Monč a Barbiebaba (7.díl - Když princové jsou "na draka" )

"Venouši, jestli to ze sebe nedostanu, utrhne mi to bok", skučí Jura, postaví se čelem k transparentu, rozkročí se a... "Zadrž, blázne, tady ne, tady je pietní místo a jestli ho zneuctíš svou močí, tak na to tvrdě dojedeš".

Navíc neznám nikoho, koho by moč přetrhla na půl", zakřičí Venca.

"Tak budu, vole, první", odpoví Jura, uchopí jezdce na zipu a táhne ho dolů, přitom vrávorá ze strany na stranu.

"Nemůžeš se vychcat před takovým transparentem, přece víš, jak dopadl ten černovlasý s knírkem ze strojovny?"

"Nevím", zasekne ruku na zipu Jura.

"Šel ze stranické schůze mladých komunistů, ožral se a poblil sochu generála. Někdo ho prásknul a dostal podmínku na tři měsíce a vyloučení ze strany".

"To jsou ale práskači, mně nikdo nebude diktovat, kde mám močit, mně nikdo nebude....", nedá se Jirka.

"Pššššt, mohou být všude, koruna ti z hlavy nespadne, když to z pytle vysypeš o kus dál", napomíná Venouš, který je rád, že drží balanc.

"No jó, porád...", nakonec souhlasí Jiřík a udělá několik kroků vpřed.

Už, už chce malou stranu zahájit v plné parádě, když před sebou uvidí něco černého. Sehne se a vykřikne: "Ty vole, Venca, podívej, co jsem našel", vezme podivnou věc a ukazuje jí Václavovi.

"Made in Japan", čte Véna nápis, který má Monč vytetovaný na pravém chodidle.

"Tak to jsme kamaráde v pěkné rejži, tahle nastrčená japonská panda, navíc kousek od nápisu chválící Sovětský svaz, to může být pěkná provokace", zamyslí se Véna.

"Magore, to není panda, to je........, no prostě hitovka, co teď frčí z Tuzexu, jak se to jmenuje....?", nemůže se vzpomenout Jura.

"Je mi jedno, co to je. Stačí, že to přiletělo ze západu, já si na rozdíl od tebe nemohu dovolit žádný exces", promluví Vašek a následkem toho mu ujedou nohy a spadne na zem.

"Od té doby, kdy jsi podal přihlášku do strany, jsi fakt zcela zabržděnej. Škoda jen, že ti brzdu nepovolila nějaká hezká soudružka, ale tato chlupatá imperialistická medvědice", rozesměje se nahlas Jirka.

"Vezmu tu hračku svoji staré, ta bude mít radost", pokračuje Jirka a detailně si Monč prohlíží. Té studem zčervenal nejen obličej, ale také holá chodidla i dlaně.

"Vole, jak je vlastně stará ta tvoje stará, se kterou teď chodíš?", ptá se válející se Venouš.

"Moje stará je hodně mladá, je jí devatenáct a kdyby tě to zajímalo, sbírá hračky - hlavně ty z Tuzexu".

"No řeknu ti, kámo, docela tě lituji, že máš tak náročnou babu......", polituje svého kamaráda Venouš, který se snaží z posledních sil postavit na nohy a protože je noc a k tomu všemu bláto, neboť přes den pršelo, nedaří se mu to a nohy mu ujíží každá opačným směrem.

Jiří však šťastně v ruce svírá nalezený dárek pro svou milenku a je rád, že on na rozdíl od kámoše stojí na svých. Na nutkání vypustit močovou tekutinu už docela zapomněl.

Jen Monč se v rukou Jirky klepe jako osika, má velký strach, kde se to chudák octne, vždyť Jura má k útlocitnému a roztomilému dítěti pěkně daleko....

(Pokračování příště)