Opatrovnicí na jednu noc (dokončení)

„Ta jede“, usmála se paní Liběna po té, když do jejího hrdla skočila štamprle jako rozvášněná baletka do labutího jezera. „Prosím ještě do druhé nohy, potřebuji na své vyznání kuráž“, zasmála se Liběna.

Agnes se zdálo, že se paní Liběna olízla.

„Tak tedy druhou na kuráž, ale po ní už svůj příběh vybalte, jsem už ze všeho pěkně popletená“, povzbuzovala jí k mluvě Agnes.

Mezi námi – Agnes se tak trochu bála, aby stará dáma nebumbala více, než je vhodné. Co by si s ní, opilou, počala. Navíc v dnešní době se slivovice stala velmi vzácným artiklem a Agnes má ve spíži poslední lahev od svého moravského strýce Valeška.

„Máte společenské šaty?“ , zeptala se po druhé rundě paní Liběna.

„Na co šaty? Já přece nepotřebuji šaty – prodávám, uklízím, poslíčkuji, starám se o čtyři mláďata.....“

„Kolikrát ještě zopakujete tu stejnou odrhovačku“, převrátila oči v sloup Liběna.

„Vezmete si tedy nějaký ohoz z mého kufru. Nemáme už čas prolézat butiky“, dodala stará lady.

„Proč šaty? Řekněte už konečně, co vlastně plánujete!“, zvýší hlas Agnes.

„Otevřte ten kufr!“, přikáže rezolutně Liběna.

Agnes položí kufr a otevře ho. Kosmetika, hromada šatů a ......

Agnes ztuhnou rysy v obličeji.

„Před sebou vidíte všechno nezbytné pro návštěvu kasina, deset let jsem už tam nebyla. Rodina mi to zakázala, chtějí, aby dědictví zůstalo celé. Nevěřila byste, jak já to umím roztočit“, zablýskala očima Liběna a Agnes měla pocit, že se dostala do jiných sfér.

„A toto“, ukázala Agnes na objemný balík zabírající čtvrtinu kufru.

„Bohužel, v současnoti pro mne nezbytnost. Už chápete, proč jste byla navržena zrovna vy – zasloužilá pamětnice čtyř vrhů a přebalovacích ceremoniálů. Navíc koukněte se znovu na tu finanční odměnu, co vás čeká. Nic není totiž, holčičko, zadarmo“, mrkla na Agnes Liběna.

„Jen třech vrhů, poslední jsou dvojčata. Mám ale o vás strach, co když v kasinu zkolabujete nebo omdlíte“, pípla Agnes a sedla si bezmocně ke kufru.

„V mém devadesátiletém věku, slovo mdloby, závratě, zkolabování už jsou, drahoušku, fake. Toho se opravdu nemusíte bát. Nezapletu vás do záchranářských manévrů, neboť tuhle scénu můžeme s lehkostí přeskočit a rovnýma nohama se přenést do definitivní fáze. Ujišťuji vás, že vše kolem pohřbu mám již dopředu finančně zajištěno, pokryto. Ovšem teď vstávat, není čas na povalování se u kufru, volejte taxík, ať nás doveze na tyto adresy“, přikazuje Liběna a tleská do rytmu.

„Kadeřnictví, kosmetika, manikúra, zapomněla jste na pedikúru“, špitne Agnes.

„Buďte ráda, ušetřila jsem vám nejméně dvě hodiny čekacího času. Hoďte na sebe nějaké šaty z kufru, který celý napěchujte do taxíku, a honem, rychle, není času nazbyt“, povzbuzuje Liběna.

Agnes na sebe nasoukala leopardí šaty, které tak tak zakrývaly její pozadí. (Technická poznámka k textu: paní Liběna 155 cm, Agnes 178 cm.) Navíc čaty byly děsně přilehavé.

„Necítím se v tom dobře, všichni se budou dívat“, ušklíbla se Agnes.

