Monč a Barbiebaba (2.díl - Hodinová manželka)

"První patro - okna vlevo, první patro - vlevo", opakuje si stále dokola Vanda a v tašce na kolečkách má hadry, mycí prostředky a složený smeták. Ve druhé ruce svírá kbelík. Na hlavě šátek, na sobě zástěru ze socialistických dob.

Spolucestující v metru na ni ukazují, někteří se pochechtávají.

Vandě je to jedno, musí vydržet, pokud všechno dobře klapne, zmocní se toho, po čem prahne její pomstichtivá duše.

Doma prohledala všechno Slávkovo ošacení - ani jeden blond vlas, ani jeden blond chlup. Ta ženská snad nosí paruku.

"Ještě že mám fištrón a vyfotila jsem si bydliště té nemravnice", chválí sama sebe cestou ke své sokyni.

Nervozitou se jí ale stále třepou ruce, použije tedy násadu smetáku a zmáčkne tak zvonek u bytu, měla štěstí, vchodová vrata byla otevřená.

"Co je?", přivitá jí světlovlasá madam v županu.

"Dobrý den, jsem hodinová manželka, jistý pan Slávek zaplatil hodinu úklidu tady v tom bytě, říkal, že tady ně--- něco před týdnem znečistil, snad dokonce po--- postříkal", koktá Vanda, tváře má od lhaní celá červená.

"Jó, už vím, to levné šampaňské, postříkal mi v kuchyni celou zeď, no tak pojďte, dejte to do pořádku. Víte, docela se divím, že ho to napadlo, je to škrt, pro korunu by si nechal vrtat rypák".

"Říká se koleno", opravuje Vanda a z čela jí začínají stékat krůpěje potu.

"Tak se dejte do práce a rychle, za hodinu mám rande", poroučí blonďatá panička a prstem Vandě ukazuje potříštěnou zeď.

"Máte rande s panem Slávkem?", nevydrží a zeptá se Vanda.

"Co máte pořád s tím Slávkem, copak na světě nejsou jiní chlapi?", odpoví majitelka bytu a mizí v koupelně.

Vanda dává do pořádku postříkanou malbu.

"Rychle, pojďte sem!", křičí dáma z koupelny.

"Děje se něco?"

"Tady máte nůžky a ostříhejte mi nehty!"

"Ale já....", zarazí se Vanda. 

"Samozřejmě", rychle se vzpamatuje a kývne hlavou, přičemž nenávidí stříhání nehtů ani u sebe - natož u cizího. Je to činnost, ze které má doslova fobii. Jenže potřebuje do lektvaru kousek téhle protivné paničky a proto musí trpět jako zvíře.

"Tak kterou rukou mám začít", vzdychne Vanda.

"Manikúru mám, potřebuji ostříhat nehty na nohou"

Vandě se zvedne žaludek, vymluví se, že musí nutně na toaletu. Tam promlouvá sama k sobě, musí se zvetit, musí.....

"Jste nějaká zelená, neobtěžovala bych vás s tím, ale Robert přímo nesnáší přerostlé nehty, zase bych ho poškrábala", zahihňá se blondýna.

Vanda se tedy vrhá do práce, žaludek je jako na ruském kole, má co dělat, aby jeho obsah udržela v břiše.

"Hotovo", špitne a odnáší zbytky do odpadkového koše.

Jeden pozůstatek si rychle balí do papírového kapesníku.

"Díky a teď už jděte, těch deset minut vám odpustím a řekněte panu Slávkovi, že vás může zase poslat", loučí se lady v saténovém župánku.

Vanda je konečně na čerstvém vzduchu. Lapá po dechu. Nejraději by toho syčáka Slavomíra také zneškodila. Ale musí být trpělivá, všechno má svůj čas....

(Pokračování příště)