Daruj krev, dostaneš rohlík

Večery se prodlužují, v rádiu začínají cinkat zvonečky i do rockových pecek a z výloh se na mě začínají šklebit bakelitoví sněhuláci s červenou čepičkou. Neklamný to náznak přicházejících Vánoc mě nutí být hodná holka aspoň ke konci roku, samozřejmě se zcela zištným podtextem zajištění hmotných statků pod stromečkem.

Ježíšek bohužel není žádnej jouda a na můj soupis vybraných darů o velikosti nedělní přílohy reaguje škrty, za které by se nemusel stydět ani jistej Kalousek. Jen během tohoto roku jsem porušila šest z deseti božích přikázání, kleju jako dlaždič, koš vynáším s výhradami, jsem držkatá ke starším ročníkům, piju alkohol několikrát týdně, přežírám se, vyprávím sprostý vtipy a pokud nemám nemravný myšlenky, aspoň o nemravnostech píšu.

Nápravu svých hříchů jsem dlouho promýšlela a nakonec jsem se stala dárkyní krve se skupinou 0-ptimismus v žilách. Výhodou tohoto typu dobrého skutku je, že slouží Vám stejně jako ostatním. Odběr krve zabraňuje městnání železa v mých červeným vínem poděšených žilách a chrání moje nezdolným apetitem zkoušené tělo před vypuknutím dny. Zdarma si přijdu třikrát ročně na důkladnou zdravotní prohlídku včetně testování na drogy a pohlavní choroby, jež by se za jiných okolností neobešly bez důrazných moralizujících přednášek ze strany zdravotnického personálu. 

Na transfuzní stanici se mnou jednají jako s bohatou dědičkou. Jsou milí a usměvaví, opečovavají mě a krmí. Taky tam chodí spousta pěkných chlapů a osobně nechápu, že klinika není vedena na seznamu ideálních míst k seznámení.  Vypíšete kartičku, v níž se místopřísežně zavážete, že jste v minulých měsících nesouložili s šílenou krávou nebo morálně pomýlenou osobou, nepokousali žádné klíště a necestovali do Zimbabwe. Odevzdáte jednu ruku pro analýzu krevního obrazu a jeden kelímek ranní moči pro zhodnocení své případné zhulenosti. Pokud to s Vámi není tak zlý, projdete do dalšího kola, kde následuje prohlídka lékařem a snídaně v podobě dvou křupavých rohlíčků, minerálky a kafíčka. S mým tlakem 90/60 se sloužící sestra přesvědčí, zda jsem vůbec naživu a zda vypiju svůj hrníček až do dna a jdeme sál. Sednu na lehátko, naproti většinou leží kluk s pěknýma očima, dávajíc krevní plasmu. Dostanu balónek na hraní, pigáro do druhý ruky a někdo si se mnou hezky povídá, to abych nemusela zkoumat tloušťku jehly zabodnuté do předloktí. Krvesajná procedura je hotová za pár minut a ve stavu podojeném nastoupím k druhé fázi výkrmu, která představuje kávičku, tatranku a cokoliv za stravenku v hodnotě 55 Kč. Takže dva chlebíčky, bitte.

Zážitkový agentury Vám dnes prodají den popelářem nebo drbání na zádech, ale zážitek  darování krve je zdarma a ještě máte čárku za dobrej skutek. Ze stanice odcházíte lehcí jako pírko a s telefonním číslem na toho kluka s pěknýma očima v kapse. Navíc mi to odečtou z daní a upřímně – je lepší si nechat pustit žilou od hezkýho doktora než od berňáku. Celej zbytek dne mám navíc volno na zotavenou, čehož využívám k pořádání párty (kde, přiznávám, opakovaně piju alkohol, přežírám se a vyprávím sprostý vtipy).

Tímto žádám, milý Ježíšku, o revizi připomínek k mému seznamu dárků pro tento rok, se zvláštním důrazem na ty úžasný japonský náušnice a kožíšek Desigual. Nehledě na dva proběhlé odběry krve v tomto fiskálním období jsem totiž současně v registru dárců kostní dřeně.