Vanda nevyužije výtah, i když bydlí v šestém, předposledním, patře výškové panelové budovy. Raději stoupá do schodů po vlastních chodidlech a překotně přemýšlí, jak řekne svému manželovi o dramatickém osudu jeho milenky.
Přece nemůže Slávkovi vyklopit, že ještě před chvíli byla mončičákem a jeho "chvilková" partnerka barbínou - obě s nynější podobou obličejů, které mají ve věku, kdy jim na zádech skotačí něco málo přes padesát křížků. Bohužel, právě milenčin "nebarbínský" obličej se stal příčinou osudné tragické příhody.
Při přemýšlení opatrně vsouvá klíče do zámku, dveře se otevírají: "Ahoj, kde jsi tak dlouho byla", vítá jí na chodbě Slávek.
"Slávo, potřebuji s tebou něco důležitého probrat", přivítá ho Vanda a znovu přemýšlí, jak manželovi říct, že jeho milenku Barbiebabu v roce, ve kterém se jim proměnila lidská vizáž do podoby hraček - tedy v roce 1985, našel před policejní stanici příslušník veřejné bezpečnosti, nadporučík Vestička. Ten zajásal a přinesl panenku své dceři domů. Třeťačka Helenka byla nadšená, takovou barbínu se "starým" obličejem nikdo ve třídě neměl. Následující den jí vyměnila se spolužačkou Hankou rovnou za dvě panny barbie. Kamarádka Hanička, jenž měla pokojíček napěchovaný barbínami, neboť její tatínek byl kamioňák a jezdil na západ, si divnou panenku vystavila na poličku s ostatními hračkami.
"Dobře, postavím na kávu. Mám pro tebe překvapení, je v koupelně, běž se podívat", přeruší její vybavování si příběhu, manžel.
"Slávo, teď ne - chci ti říct, že vím všechno o tvé milence", řekne Vanda a zouvá si boty.
"Co prosím?", zeptá se Slavomír.
"Vím, že máš milenku a dokonce přesně vím, kde bydlí, vše jsem si zdokumentovala", snaží se najít fotky v mobilu Vanda a v hlavě jí pokračuje další děj o své protivnici: Otec Hanky, tirák Čeněk, jednoho dne z dceřiného pokojíku Barbiebabu sprostě ukradl. Měl totiž v úmyslu vykonat jistý nezákonný čin. Nakouknul do dětského pokojíčku, pohledem přejel všechny barbie - krasotinky, až jeho oči ulpěly na Barbiebabě: "Bože, jak mohli vyrobit panenku s takovým starým ksichtem", zakroutil hlavou a nepovedenou figurku si odnesl do své práce, kde v mohutném čtyřkoláku narval panence do výstřihu ruličku dolarových i markových bankovek, omotal jí provaz kolem krku a pověsil na zpětné zrcátko, umístěné na předním skle. Takže Barbiebaba byla sice oběšena, ale stále živá, navíc bohatá.. To by Vandě ani trochu nevadilo, nakonec si za to sama může, mrcha jedna - nemá se zaplétat se ženatými muži"
"Podívej, tady máš důkaz a nesnaž se z toho vykroutit", nachází Vanda fotky bydliště jeho milenky v mobilu a cpe je Slavomírovi rovnou pod nos.
"Tam už nebydlí", odpoví Slavomír klidně.
"To si ze mne děláš legraci!", zvýší tón Vanda a znovu se jí před očima odvíjí další pokračování příběhu Barbiebaby. Měly totiž možnost spolu se stařenkou, díky její kouzelné skleněné kouli, vidět další budoucnost Barbiebaby a to přímo její vraždu. Za čtrnáct dní po jejím pověšení by Barbiebabu na rakouských hranicích objevili celníci, strhli by z ní šaty a našli by tak schované peníze. Za tento odporný protistátní čin by jí odvezli ke kremaci, tedy k zpopelnění, jak to údajně dělali se všemi zabavenými věcmi...
"Fakt, už tam nebydlí. Držela dietu, zhubla, a je z ní pořádná kost, vypadá teď jak ty panenky, jak se jmenují, barbíny", pokračuje Slávek.
"Mlč, ušetři mě chlípných detailů", zařve Vanda.
"No prostě - našla si nového milence - kamioňáka a jezdí s ním po celém světě, to si vždycky přála", pokračuje Slávek a tváří se jakoby se nechumelilo.
"Já blbá, já ji zachránila od přeříznutí, přefiknutí, přepůlení, zmrzačení, zabití......,protože kdyby jí v tom tiráku našli.....! A já hloupá jí odpustila, protože jedině moje odpuštění jí mohlo vrátit do lidské podoby.", chytne se za hlavu Vanda.
"Vando, proč bys zrovna ty zachraňovala Beátu, vždyť ona je s tím tirákem ráda, navíc se mnou už nic nemá!", kroutí hlavou Slávek.
"Ničemu nerozumíš, ničemo!", řve jako pominutá Vanda.
"Počkej, zadrž, ukaž se, ty ses ale, Vandi, změnila! Myslím i fyzicky, máš pod nosem nefalšovaný knírek", přistoupí k Vandě Slávek a vyjeveně žmourá z bezprostřední blízkosti na její obličej.
"Idiote!!!!", utíká do koupelny Vanda.
Podívá se do zrcadla a opravdu - pod nosem čerstvý tmavohnědý knírek, pozůstatek mončičího období. Hrůzou vykřikne!
Na koupelnovém zrcadle, přímo před ní, visí mončičák.
"Co je proboha tohle!", strhne chlupatou hračku ze zrcadla.
"Vandi, to je to překvapení pro tebe. Víš, v sobotu jsem se na Bleším trhu v Holešovičkách seznámil s takovou sympatickou stařenkou, která tam prodávala mončičáky a barbíny, tak jsem ti také jednoho mončičáka koupil, však jsi je v dětství tak milovala".
"A co má znamenat zase tohle?", křičí Vanda a v rukou drží lahvičku s nevzhlednou tekutinou, kterou nalezla na koupelnové poličce.
"Ta milá stařenka mi namíchala lektvar. Když se s ním budu potírat, narostou mi zase vlasy, dobře si pamatuji, jak ráda jsi mě vískala ve vlasech. Jen prosím, až si budeš pinzetou odstraňovat ten svůj knírek, hoď mi do lahvičky jeden chlup, prodávající říkala, že bez něčeho z těla mé manželky, tedy člověka, pro kterého jsem chtěl být hezčí, lektvar účinkovat nebude!"
"Mohl bys už konečně mlčet, ty jeden zatracený viníku! Od nynějška totiž vyhlašuji konec všem chlupům - nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale hlavně u nás doma - pod mým nosem a především na té tvé chlípné palici!!!!! "
