Milostný dopis

Sněhový poprašek se roztahoval všude kolem. Nohy na zledovatělém povrchu podkluzovaly a já byla ráda, že jsem se v tomhle stavu došoupala k popelnicím na tříděný odpad. U modré nádoby ležel špinavý zvlhlý papír s úhledným písmem.

Vysypala jsem odpad a hodlala opustit toto nepříliš estetické místo. Zvědavost mě však přemohla a já poklekla a nakoukla do zažloutlého a již ušpiněného papíru nedbale pohozeného na chodníku před kontejnery. Oslovení "Milá Liduško" mě příjemně zahřálo nitro a datum 5. srpna 1938 probudilo ženskou zvědavost. Opatrně jsem dopis zvedla ze zašpiněné země, ze zvyku ho profoukla, abych poslala nános drobného posypového štěrku do ledového vzduchu a zamířila s nalezeným pokladem domů.

Doma jsem pak psaní usušila přiložením na ústřední topení, což vedlo ke zkroucení papírového materiálu, naštěstí se však úhledné písmo zachovalo bez výrazného poškození.

Mohla jsem tedy začít číst dopis určený pro mladou dívku. Odesílatel, voják jménem František, psal svojí milé Lidušce věty plné citu a lásky. Plánovali svatbu. Ptal se jí, zda si má zakoupit kožené rukavice či raději vypůjčit, v jaké cenové relaci má koupit svatební kytici. V podstatě celý obsah se točil kolem těchto dvou obyčejných věcí: rukavic a kytice, ovšem tyhle praktické záležitosti byly doplňovány slovy s vyjádřením hlubokého prožívání, vyznáním milostných citů.

Z dopisu přímo sálala mladíkova horoucí láska, touha nejen vyznat co nejpoetičtěji své milostné city, správně a výstižně je slohově zformulovat a k tomu je zdokumentovat pomocí úhledného krasopisu. Vše se mu povedlo. Na první pohled se dané zdá jednoduché, avšak kolik času, myšlenek a tahů mladíkovým perem pohltil tento jediný dopis. 

Zadívala jsem se z okna, hustě sněžilo. Uvědomila jsem si, že oba milenci jsou už dávno mrtví a nám současníkům se tyhle krásně jednoduché a obyčejné věci na míli vzdalují.

Jak rádi bychom nedočkavě otevírali poštovní schránku, opatrně přičichli k obálce, nadechli se a běželi potají rozlepit obálku, abychom mohli hltat slova plná lásky a něhy, psaníčko pak tajně schovali pod svůj polštář.

Odešla jsi, dobo papírových psaníček, a my se nestačili ani rozloučit.....