Geologická glosa k turecké invazi do Sýrie

Turecká armáda bratrsky vyklidila příhraniční pásmo syrského souseda od nebezpečných živlů, demokracie se štítících. Jaký podtext probíhajícího odsunu teroristů, remcalů, cyklistů a Kurdů lze vyčíst z geologické mapy?     

Turecko je bohatá země. O doly na bór, mangan, železo, měď či wolfram aby si tu jeden zlámal hnát  na každém sudém kilometru, celé území má navíc fantastický potenciál pro využití alternativních zdrojů energie - voda tu teče proudem, vítr fičí, slunce praží a geotermální pramen tryská v každém druhém sklepě už ze sedmého schodu. Jak by na to řekl major Terazky: „...len ta ropa jim tam chýba!“. Naopak - při zkoumavějším pohledu na geologickou mapu území na hranici Turecka a Sýrie lze konstatovat, že roponosné geologické struktury zlotřile nerespektují státní hranice. Zatímco ty daleko méně slibné se nacházejí pouze na jihu tureckého území v okolí jezera Van, ty daleko slibnější leží, co bys granátem dohodil, na severu Sýrie (viz. mapa č. 1 níže, roponosné a plynonosné struktury jsou většinou skryty pod světle žlutou a někdy středně zelenou barvou – bo geologie není přesná věda):     

Ropná naleziště se tedy nacházejí především ve střední části Sýrie, nicméně ta nejlukrativnější leží jak na potvoru ve sporném rožku na severovýchodě země u hranic s Irákem. Celkové zásoby přítomné v této oblasti se dle některých propočtů rovnají součtu všech ostatních na jihu od břehu řeky Eufrat. Připočteme-li k tomu i další šťavnaté sousto, jež se jmenuje Deir-el-Zur a leží cca dvě stě kilometrů na jih od bitevní zóny, máme tu dobrý důvod k tvrzení, že se nám nelíbí, jak na nás přes hranici tak nějak kurdsky zírá Franta odnaproti. Málokdo plení cizí stát jen kvůli zisku třicetikilometrové nudle suchého úhoru, leč při přepočtu v Sýrii přítomných barelů na jednu tureckou hlavu se jeden musí  ptát, zda se v Turecku náhodou nenaučili pít ropu místo kafe.

Zvídavý čtenář nechť si pohledem na Mapu č. 3 níže ověří, jak se rozložení syrské ropné infrastruktury nápadně shoduje s mapou současného rozdělení sil a pozicemi turecko-ruských hlídek. Turecko tvrdí, že do tzv. „bezpečnostní zóny“ podél hranice se Sýrií vmístí tři miliony bezprizorních uprchlíků, pravděpodobně v rámci rekvalifikačního programu „geologem, vrtmistrem či pracovníkem rafinerie snadno a rychle“. Nicméně pohledem geologa je válka jen epický eufemismus označující ozbrojenou loupež:

Bojůvky o nějakou tu nerostnou kost bývají totiž velice běžné, jen na ně člověk pohledem zděšeným všemi současně probíhajícími humanitárními zrůdnostmi málokdy dohlédne. Turecké zájmy na Kypru zdaleka nezahrnují jen chtivé rozšíření území o další destinaci, kam lze vozit středoevropské turisty na lacinou all inclusive dovolenou a nákupy fejkových kabelek. Několik tureckých lodí se letos v létě v rámci prázdninových plaveb s geologickým programem věnovalo nepovolenému průzkumu ložisek zemního plynu, za což si vzhledem k tomu, že se pohybovaly ve výsostných vodách jiného státu a tedy na cizím těžebním území, vysloužily několik ostrých napomenutí od EU. Už před lety navíc Turecko představilo smělý plán, v rámci kterého na řece Eufrat hodlá postavit až dvaadvacet vodních děl a devatenáct elektráren, přičemž zbylou vodu by zřejmě svým sousedům v Sýrii a Iráku posílalo přes hranici v PET lahvích (samozřejmě za poplatek).

Shrnutím výše uvedeného lze z hlediska geologického pouze konstatovat, že největším energetickým potenciálem lidstva je blbost a hamižnost. A Turecko má této komodity v současné době na vývoz až příliš.

                                                                                      Autorka článku je geoložka s patnáctiletou praxí.