Po příchodu domů si Vendelína otevřela láhev vína na kuráž. Dala jí ho Pralinka ve svém abstinenčním období, kdy s velkou vervou likvidovala schované láhve na různých tajných místech ve škole.
Když to naopak jednou za měsíc na Pralinku přišlo, byla schopna při hledání flašky vyškubat vlastní tlamou všechny rostlinné chuděry, které se zuby nehty držely při životě ve skomírajících květináčích na chladných školních chodbách.
Vendelína vytočila již známé číslo.
Na druhém konci to dlouho, předlouho, vyzvánělo.
„Jak tak slyším, Vendelíno, vás se jen tak nezbavím“, zaznělo unaveně ve sluchátku.
„Promiňte, sama se divím, kde se ve mně bere ta drzost“, omlouvá se Vendelína a chystá se ukončit hovor.
„Máte štěstí, moře se uklidnilo, jachta může opět vyrazit na cestu. Tak o co jde tentokrát?“
„Jachta, moře, no to se teda máte, já mohu o takovýchto věcech jenom snít“.
„Luxus není štěstí, Vendelíno, ale k věci, co potřebujete?“
„Prosím celoživotní depilaci, všude kromě hlavy a řas“
„Takže celé chlupaté vojsko nahrneme na hlavu a víčka. Ale jak naložíme s přebytečnými chlupatými zajatci?“
„Mohu mít takovou netradiční prosbu. Mohla byste je nechat ležet na místě činu. Mám s nimi jistý úmysl“, žadoní Vendelína.
„Nechat tedy v posteli, nebudete tam mít dnes nějakého nájemníka, abychom mu, chudákovi, nezpůsobily chlupaté úlekové trauma ?“
„Ne, bohužel - ani včera, ani dnes ani zítra“, tiše odpovídá Vendelína a líce se jí studem červenají.
„Tak se rozlučte se svým ochlupením a běžte klidně spát, nemám totiž dost času, musím vyřídit ještě mnoho pracovních povinností“, odpovídá neznámá na konci aparátu.
„Já jsem také velmi unavená, fachčila jsem dnes za dva. Mám se také dnes něčím ostrým potřít?“
„Nikoliv, skalpování je bezbolestné, ohnivá voda by vám mohla ublížit, neboť se jedná o velmi intimní místa. Na závěr vám nemusím, doufám, připomínat, že nikomu ani muk, jinak zub i vybělený chrup budou navždy v tahu“, zaznělo v mobilu a hovor byl ukončen.
„Skalpování?“, vykřikla Vendelína
Pak se však uklidnila, nakonec je jí jedno, jak se zbaví nevhodných, hlavně, že se jedná o bezbolestný proces.
„Připíjím tedy na přesun schopných na výsluní“, nadechla se Vendelína, dorazila zbytek vína v láhvi a usnula zimním spánkem zvířecích extra chlupáčů.
(Všechny postavy i prostředí nejsou reálné, ovšem pokračování reálné je a slibuji, že bude.)
