„Bum, prásk!“, vystřelila pistolkou moje ztřeštěná vnučka na zabalené dárky kolem dokola. Z dárků začali vyskakovat výstředně oblečení spolužáci Sáry, která právě studovala třetí ročník vysoké umělecké školy.
„Bum, prásk!“, vystřelila pistolkou moje ztřeštěná vnučka na zabalené dárky kolem dokola. Z dárků začali vyskakovat výstředně oblečení spolužáci Sáry, která právě studovala třetí ročník vysoké umělecké školy a zvolila si netradiční vernisáž s názvem „Vánoce bez dárků“.
Mně i mého kamaráda Ferdu zlanařila také, abychom se totoho blázince účastnili.
Když jsem poprvé uslyšel její prosbu, měl jsem, stejně jako ježour v říji, všechny bodliny v pozoru. Zato můj kamarád Ferdinand po zjištění, že se bude pohybovat ve společnosti mladých lidí, především krásných dívek, velmi pookřál. Okamžitě byl pro. Na mé upozornění, ať myslí na své oslabené srdce, jen mávnul rukou.
Tak jsme do toho teda šli.
Před vernisáži nám Sára přivezla ohozy, naše vlastní jí nebyly po chuti, přišly jí málo odvázané. Však ty, co nám přismýčila, byly šílené, snad právě vyhrabané zespodu popelnice, která se ještě za socialismu zasekla v nějakém zapomenutém dvorku.
A tak jsem oba v rouších bezdomovců seděli jako „štronza“ na židlích a pozorovali veškeré blbnutí okolo.
Náhle jedna krasavice v mini sukénce a s bujným výstřihem ztratila po Sářině střelbě orientaci a usedla na Ferdův klín.
Ten zamlasknul a štěstím poskočil, slečna začala pištět něco ve smyslu: „Uáááííííéééó!“
Sára radostně hvízdla a začala vehementně tleskat.
"Myslela jsem, že jste figuríny", omlouvala se holčina s ruměncem na lících.
"Musel ses vrtět jak tetka na trhu? Kdybys vydržel štronzo, tak jsme mohli ještě něco zažít", vyčítal jsem Ferdovi.
"Lojzíku, jsem to ale vůl", běduje Ferda.
Dědouškové, nic si z toho nedělejte", směje se Sára. "Jako náplast na nezdařené štronzo vyzývám všechny mladé kočky v sále, aby těmto milým chlapíkům nalévaly šampaňské a nosily chlebíčky – ale pozor, na rukách je nosit nemusíte...", mele pusou ovíněná Sára.
Měl jsem sto chutí vzít atrapu pistolky a Sáru pořádně praštit po hlavě. Ale jak jsem později pochopil, její návrh nebyl až zas tak špatný. Každopádně si naše stařecké oči, žaludek i hrdlo přišli na své.
A já s napětím čekám, co zase Sára vymyslí, až bude pracovat na své magisterské práci.
Držte nám palce, ať se toho oba s Ferdou dožijeme...
