Držgrešle, policista a lehká děva

Tihle tři se setkali před deseti lety v určitý čas na určitém místě. Jejich setkání bylo pro jednoho vítězné, pro druhého výdělečné a pro třetího odhalující. Ale začněme pěkně od začátku:

Gustav – tenkrát šedesátiletý, ultra spořivý, předčasný penzista, rozvedený, bez přítelkyně a přátel. Bydlí dodnes sám v řadovém domku, jenž má útroby i zahradu zaplácanou nejrůznějším haraburdím second-handové kvality. Skrblitství k němu patří stejně neodmyslitelně jako k slonovi chobot či kaprovi ploutev. Když nastoupil do předčasného důchodu, přibral si ještě jeden morbidní koníček. Vybíral po setmění popelnice s jakýmsi pohrabáčkem vlastní výroby. Dřevěná tyč od koštěte, na ní železná skobička zabalená v upatlaném použitém obvazu. Když sousedé a lidé v okolí zjistili, že jejich popelnicové nádoby nepřehrabují krysy, potkani či jiná drzá havěť, ale podivínský soused Gustav, začali sami nosit věci, které jim bylo líto vyhodit, před vrzající oprýskanou branku jeho domku. Každý den přibývalo těchto darů jako hub pod dešti, což vedlo k definitivnímu konci Gustavových nočních odpadkových obchůzek. Ve svém domě neuklízel, pil vodu z kohoutku, umýval se jednou za týden převařenou dešťovou vodou, když nepršelo přesunul svůj mycí rituál na dobu pršící. Záchod splachoval, až když šel na velkou stranu. Oblečení nekupoval, měl známého v  noclehárně pro bezdomovce, který mu lepší kousky mužského vyřazeného oděvu schovával. Veškeré plastové obaly či láhve rozřízl a ze dna vyškrabal zbytek, poté neodhodil do tříděného odpadu, ale schoval na neexistující imaginární spotřební budoucí dobu.

Pavel jeho soused z dvojdomku, policista, oblíbený a společenský člověk, statný pětatřicátník, byl z chování svého souseda Gustava doslova šílený. Se svojí manželkou Dášou si řadový dům koupili, opravili a přivedli do něho postupně dvě děti – Ládíka a Pavlínku. Nebylo však dne, kdyby dotěrný soused nezazvonil, vadil mu hluk obou ratolestí  u bazénu, kouř z grilování, hlasité Dášino volání dětí k obědu... Věc došla tak daleko, že Gustav měl přesně spočítané hrušky i jablka na svých stromech. Spadla-li nějaká na sousedovu zahradu, už zvonil a pídil se po ní. Zoufalý Pavel proto začal přemýšlet o prodeji stávajícího domu a přesunu do jakéhokoliv jiného, nejraději samoty, na sto mil daleko od protivného Gustava.

Jája o ní nevíme zhola nic, jen to že se jedná o pouliční prostitutku.

------------------------------------------

Gustav si velmi spořivým životem našetřil na nový vůz značky Škoda a tohoto svého miláčka vytahoval do městského víru života jen ve velmi slavnostních okamžicích. Jednou ročně v den svých narozenin, které připadaly na první půlku července, se jel se svým automobilem pobavit do jisté ulice lásky, která se vyskytovala na hlavním tahu k polským hranicím. Zde postávaly ženštiny různého vzezření i různého věkového rozpětí, nabízející erotické služby. On upřednostňoval ty orální. Jeho držgrešlovská povaha se projevila i zde. Nezáleželo mu příliš na vzhledu dotyčné dámy, ale na ceně a pokud byla nějaká ochotna dát slevu, neváhal -  byla to ta pravá!

V onen osudný večer stála u krajnice pouhá trojice dívek. Rozmístěny byly několik metrů od sebe. Obě první ohledně ceny nesmlouvaly, měly pevnou taxu, ta poslední se však lehce usmála a byla ochotna slevit 100,- Kč jako narozeninový bonus pro oslavence. Ten spokojeně zamlaskal a pozval dotyčnou do svého vozu. Co bylo dál, o tom netřeba psát.  

Když vše skončilo, mělo dojít k placení, Gustav otevřel peněženku a zůstal strnulý jako socha na Karlově mostě. Měl v peněžence bankovku pětistovky. Jája vycenila radostně zuby a nabídla se, že půjde peníze rozměnit do nedaleké benzinky. Gustav souhlasil, bál se totiž jít sám do obchůdku čerpací stanice, neboť by musel lehkou ženštinu nechat samotnou ve své nádherné káře a tím by riskoval její ukradení.

