Telefonát, který před chvíli vyřizovala Uršula, jí nahnal hrůzostrašný výraz do tváře. Její maminka, dlouholetá důchodkyně, jí sice poslala přání k narozeninám, jenž si už přečetla, ale v obálce byla ještě papírová tisícovka!
A tu, horlivá Uršula nejen nechala v obálce, ale už i zanesla do tříděného odpadu. Saprlot!
Nečekala na nic, vyběhla z bytu jen tak v teplákách a ve vytahaném tričku a zuřivě se začala přehrabovat v modrém kontejneru.
Náhle u barevných třídících nádob hlučně zabrzdilo auto, z něhož vyskočil "Don Chuan" s nabarvenou přehazovačkou, ve značkovém saku a naleštěných kožených polobotkách. V jedné ruce cigáro, ve druhé plastový kelímek s již dopitou kávou. Rozmáchnul se a použitým kelímkem zasáhnul přímo temeno Uršuliny hlavy. Nebolelo to, ale úlek byl veliký!
Po tom, co se Uršula vzpamatovala, popadla plastový kelímek, který již ležel na papírové hoře odpadků a odnesla ho, do vedle zaparkovaného, žlutého kontejneru, tam, kam skutečně patří.
Namyšlený bohatýr se tomuto manévru sebevědomě zařehtal a bez omluvy dodal: "Ach jo, to už se v popelnicích hrabou i normální lidé!" zařval schválně z plna hrdla tak, aby ho slyšelo co nejvíce sídlištních obyvatel a opovržlivě se podíval doprava, kde se starý bezdomovec přehraboval v pudlici se smíšeným odpadem.
"Omylem jsem vyhodila obálku, ve které mi maminka, důchodkyně, poslala peníze", špitne polohlasem, studem červená, Uršula.
"A jsme u toho zas! Místo, aby se pracovalo, tak se peníze jen tak posílají. Ovšem to je už holt nyní taková móda - viz ti ukrajinští uprchlíci!", pokračuje bez skrupulí nadutý paňác.
"Co kdybyste místo těch blbejch keců raději dámě pomohl", vloží se do hovoru strarší bezdomovec.
"Já, drahý pane, na rozdíl od vás, popelnicových lidí, nemám čas - pracuji, dřu, mně nikdo nic nedá zadarmo!", oboří se mercedesový frajer, podívá se na hodinky, odhodí cigaretový špaček na zem, který špičkou svých vypulírovaných bot rozdupe na padrť a ještě si demonstrativně odplivne. Na asfaltu se rozplizne bílý nechutný plivanec.
Poté otevře dveře svého, stále nastartovaného fára, nahlas zatúruje, nasadí rychlost a je v tahu.
"Hulvát!", vykřiknou současně Uršula a starý pán.
"Pomohu vám", nabídne se popelnicový kolega a záhy drží v ruce hledanou obálku.
Uršula si oddychne, na dně obálky se krčí tisícovka. "Mám nápad", navrhne Uršula: "Zvu vás na pivo, ať si spravíme chuť".
Během tohoto příjemného posezení v jedné restaurační zahrádce se Uršula seznámí s milým panem Luďkem, vyslechne si jeho těžký životní příběh a je moc ráda, že se konečně zastavila a vychutnala si dobře chlazené čepované se sympatickým parťákem.
--------------------------------------------------------------
Na druhém konci města začíná porada v jedné velké nadnárodní firmě, kterou uvádí zástupce ředitele, chlapík z mercedesu. Přišel jako obvykle o dvacet minut později.
Bez omluvy zahajuje řeč: "Program porady jste si určitě důkladně prostudovali, začneme však nejdříve tím, co nás v současnosti trápí nejvíce - třídění odpadu, přetížená doprava, lidé bez domova, ukrajinští uprchlíci....."
