Jasná zpráva o konci slavičího světa

Osud tomu chtěl, že jsem musela strávit celý večer sledováním přenosu Českého slavíka. Recyklace odpadu je v současnosti v módě, takže přehlídka vrcholu naší popmusic-scény by vlastně měla být v pořádku bez ohledu na jakékoliv výstřednosti v podobě intonačních přešlapů a zdrogovaných majitelek ukulele, ale dovolte mi prosím v době, kdy nás prezident krmí dílem recyklovanými citáty a dílem vulgaritami, a televize i rádia dílem klamavými reklamami a dílem duševním odpadem, malou reportáž psanou na bidýlku. Protože hrůza, které jsem byla svědkem, by měla tvořit náš kulturní prostor a proti tomu cítím coby bytost obdařena mozkem potřebu se ohradit.  

Začátek tohoto stylově extraordinérního podniku byl poznamenán lehce zdařilým vtipem moderátora Libora Boučka s navlečenou mikinou coby novým českou verzí dress codu black tie. Kdyby neměl tu tendenci vysvětlit jej zemanovskému národu k plnému pochopení ještě dvakrát, rozhodně by to aspirovalo na fór týdne.

Slovutný gurmet Láďa Hruška poté představil zcela v intencích reklamní podpory TV Nova národu supermarketových znalců skvělý recept na kolečko banánu obalené dvěma piškoty a oblepené čokoládou na vaření. Po afterparty jistojistě plánuje tomutéž národu představit ještě svoji vizi snoubení buketu Sklepmistra ročníku 2013 s asijskou dobrotou M14 s obyčejnou rýží.

Výsledek ankety o zpěvačku roku nikoho nepřekvapil. Ewa Farna by měla více zpívat a méně papat,  Lucii Vondráčkové by pak slušelo, kdyby při videopozdravu fanouškům odložila pletenou kapuci. Do Kanady už možná dorazila zimní příprava, ovšem Státní opera je Státní opera i v online přenosu. Naopak zavile sluníčková Lucie Bílá předvedla jeden z neupřímnějších a nejauteničtějších projevů od volby Václava Klause prezidentem.

Následovala nepochopitelná živá reklamní vložka majitelky jakéhosi estetického salónu na neinvazivní způsoby redukce váhy. Soudě dle vizáže dotyčné dámy můžeme tvrdit, že salon je mimořádně dobrý, neb kovářova kobyla zde chodí zcela bosa.

Poté se na pódiu zcela vymateně zjevily tři mladistvé ženské pěvecké objevy, z nichž první byl zaručeně něčí milenka, z druhého možná někdy něco bude a třetí (soudě dle prasátkovitého nosánku a absolutního nedostatku v intonaci i síle hlasu) něčí dcera. Situaci na scéně nezachránila ani krásná, vtipná a bohužel poněkud zazenitová Eva Pilarová a Hanička Písnička Šampíčko, jejímž plastikem evidentně není nikdo jiný než proslulý komiksový hrdina  Joker. Starým bardům dochází hlas i dech a mladá generace dostává šanci jen v případech velice pofidérních. Nevěřím, že v našich hudebních školách neexistuje jediná mladá dáma schopná vyloudit ze sebe několik po sobě jdoucích čistých tónů. Leč výběr nám předkládaných zpěvaček pro slavnosti se dnes zjevně řídí jinými kritérii.

Překvapil Xindl X, který svým pepíkovským zjevem a absolutní absencí hudebního sluchu i schopnosti intonace úspěšně zakrývá svůj geniální textařský potenciál. Při technických problémech s mikrofonem se zachoval jako profík a frajer. Roztomilý byl i Jan Saudek, jemuž bych velice doporučila fotografovat geniální a vtipnou Halinu Pawlovskou. 

Proklamovaně přítomné topmodelky bohužel neprokázaly opak tvrzení, že mimořádná krása se vždy snoubí s lehkou formou imbecility. Karolina Kurková národu předvedla, že po několika letech strávených v New Yorku přijdete o přirozenou schopnost skloňovat, a že nejen pro ženy lehké pověsti je někdy dobrým nápadem nechat nohy u sebe. Óóóó. Úžasný byl v projevu klasický skladatel Vadim Petrov a úžasně sebevědomá byla i jeho vnučka Linda Vojtová, jež zcela americkým sebeprezentačním způsobem přiznala, že sice pracuje na dědečkově hudbě, ovšem na žádný hudební nástroj nehraje. Ale třeba krásným ženám k provozování hudby stačí, když mistrům přistřihují brky. 

Celé parádě pak přitakával v hledišti přítomný spolek prapodivně oděných kreatur, jež ani při nejlaskavější vůli nesplňovaly nutný dress code creative black tie. Lokální celebritky žvýkající svoji bubble gum na celou Operu a příslušníky panelákové šlechty v krepsových šatech ukořistěných na rohu kdesi za ValMezem doplňovaly obstarožní subrety narvané do flitry pošitých kapucí, případně nesourodých kompletů značky H und M. Noblesa každým coulem, ale aspoň budou mít módní blogeři do koho rýpat a bulvární média si zvýší klikavost svých stránek.  

Ještě, že se konal každoroční happyend v podobě zvolení mistra Karla Gotta.

Autorská tvorba jde do kytek, potomci slavných leda tak recyklují slavné melodie a staří bardi recyklují svoji slávu aniž by byla šance, že budou nahrazeni někým trochu přijatelným. Ti přijatelní pro jistotu pozvánku na tuto sešlost vůbec nepřijali. Národ má, co si zaslouží, a to ve všech směrech. Pokud totiž budeme žrát bez připomínek takové blbiny, zasloužíme si místo hudby jen tádžickou verzi státní hymny v aranži vesnické kutálky. 

P.S. Osvětlení a ozvučení scény bylo bez chybičky!