Migrační krize dokazuje: Potřebujeme evropské společenství bez bruselských institucí

Jedním ze smyslů existence Evropské unie má být řešení problémů, které nedokáží vyřešit jednotlivé státy samostatně. Migrační krize je dalším důkazem, že Evropská unie je sama příčinou problémů, nemůže být řešením.

Dlouho přemýšlím nad tím, zda je evropská integrace vedena naivním idealismem, který naráží na realitu, nebo už vždy na začátku dalšího integračního kroku stojí něčí zlý úmysl. Občas si říkám, že kdyby EU neexistovala, Evropa prosperovala a někdo ji chtěl zničit, tak EU vymyslí. V EU se předala pravomoc tvořit zákony nikomu neodpovědným úředníkům. Těm to odmává sbor politiků, které občané jednotlivých států sice zvolí, ale pak už je neuvidí, protože většina odjede do Bruselu, kde dostávají královský plat a diety. Mezi nimi je vždy drtivá většina, která zvedne ruku úplně pro cokoliv, jen ať mají co nejjednodušší život.

Jedinou pojistkou v tomto procesu je Rada EU. Na ni se sjíždí ministři ve složení podle toho, co se zrovna probírá. Často vysílají jen své náměstky a často odsouhlasí cokoliv, protože s tím už přece souhlasil Evropský parlament volený lidmi přímo. Veřejnost tato jednání nemá jak sledovat. Média se jim věnují jednou za pár let, přitom probíhají o různých otázkách klidně i několikrát týdně. Evropská unie je zkrátka postavena na byrokratické vládě Evropské komise (konající pod dohledem Německa a Francie), které se něco postaví do cesty jen v případě, že se zvedne silný odpor veřejnosti.  

Naše jediné štěstí je, že právě to se v případě migrační krize výjimečně stalo, a tak možná hladce neprojdou návrhy Evropské komise. Třeba ten o povinných kvótách na rozdělení 120 000 migrantů, který také velkou většinou schválil Evropský parlament. Právě o něm bude v úterý jednat Rada EU. Možná se zástupci států nakonec dohodnou jen na nějakém dobrovolném rozdělení oněch 120 000 migrantů. Přece jen mají ministři oproti úředníkům a europoslancům alespoň nějaký minimální pud sebezáchovy, byť kdovíjakou odpovědnost vůči lidem také nemají. Jsou jen odpovědní svým premiérům. Vypadá to jako kosmetická změna, ale může mít hlubší dopad.

Hybatelé našich osudů z Evropské komise fungující pod vlivem francouzsko-německého duopolu moci mají v zásobě další ještě šílenější návrhy. Především ten o permanentním mechanismu relokace migrantů. Z kvót na mléko si někteří lidé ještě dělali srandu, z kvót na lidi ale tuhne úsměv i některým euronadšencům. Ale není divu. Sociální inženýrství a centrální regulace mají v rukou úředníků univerzální uplatnitelnost. Pro komisní mašinérii je jedno, jestli jde o mléko, cukrovary nebo lidi. Člověk je pro ně jen dílkem universa věcí, o kterých mají právo rozhodovat.

Právě povinné kvóty a s nimi systém jejich výpočtu měl být základem pro vytvoření permanentního přerozdělovacího mechanismu. Jakmile by byl stanoven a odsouhlasen pevný klíč procentuálního rozdělení migrantů jednotlivým státům, Evropské komisi by stačilo navrhnout permanentní mechanismus, ve kterém by nějací úředníci už jen rozhodovali o počtech. Znovu a znovu, stejně nepřetržitě jako proud migrantů bude proudit do Evropy.

Vzor takového mechanismu už existuje. Říká se mu Evropský stabilizační mechanismus. Je to permanentní záchranný systém, do kterého státy eurozóny vložily neuvěřitelné množství peněz a ještě neuvěřitelnější množství (které dané státy ani nemají) garantovaly. O aktivaci tohoto mechanismu už rozhodují jen úředníci. Stejně tak se to stane u migrantů, pokud státy odevzdají své pravomoci Evropské komise. Každý odpor už pak bude marný, leda by se nám povedlo Evropskou unii opustit.
Vystoupit z EU a pokusit se s dalšími státy tvořit alternativní společenství je cíl, který bychom měli sledovat už nyní, protože:
1. Vše dobré, co přinesla evropská integrace lze ponechat uzavřením mezinárodních smluv. Můžeme mít výhody EU bez bruselských institucí a veškeré byrokracie.

2. Bruselské instituce jsou odtržené od lidí, nemají žádnou demokratickou legitimitu. Kvóty vytvořila jako „řešení“ Evropská komise a odsouhlasil je Evropský parlament. Chcete, aby takové instituce rozhodovaly za vás?

3. Dotace sice zdánlivě zvyšují naše HDP, ale ne naši životní úroveň, protože jsou velké peníze utráceny na neužitečné věci. A chcete se kvůli nim nechat od Němců komandovat?

4. Kritické situace řeší Evropská rada, tedy setkání nejvyšších představitelů států, ať už šlo o eurokrizi, Ukrajinu, nebo migrační krizi. To může snadno probíhat i bez EU. Stejně jako se schází třeba G8 nebo G20.
5. Dílčí věci či návrhy spolupráce mohou na jednáních řešit ministři či diplomaté. Můžeme tedy ponechat i Radu ministrů s rotujícím předsednictvím. K tomu opět nepotřebujeme EU.

Řešením je vytvoření skutečně férového na dobrovolnosti a rovnoprávnosti postaveného evropského společenství, kde spolupráce bude probíhat na mezivládní úrovni bez zbytečných byrokratických institucí. Tato představa evropské spolupráce navíc není nová, ale již postavou Tomáše Garrigua Masaryka spjatá s Českou republikou. Začněme ji konečně prosazovat.