Řachanda

Je mi líto, tatínku, že jsme se s Carol pohádaly. Naše rozepře měla hořký konec, sestra mě doslova a do písmene poslala do svého pozadí, aniž tušila, že právě na tuto část mého nešťastného těla přivolá pohromu. Čarodějka jedna!

Průběh naší sourozenecké ostré slovní potyčky jsem v práci převyprávěla Gábině, které se mojí ubohé osoby, prokleté sesterskou prořízlou pusou, zželelo a navrhla pro mě a svoji partnerskou lásku společný víkendový výlet.

Vyrazily jsme do městečka Štramberk, nad kterým  se  hrdě tyčí Štramberská trúba, jenž je pro mě vzpomínkou na oba rodiče, několikrát jsme zde strávili rodinný výletní den.

Střed tohoto malebného městečka je kouzelný. A jelikož nás doprovázelo řídké mžení, které čechral vlahý větřík, vypily jsme si polední kávu uvnitř hospůdky na rohu náměstí. Mžení ustalo, sem tam vykouklo i sluníčko, které v kombinaci pomalu zbarvujících se listů  vytvářelo imaginární barevnou zářijovou mozaiku. 

Po vyčasení jsme usoudily, že je čas  vyšlapat schody vedoucí od restaurační budovy až ke věži. Uprostřed tohohle výstupu se mi začalo chtít, díky močopudnému kávovému nápoji, na malou stranu, nutkání se bohužel stupňovalo a situace začínala být kritická.  Řekla jsem holkám, aby na mě nahoře počkaly a vyhlédla jsem si místečko v křovinách na horizontální cestičce, napojující se na vyznačenou schodišťovou trasu. Před vykonáním potřeby, jsem se rozhlédla do všech čtyř světových  stran, nevynechala jsem sever, jih, východ, západ, zrakem prokoukla i vše pod úrovni vyhledaného místa. Dřepla jsem si, vyhrnula spodní díly oblečení a .....  

Zničehonic, bez jakéhokoliv varování, mi na zadní části těla přistál proud neurčité kapaliny, lekla jsem se a spontánně zařvala: „Pomóoooc“,  nad hlavou slyším smích. Podívám se nad sebe a současně  se mi roztočí všechny mozkové závity takovým tempem, že málem omdlím. Moje provizorní WC se  nacházelo přímo pod hradní zdi, která končila  zábradlím, u něhož stál shluk naklánějících se lidí, mezi nimi i pubertózo obou pohlaví, jehož chechot vytvářel směsici mutujících i  jinak komicky zbarvených teenagerských hlasů.

Rychle chci natáhnout kalhotky i kalhoty, trvá to věčnost, neboť právě v tuto chvíli je moje tělo tvrdší než indická pryž. Rozbrečím se trapasem a svojí  beznadějí.  Nejraději bych vzala nohy na ramena a běžela zpět na parkoviště, nasedla do auta a rychle pryč.

Přibíhá Gábina: "Co se děje, je ti, Vilmo, zle“, vylekaně ke mně upírá zrak. Když vidí a následně pochopí, co se vlastně stalo, pobízí mě, abych šla nahoru k trúbě, tam je zahradní hostinec s toaletami, kde bych se mohla uvést do aspoň trochu důstojného stavu.  "Nejsi zraněná?“, starostlivě si prohlíží moje záda a pozadí.

U věže na nás čeká Agáta, vedle ní cizí muž, rozhazující rukama, v obličeji rudější než toreadorský hadr provokující býka a hlasitě vysvětluje: „Byla tam koza, tam jsem ji vylil……..“ „Sprosťáku“, nenechám ho domluvit „nejen, že se neomluvíte, ale ještě mě urážíte a vulgárně nazýváte, že se nestydíte!“ S brekem utíkám přímou čarou směr dámské toalety. V patách mě dohání Gábi: „Vilmo, to je nedorozumění, prosím, poslouchej mě, prosím“, udýchaně vysvětluje  před dámskými kabinkami: „Když zůstane na dně sklenice zbytek zvětralého piva, říká se tomu koza, nebo-li že pivo zkozlovatělo. Ten chlapík, vylil zbytek pivního moku, který mu zůstal v plastovém kelímku, z vyhlídky do křovin, odtud nejde vidět celý terén, ani že tam koná někdo malou či velkou potřebu. Až jsi zaječela, nahnul se směrem k žalostnému volání a zjistil, co provedl, byl na zhroucení, málem dostal mrtvici“. „No a já infarkt“, odpovídám po příchodu z toalety do umyváren rozzlobeně. „Nemyslíš, že byste se k sobě hodili? A můžeme ti s Agátou od nynějška říkat "Řachanda" - každý nemá totiž tu výsostnou čest, že mu na pozadí řachne pivní koza", směje se nahlas a bez skrupulí Gabriela.

Přicházíme k venkovním hospodským lavicím, sedí tam osamocená Agáta se třemi zteplalými kofolami, neznámý Ypsilon je již pryč.  „Vilmo, ten sympaťák ti tu nechal balíček štramberských uší“, mává na mě partnerka Gábiny. „Hlavně si to nevylož zase špatně -  jako třeba že máš odstávající slechy nebo tak podobně……„ směje se Gábina. Obě rozbalují sáček s ušima, jedno si vezme Gábina, druhé Agáta a slepí obě půlky dohromady, tak aby byla pomyslná zadnice celá. "Tenhle chlapík má fištrón, posílá ti originální dárek ve tvaru toho, co bylo příčinou vašeho bleskového seznámení, holt -každému slouží k seznámení jiná část těla“, chichotají se  bez pardonu zvonivým smíchem.

„Dejte pokoj, holky, už ho nechci v životě vidět“, mračím se a vezmu si  také jedno ucho na zakousnutí a uklidnění nervů.