Čekání v autě bylo pro Gustava nekonečné, když uběhlo dlouhých patnáct minut zamkl auto a šel se zeptat, kde je dotyčná. Prodavačka s obří žvýkačkou jen tak tak zadržovala smích, ženština v miniaturních kraťasech a síťovaných punčochách opravdu prosvištěla kolem pokladny směrem na WC, odkud se již ale nevrátila. Gustav byl tedy okraden, oloupen, potupen, přišel o svou slevu – rovných sto korun. Což čítá celodenní nákup potravin pro sebe, nebo čtyři litry benzínu, či mast Psí sádlo, kterou univerzálně používal na chleba i na tělo.

Začal nadávat, sprostá slova lítala prodejnou jako chycená vosa v sombreru. Obsluha u pokladny převrací oči v rytmu přesýpacích hodin nahoru a dolů. Radí rozzuřenému Gustavovi, ať se obrátí na policii. Ten nasedá do auta a už mačká zvonek Městské policie. Službu má zrovna Pavel, jaké sousedské překvapení!

Brunátný Gustav chrlí vodopád souvislých i nesrozumitelných slov. Vzal nebohou stopařku do auta a byl okraden. Ta divožena mu vytáhla z peněženky všechny peníze – jedinou bankovku pětistovky. Pavel kroutí hlavou, vše zapisuje a podotýká, že stopařku už jistojistě nevypátrají. Do toho se znovu obouvá Gustav, který upozorňuje, že stopařka stopuje vždy na stejném místě na stejné ulici, na což Pavel zvedne obočí a řekne: „Tam stojí ale prostitutky!“. „Ano, ano, jednu takovou jsem chtěl svézt….“, blekotá na svou obranu Gustav.  „Určitě? Vždyť celé město ví, že se tam nabízejí, že nechtějí cestovat", podivuje se příslušník Pavel. „Pane policisto, chtěl jsem udělat skutek, no vlastně skutek dělala ona….“., koktá Gustav. „Nějak jste se do toho zamotal, sousede, raději povězte podle pravdy, jak se celá událost přihodila“, mírně k němu promlouvá Pavel.

Gustav povyprávěl celý svůj nebohý příběh. Poté ho Pavel vzal do svého soukromého vozu a jeli na místo zločinu. Gustav přímo za jízdy identifikoval dotyčnou, která stála na místě, ze kterého nasedala do jeho auta. Potom se  oba vrátili na základnu. Zde okradený čekal, až pachatelku přivezou.

„Jste psychicky odolný, nebude to pěkný pohled, trošku jsem se s ní dostal do křížku, nechtěla nastoupit do policejního vozu, má pomačkanou fazónu“, upozorňuje poškozeného Pavel před identifikací prostitutky. „Jdu do toho, chci to mít za sebou“, rázně odvětí Gustav. V zadržovací místnosti sedí Jája, paruka leží vedle jejich chlupatých nohou, roztrhané šaty prozrazují svalnaté paže mladého muže. Gustav zjišťuje, že jistá Jája je kradák Honza, známá figurka z vedlejšího okresního města, která nepracuje a zvolila si tento, pro muže, nezvyklý přivýdělek.

Zpočátku se oloupenému zvedá žaludek, ale jeho skrblická diagnóza zvítězila i tentokrát nad zdravotními či psychickými projevy. „Obalamutil klienta, ať vrátí celou částku“, ječí Gustav, ukazuje prstem na Jáju, nynějšího Honzu, a udělá při tom postoj ruského mužíka, dupne s velkou vervou jako generál pravou nohou do podlahy.

„Tak jste slyšel, vrátíte pánovi celou částku za uvedení zákazníka v omyl a k tomu přičteme pokutu za pouliční prostituci“, sepisuje protokol Pavel. „Vy, pane Gustave, dostanete zpět své peníze a pokutu….“. „Dejte pokoj s pokutou, já jsem oběť, já byl zneuctěn a okraden…“

Pavel se rozesmál, povím to asi takto: „Každý normální heterosexuální chlap by byl z poznání, že bylo jeho nádobíčko svěřeno mužovi a nikoliv něžnějšímu pohlaví, na mrtvici a litoval by svého nahlášení policii. Čert pal stovku, zde je lepší sladké nevědomí. A vy, sousede, si mnete ruce, jak jste na tom vydělal, že jste měl výkon zadarmo, vy nejste muž ale dokonalá a nefalšovaná držgrešle!“.

Gustav na nic nečekal, popadl pětistovku ležící na služebním stole a vytratil se jako pára nad hrncem. Zmizel nejen ze stanice ale také z Pavlova života. Zalezl jako krtek do svého zbídačeného domku a přes den ho téměř není vidět. Jen kolem osmé večerní vystrčí čumák a jde nakoupit zlevněné zboží do blízkého supermarketu.

Pavel a jeho rodina má od té doby naprostý klid, který si náležitě hýčká a považuje. Jen jednu vadu na kráse jejich poklid má, z vedlejšího domku se line čím dál větší zápach.

A Jája? Nikdo neví, zda se ještě někdy s Gustavem setkala. Pokud šla s cenami výrazně dolů, tak kdoví? Ale to už je zase jiný příběh a jiná kapitola.