Kvantitativní uvolňování a bída evropského hospodářství

Kvantitativní uvolňování je nástroj centrální banky, kdy centrální banka za nově vydávané peníze skupuje dluhopisy své země, případně firemní dluhopisy podniků v této zemi působících.

Jenže Eurozóna není země, není ani federace a nemá žádné federální dluhopisy (i když takové návrhy tu byly), které by Evropská centrální banka (ECB) mohla skupovat. ECB tak bude muset vybírat a nakupovat dluhopisy jednotlivých zemí. Na ty to tak bude mít rozdílné dopady.

Můžeme se domnívat, že ECB se bude snažit pomáhat hlavně jižnímu křídlu eurozóny. Celá operace tak může mít podobné efekty jako fiskální přerozdělování. Tedy jakoby se peníze daňových poplatníku ze severu Evropy přesouvaly na jih přímo. Na tom se představitelé státu naštěstí nebyli schopní a ochotní dohodnout. Jenže je zastoupili úředníci evropských institucí. S tím prvním by voliči nesouhlasili. S tím druhým nemají co udělat. To je bezmoc současné postdemokratické Evropy.

Financování států ze strany ECB je ze smluv zakázané. ECB k tomu nemá žádný mandát. A přesto tuto politiku uplatňovala nepřímo přes sekundární trh. Nyní bude ECB vlády ohrožené dluhovou krizí financovat naprosto otevřeně.

Ještě nepadl finální verdikt o programu Outright Monetary Transactions (OMT) představeném ECB v roce 2012. Věc je na podnět německého ústavního soudu u Evropského soudního dvora. Hádejte, kdo je jeho předsedou. Je to Řek Vassilios Skouris. Jak to asi dopadne?

ECB pro změnu vede Ital Mario Draghi. Musíme si asi zvyknout na to, že se bude dělat politika (!!), která de facto bude znamenat přerozdělování prostředků, a že tuto politiku budou dělat nikým nevolení úředníci (!!), kteří si sami po svém vykládají pravidla a své pravomoci.

Jaký bude efekt kvantitativního uvolňování? Trendem bude oslabování eura vůči dolaru a dalším měnám. To ale opět spíše pomůže exportním ekonomikám typu Německa, které jsou schopné exportovat mimo eurozónu. Obchod ale například Řecka je skoro celý se státy eurozóny. Jim tedy oslabování měny nijak nepomůže.

Více peněz nalitých do ekonomiky se zřejmě projeví růstem akciových trhů v Evropě. Nemá se ale jak promítnout do reálné ekonomiky. Banky už nyní mají přebytek likvidity, mají dlouhodobě přístup k levným penězům za nulové sazby od ECB. Investoři nemají kam investovat a dávají peníze do 10 letých německých dluhopisů s negativním výnosem. Výnosy z dluhopisů padnou na nová minima. Vytvoří se nové spekulační bubliny.

Inflaci ve spotřebitelských cenách to nijak zvlášť nepohne, protože se tyto nově vydávané peníze opět zacyklí v koloběhu mezi bankami a státy.

Za nejhorší věc na kvantitativním uvolňování považuji ten směšný sen, že se tím může něco vyřešit a ekonomika oživit. Ve skutečnosti je to jen poslední krok, který má evropský establishment k dispozici. Až nevyjde, a to on nevyjde, budou se muset podívat vstříc pravdě.

Pravda je taková, že Evropa nutně potřebuje nové projekty, nové podnikatelské nápady, jenže za především poslední dvě desetiletí EU dělá takovou politiku, která přesně tomuto brání. Zaklínáme se neustále globální krizí v době, kdy už zbytek světa dávno roste a Evropa stále stagnuje.

Evropa nutně potřebuje přehodnotit přístup k evropské integraci a unifikaci, kterou EU provádí. Mezi lety 2000-2013 bruselská byrokracie EU vydala 52 183 direktiv, regulací a dalších právních instrumentů. Norsko, které má přístup na evropské trhy a požívá všechny výhody evropské integrace, aniž by se jí přímo účastnilo, muselo za tu stejnou dobu přijmout jen 4724 z nich. Tedy asi jen 9% (viz studie). Obávám se, že EU si včas problémy neuvědomí a ani nemá nástroje na změnu směru. Eurovolby v podstatě nic neznamenají a lidé nemají, jak kormidlem evropské politiky otočit. Nebyla by výhodnější cesta i pro Českou republiku stát mimo EU?

Když máte podnik, který se musí každý rok přizpůsobovat novým předpisům a regulacím, nemůžete inovovat. Když chcete založit podnik a museli byste nejdřív načíst 1000 předpisů, které by se vašeho podnikání týkaly, tak se na to vykašlete a radši se necháte zaměstnat u nějaké mezinárodní firmy. Takhle nyní uvažuje drtivá většina vysokoškoláků a nejkvalitnějších lidí, které v ČR i jinde v Evropě máme. Čest výjimkám.

A proto má ECB nulové sazby. Proto se snaží rozhýbat ekonomiku přílivem nových peněz. Proto banky nemají komu peníze půjčovat. Proto evropské hospodářství neroste a nerozvíjí se. Proto cítíme tu beznaděj. Naše hospodářství pomalu umírá na přeregulovanost. Řešme příčiny.

Tisk nových peněz není lék na tuto vážnou nemoc. Je to spíš prášek proti bolesti, aby evropská ekonomika mohla bez reforem ještě chvíli fungovat a politický establishment se ještě na nějaký čas udržel.

David Bartas,
člen ReV Svobodných a asistent Petra Macha