Monč a Barbiebaba (5.díl - Potlučená, chlupatá a k tomu všemu nahá!)

Náraz hlavou do velikánského ocelového transparentu a následný tvrdý dopad na holou zem. Vanda leží na zádech pod ohromnou ceduli, nohy rozkročené, ruce divně zkroucené. Nad ní velké travnaté stvoly.

Před sebou uvidí dvě chlupaté klády. Opatrně se posadí a chce je odhodit, ale s hrůzou zjistí, že jsou to její vlastní nohy. Ovšem tak chlupaté snad nemá ani Yetti.

Vanda nic nechápe.....

Najednou přímo nad ní, na obloze letí ječící panenka barbie. Řve jako pominutá. Celým tělem plácne do transparentu a dopadá vedle Vandy.

Rozcuchaná a zmatená barbie je při vědomí, jen nevěřícně koulí očima.

"Fuj, to jsem se lekla!", vytřeští oči na Vandu. Ta dělá, že barbínu nevidí.

"Promiňte, jste zvíře nebo co?", obrátí se na Vandu.

"Děláte si legraci, copak jste slepá?", urazí se  Vanda a pomalu si sedá.

"Slepoň nejsem. Ale jste celá chlupatá, ovšem až na obličej, ten máte výstavní, takový baculatý a bez vrásek", pochvalně odpovídá barbína a pokračuje: "Představte si, že mě milenec ráno vyhodil z postele a teď vůbec nevím, kde jsem", snaží se postavit na nohy: "Páni, vidíte ty fantastické nohy, takové jsem měla naposled před třiceti lety", zaujatě si prohlíží své dolní končetiny.

"O nohy přece nejde", oboří se Vanda a začíná tušit, kdo vedle ní stojí.

"Ale jak se tak dívám, musím se pochválit - jsem opravdu kus: nohy, ruce, prsa.... Promiňte, že tak mluvím zrovna před vámi, kterou trápí vlkodlačí syndrom, ale buďte ráda, že obličej zůstal neporušený", odpovídá barbína.

"Dejte už pokoj, nejsem žádné chlupaté monstrum a nakonec vy nejte také žádná hitparáda, zůstal vám obličej plný vrásek", zařve Vanda na drzou, také z postele vyhozenou, sousedku.

"Jasně, pardon, vy ale netušíte, proč jsme v takové situaci, proč jsme takové umělohmotné lilipudky?", táže se barbína.

"Nevím" odpoví rezolutně Vanda.

"A jak jste se tu dostala vy, vyhodili vás ze zoologické zahrady?"

"Ano, byla jsem vyhoštěna, neboť jsem ukousla ucho jednomu protivnému netopýrovi", vymýšlí si Vanda.

"A přestaňte už konečně hloupě žvanit a přečtěte mi nápis na tom transparentu, nemám brýle".

"Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", hláskuje barbína.

"Och né, tak to vypadá, že kromě vzhledu jsme také v jiném století", zamyslí se Vanda.

"Nesmysl, já jdu na policii, potřebuji jenom zvětšit, hodit do lidských proporcí, jinak si tuhle figuru  ponechám, když je to tady všechno na věčné časy", pohotově odvětí barbína.

"Neblbněte, zde není policie ale VB - veřejná bezpečnost a co vám příslušníci udělají, když dojdete  v minisukni a s výstřihem, z něhož tryskají  megaprsa, na policejní stanici, přemýšlejte", důrazně promlouvá Vanda.

"Co by - vezmou mě opatrně do náruče, nebojte - znásilnění je vzhledem k mým rozměrům nemožné, posadí na policejní stůl a moji výpověď zapíši do počítače", přemýšlí blonďatá barbie.

"Do počítače? Túdle núdle! Akorát vás zavřou do hračkářství", poklepe si na čelo Vanda.

"Vy si dělejte,co chcete, stejně nikam nemůžete, když jste de facto nahá, ale já jdu, mě nezastavíte", odhodlaně odchází barbína.

"Tak si jděte, barbíno, a hlavně se už nikdy nevracejte!", křičí Vanda.

"Rozkaz ochlupená seňoro, jak se vlastně jmenujete?", zakření se barbína.

"Od nynějška Monč", představí se Vanda "A vy od nynějška?"

"Barbie přece"

"Tak to teda ne, nejste nejmladší, usvědčuje vás vrásčitý obličej - budete se jmenovat Barbiebaba".

"Abyste se neposrala chlupatá Monč", vyplázne jazyk na Vandu Barbiebaba a přidává do kroku směr policejní stanice.

(Pokračování příště)