech, které byly deštěm celé promočené. Pod šaty neměla podprsenku, jenže to pro nás, všechny přítomné muže, nebylo v danou chvíli prioritní. Slečna měla plnovous, pod nosem knírek a na odhalených částech svého těla armádu tmavých chloupků.
Všichni jsme úžasem odložili své krýgly a s otevřenými ústy zírali a zírali....
"Jaká smůla, strejdo, chtěla jsem do města a podívej, co mě na cestě k autobusové zastávce potkalo", promluvila slečna na výčepního Františka. "Načepuj mi, prosím, jedno malé řezané", usmála se a rukou odhodila pramen hustých vlnitých hnědých vlasů z obličeje.
My mlčky stále zírali...
Když za naprostého ticha právě příchozí slečna dopila pivo, znovu promluvila: "Pivo máš, strejdo, skvělé" a otočila se čelem k nám.
Na jejím plnovousu a knírku uvízly zbytky bílé pivní pěny, vytáhla zrcátko a krajkovým kapesníčkem si důkladně očistila bradu i místa pod nosem, poté si uhladila jakousi parfémovanou vodičkou chloupky na plnovousu a maličkým hřebínkem učesala plnovous i knírek.
My všichni jsme s úžasem jen koukali.
"Pánové, právě jsem vám předvedla, jak byste se měli správně starat o svou mužskou chloubu,", mrkla na nás a otočila se k výčepnímu Františkovi: "Strejčku, zajdu se k tobě převléct a za hodinu vyrazím na autobus znovu" a dlouze políbila svého příbuzného na tvář.
Poté ladně na vysokých podpatcích odkráčela pryč z restaurační místnosti.
V hospodě nastalo absolutní ticho. Mlčení prolomil až Franta: "Pánové, právě jste měli tu čest, seznámit se s mojí skvělou neteří Jindřiškou, je nejen báječná, odvážná a pro ostatní inspirativní, ale také inteligentní a krásná. Právě dokončuje doktorát ve Finsku a poctila mne svou vzácnou návštěvou", hrdě se dme pýchou František.
Museli jsme dát Frantovi za pravdu.
A od tohoto okamžiku už víme, že v naší milované hospůdce je diskuze o tom, jestli je někdo pravý muž či žena, naprosté tabu.
