"Suchaři", ozve se úderným tónem před námi. "Jste to ale dva suchaři!", zopakuje načesané zrzavé mužské stvoření a sebevědomě se uchechtne. Před námi stojí rezavý mladík, které se pyšně narovnává a přečechrává svůj hustý vlas.
"Koho oslovuješ, sucharem, nevychovanče, kterému mléko teče po bradě", oboří se pan Albín na nezdvořáckého mladíka.
Ten se ještě více rozchechtá a opičácky se zašklebí: "No, strejdo, párkrát mě fakt mléko polilo můj vypracovaný trup a je to opravdu nechutné".
"Nejsem tvůj strejda, slize, na rozdíl od tebe jsem nikdy s tekutinami nepřišel do styku, asi je to také tím, že mám daleko lepší pozici", snaží se napřímit pan Albín.
"Je mi vás, líto, strejdo, že jste zastrčen vzadu a všichni na vaši starou muskulturu kašlou, to já si život hodlám pořádně užít. Znáte nějaké fešandy, které stojí za hřích, nechci se totiž unudit k smrti", obrátí se směrem ke mně.
"Fešandy, myslíte holky a tady?", usměju se hořce.
"Přesně, chci si vyhodit z kopejtka", pokračuje Zrzek.
"To je ale blbec, netuší, že je přikurtovám k placu", zakroutí hlavou pan Albín.
Zrzek se znovu učísne a zálibně se napřímí a zakřičí: "Koukněte - pánové, já vidím sebe sama a povedl jsem se, jsem frajer s hřívou Elvise Presleyho", chválí se sebevědomě.
"Skrč se, pitomče, Ona je právě v koupelně, čistí si zuby, nevystavuj se!", hystericky řve pan Albín.
Já se raději položím, i když musím uznat, že je to velká změna vidět po třech dnech zrcadlo místo fotografie Křivohubky. Na ten jeho ksicht jsme se museli celé tři dny dívat a prožívat stále nové a nové otřesy půdy pod nohama a uši nám doslova drtil hysterický ženský vřískot.
-----------------------------------------------------------
"Tohle je už ale vrchol, ten kretén mě infikoval, tohle né, takhle to nenechám...!", vyštěkne Ona a detailně zaměří svůj zrak na Zrzka a začne něco intenzivně hledat v malé taštičce.
Vyhrabe malý nástroj a ...................
Rychlým pohybem odstraní mladého náfuku.
Zvedá se mi z jeho popravy žaludek, jsem zděšen vidět něco tak drastického na vlastní oči...
"Měl to ale kliku, hejsek", promluví pan Albín.
"Kliku? Vždyť ho zlikvidovala", s pláčem na krajíčku se obracím ke starému parťákavi.
"Pouze skalpovala, Mladej. Použila naštěstí nůžky. Teď je zalezlej v noře a za pár týdnů ho tu máme zase, nádivku, pokud se toho ovšem dožijeme".
"A narostou mu znovu vlasy?", zeptám se naivně. "Ale kdeže - bude rád, že přežil, ale neříkej mu, kde skončilo jeho pověstné háro", prosí mne pan Albín za hlučného splachování toalety.
Nebyl to však jediný krvelačný proces. Následovalo znetvoření fotografie Křivohubky, která byla totožnými nůžkami za vodopádu ústních vulgarit zohyzděna a v takovém stavu si to svištěla úplně stejnou cestou jako vlasový porost nebohého Zrzka.
Ještě že my dva jsme toho řádění byli zproštěni, ale na jak dlouho?
(Pokračování příště)
