Bordel

Lenčiným manželem je jeden vysoce postavený bankéř, k tomu příšerný pedant a puntičkář. Od ní, jako ženy, která má "tu čest" trávit každý den v domácnosti, vyžaduje perfektně uklizený a vydezinfikovaný dům od sklepa až na půdu.

Ještě jednu povinnost Lenka má, přesně v šest musí být na stole teplá večeře vařená podle nejnovějších trendů zdravé výživy.

Dnes tomu není jinak, na stole voní teplý pokrm, manžel Radim přichází deset minut před šestou. Cestou ke stolu se však u ničeho nezastaví, aby mohl zkritizovat nedokonalost úklidu. To se zdá Lence podezřelé, vždyť i to je jeho velký příchozí rituál - precizní kontrola čistoty domácnosti.

Radim usedá bez pozdravu ke stolu a sní bez řečí večeři, poté se sehne a ze své kožené aktovky vytáhne obálku. Hodí ji před Lenku. "Co je to?", zeptá se udivená Lenka. "Peníze a adresa pronájmu", odpoví stroze manžel. "Nechápu", kroutí hlavou Lenka a tuší, že další slovní atak bude pro ni nepříjemný. "Zamiloval jsem se, jmenuje se Denisa, je jí třicet a čekáme dítě..."

"Nechtěl jsi nikdy dítě, argumentoval jsi znečištěním našeho příbytku, křikem a nepohodlím", zvyšuje hlas Lenka. "Doby se mění, já se měním, ty se měníš, prosím, nedramatizuj to", zamračí se Radim. "Jenže mně je čtyřicet pět, já už děti mít nemohu, přizpůsobila jsem se ti", rozpláče se Lenka. Radim v klidu vstává od stolu a dodává: "V obálce jsou peníze na kauci a první nájem, byt je dvoupokojový, zařízený, barák ti po rozvodu vyplatím, koupíš si pak vlastní byt. Potřebuji, abys to tu do rána vyklidila, na noc půjdu k Denise", cynicky dodává a při odchodu za sebou hlučně zabouchne dveře.

Lenka tomu nemůže uvěřit, zdá se jí to? Je to všechno pravda? 

Najednou jí to dochází, popadne jeho špinavý talíř se zbytky jídla, který jako vždy zanechal na stole a vší silou s ním mrskne o zeď. Na čisté zdi se udělá mastný flek a střepy se válejí všude kolem. Lenka se hystericky rozesměje.

Sama pro sebe si nahlas opakuje: " To ty jsi ze všeho udělal bordel, ty idiote, ty.....", zarazí se. Ano bordel, chce ho mít, tak ať ho tedy má. Otevírá ledničku a hází vše, co jí přijde pod ruku, do volného prostoru. Kečup se nechutně rozmázne na bílé kožené sedačce, vajíčka přistanou pokaždé jinde a pokaždé udělají stejnou paseku. Sardinky ve vlastní šťávě se roztékají na béžovém koberci a zanechávají nechutné skvrny.

S každou další hozenou věcí získává Lenka ztracené sebevědomí. Její autorské dílo, její dům, který pracně zařizovala, se mění v prasečí chlív. Jaká podívaná, jaká popelnicová odpadková abstrakce!

Poslední, co Lenka z lednice vytahuje, je nedopitá láhev Metaxy. Naleje si velký pohárek, kopne ho do sebe a z posledních sil mrští flaškou s nedopitým mokem do křišťálového lustru. Nepříjemný zvuk střepů se rozline prostorem. Na závěr ještě práskne skleněnou štamrplí o plovoucí podlahu.

Potom vytáčí mobil Radka, mladšího bratra Radima, který bydlí po svém rozvodu u nich v zahradním domku, stal se jejich soukromým zahradníkem a příležitostným taxikářem. Ona s Radkem dříve chodila, pak však propadla kouzlu finančně gramotnějšího a dobře postaveného Radima. Kolikrát si svůj omyl vyčítala.

Radek slíbil, že pro ni přijede za patnáct minut. Mezitím Lenka ledabyle naházela do kufrů své svršky. 

Překvapený Radek nakládá kufry do auta a tiše se zeptá: "Kde to bude?" Lenka se usměje a odpoví: "Služba na zámku mi právě skončila, zavez mě do trampské osady "Černí havrani", poroučí přísně. "Kde? To nemyslíš vážně, to ti Radim nedovolí, víš, jak se mu trampové a turisti příčí, jak nesnáší jejich pojetí hygieny...." 

"Ticho, už přede mnou to jméno - Radim nevyslovuj, nebo budeš muset přímo tady dělat trampské kliky", koketně na něho mrkne.

V osadě "Černých havranů" si Lenka pronajme chatičku, převlékne se do trampských "hadrů", které nosila jako dvacetiletá před seznámením se s Radimem, a které si tajně schovala na dno své skříně. Kupodivu se do nich po těch letech ještě vtěsná.  A cítí se báječně.

Popadne za ruku udiveného Radka a utíkají  k ohni, kde je bujará společnost. Zde hraje trampská kapela, opékají se špekáčky, koluje pivo, každý udělá hlt přímo z láhve. Lence její neposlušný špekáček několikrát skočí do ohně a při pokusu napíchnout ho zpět na rošt se ještě tento masový nezbedník vyválí v hromádce popela. Lence to nevadí, ledabyle ho profoukne - jen tak, aby se neřeklo a pokračuje v jídle. Jak ten obyčejný přišmoudlý špekáček chutná! 

Tahle letní noc  přinesla Lence začátek nového života, skončila jí "služba na zámku" a ona se konečně stala sama sebou. 

Hlavu položí na rameno Radkovi a těší se, že v malé a útulné chatičce bude s tím, kdo ji má opravdu rád....