„Mohu vám ujistit, že v daném podniku vás očumovat nebude vůbec nikdo. Navíc na první pohled se pozná, že smrdíte korunou a k tomu, koho by zajímala ta vaše odrhovačka: prodávám, uklízím, poštmistruji....“

„Poslíčkuji“, nešťastně dodává Agnes.

„To je jedno, rychle, vyrážíme“, vydává rozkazy Liběna.

Ve dveřích se Agnes srazí se syny, přicházející ze školy.

„Tedy mami, ty vypadáš jako......“ Agnes se zdálo, že zaslechla šlapka.

„Odstraňte to š, pánové, lapka, jdeme s maminkou lapit velký svět. Tady máte tuzér, objednejte si na mne nějakou dobrou svačinku“, vytahuje z peněženky čtyři bankovky Liběna.

Cestou do taxíku ještě Liběna Agnes zašeptá: „Vím o jednom lapeném, známe ho obě“, zvedne výstražně obočí.

Agnes zavrtí hlavou.

Zkraťme však tento příběh, jak se na správné gentlemany patří a sluší.

Takže výsledek: pět hodin zkráškovacích procedúr, dvě výhry a čtyři prohry, paní Liběna prohrála v kasinu plných šest fiktivních platů Agnes, a nakonec ano i k přebalování došlo.

Na druhý den ještě v dopoledních hodinách, při cestě zpět, návštěva mekáče a posilnění hodně nezdravým jídlem.

Je přesně osm hodin večer, Fredy je přesný.

„No tě pic, paní Liběno, vy jste přepadlá, říkal jsem vám, že nebudete mít na růžích ustláno“, zhrozí se Fred.

„Fredáčku, máte pravdu, dnes se mi konečně ta večerka v devět dvanáct bude hodit. A vy Agnes, nezapomeňte, až si znova přikurtujete na záda tu růžovou příšeru, nechte si v ní udělat falešnou přihrádku“, obejme Liběna Agnes.

„Já vím, na malovátka“, usměje se Agnes a v oku se jí něco kapalného zaleskne.

***

Od té doby začala Agnes paní Liběnu v domově důchodů navštěvovat. Přijížděla na rozvrzaném bicyklu s velikánskou růžovou taškou na zádech.

Vozila paní Agnes zdravé saláty. Což je samozřejmě ta oficiální verze.

Mezi námi – Agnes si nechala udělat falešnou přihrádku, v níž byla slivovice strýčka Valeška i něco nezdravého z toho nejznámnějšího fastfoodu.

Po její návštěvě byla vždy paní Liběna trochu veselejší a růžovolicejší.

****

Jednoho dne však Agnes nedojela do cíle.

Za jízdy jí žbluňknul mobil se zprávou od Freda, že paní Liběna zemřela.

Zůstala stát na místě a kdyby na ní netroubili nedočkavci, kterým také svítila na semaforu zelená, stála by tam ještě hodně dlouho.

****

Za půl roku poté...

Agnes otevírá dveře, za nimi mladíček s knírem, který si ji nedůvěřivě prohlíží.

„Jste Agnes Liová“, zeptá se.

„Ano“

„Znala jste paní Liběnu Sasovou“

„Ano, byla u mne jednou na návštěvě“.

„Nezlobte se, ale tomu nevěřím. Moje prababička byla nóbl žena, dbající striktně na pořádek, čímž se vás nechci nijak dotknout. Tohle je pro vás“, podává Agnes obálku mladý muž v perfektně padlém saku a odchází.

Agnes třesoucí rukou otevírá obálku, z níž vypadnou dvě letenky s pětidenním pobytem v Las Vegas a k tomu krátký text psaný rukou paní Liběny: Milá Agnes, to je pro Tebe a Fredáčka, užijte si to tam a dejte se vy dva, mameluci, už konečně dohromady. A nepodvádějte, všechno tam zhora vidím.