(1 europoslanec + 4 kola)x0,5 cm ledu = 1,2 katastrofy

Vážený pane poslanče Strejčku, přepočítala jsem Vaši rovnici (2 žáby + 1 mlok)x 2 stromy = 1 člověk. Problémem škodolibé přírody je, že pokud ji v pondělí dloubnete do žeber, nakopne Vás ve středu do brňavky. Z dost nečekaného úhlu. Ten úhel silně připomíná pověstné padající klacky z pohádky o Mrazíkovi. Protože věda je věc složitá a já nerada trápím zvířata, dovoluji si uvést následující pohádku, která sekvenci dějů způsobených takovým neuváženým dloubnutím náležitě osvětlí.   

Byl jednou jeden europoslanec. Na cestě ze Štrasburku se mu na ledem pokryté silnici smekla tříkolka a zaryla se čenichem do závěje. Byl to jinoch čacký a na vině tedy nebylo nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky, nýbrž přítomnost chráněné kolonie přidrzlých obojživelníků. S místním inspektorem přes žáby měli ti netvorové kartelovou dohodu, která zakazovala solit silnice v blízkosti jejich bahnité domovské louže, aby mohli oběti připravené klouzačky obrat o všechny drobné cennosti a nasbírané lesní plody. V oprávněném souladu s humanistickým přesvědčením, že život lidský je cennější než život žabí, europoslanec prosadil výjimku pro chemické ošetření inkriminované silnice. Inspektora přes žáby usvědčili z korupčního jednání, protože snědl v jedné nejmenované restauraci plný talíř žabích stehýnek. Voliči tleskali a silami společnými to na mítinku s levným pivem žábám pěkně wosolili. Žába je tupé zvíře a na oznámení o vystěhování do náhradních prostor loupežná tlupa nereagovala. Použitých 1,5 kg soli na 1 m² zájmové zatáčky proměnilo zimující žáby v solné sloupky.

Přišlo jaro. Migrující čápi se podivili, protože na jejich oblíbené louce byly k žrádlu jen podivné slané žabí lupínky. Protože tam ekologičtí inovátoři zapomněli postavit hospodu s pivem, aby měli čím zobák spláchnout, emigrovali neznámo kam. Změněné situace využila strana Komáři sobě, která díky proběhlé genocidě svých úhlavních nepřátel zestonásobila členskou základnu a vyrazila se v rojích popást na krevní oběhy do blízké vesnice. Čtyři zadnice přitom těžce popíchali, dvě zhmoždili a na jednu vykousali portrét místního starosty. Protože zesměšněný činitel byl také humanista, věděl, že život komáří nemá takovou cenu jako život lidský a nenažrané insekty pokropil  DDT. Na druhém konci naší louky se zatím ze stavu strnulosti probudili mloci. S radostí seznali, že během jejich hibernace nějaký dobrý skřítek zlikvidoval konkurenční žabí bandu a všechna tělíčka komárů, nacházející se na opačné straně silnice, tak mohou sežrat sami. I vydali se na místo bohatého rautu. Cestou necestou tudy zrovna projížděl europoslanec a na procházejících mločích tělíčkách se mu opět smekla tříkolka. Svině klouzavý! Protože už bylo v kraji známo, že život lidský je cennější než život mločí, nechal v rámci kultivace krajiny lidskou činností a vzhledem k důležitosti ekonomického rozvoje v zaostalém chráněném území na místě louky postavit esteticky hodnotné nákupní centrum s bowlingem a velkým betonovým parkovištěm.   

Přišlo další jaro a s ním obvyklé povodně. Ryby z nedaleké říčky si libovaly, protože se jim díky neodtékající vodě konečně otevřel plavební kanál až na radnici. Tolik nových pracovních příležitostí! Betonové moře u nákupního centra způsobilo rozlití toho skutečného ve všech  obchodech a vystavené zboží si tak mohli prohlédnout všichni obyvatelé vesnice i louky. Mloci si například oblíbili pleťové masky a na demokracii od té doby nedají dopustit. Jen ta sůl a DDT, které povodeň spláchla do studní starostu trochu znervózňovala. Copak ryby, aspoň nám jejich svítící kůže pomáhá při nočních výlovech a jejich maso je rovnou naložené ke grilování. Ale ani jedno z dětí, narozených to jaro, nemělo standardní počet končetin. Také jejich mentální výbava sotva dostačovala k tomu, aby poznaly rybářský prut. Ale bez soli ve vodě umí žít každý, to není umění. Vodu nám stejně každý týden dodávají do obchodu v petkách, tak jaképak strachy!Starosta si poposedl na větvi, ze které sledoval tu záplavu a nerad si uvědomil, že ho zlolajná flóra tlačí do posezu. A protože život větve nemá cenu pohodlí lidského, vzal pilu a větev odstranil. Voda se nad ním zavřela a mloci se zlotřile ušklíbli.

Výměnkář Votýpka byl bývalý kovozemědelec a po té velké vodě nevlastnil než starý traktor. Když mu europoslanec uložil, aby celou zimu pluhem silnici protahoval a sypal štěrkem, jásal, protože bude aspoň na skrovné živobytí. Když začalo padat, byl v zatáčce první. V opačném případě by s ním v hospodě nikdo piva ani rumu nepopil, protože místní štamgasti coby členové hasičského sboru zase museli tahat dalšího pražáka ze závěje a výtoč klesla. Europoslanec jedné ledové noci zjistil, že mezi Prahou a Štrasburkem jezdí dálkové autobusy. Jal se je využívat a zakrátko si vypočítal, že ušetřené peníze by mohl vložit do výzkumu alternativních posypů. Jak pravil, tak také učinil. I zaradovali se vědci, kteří již nemuseli dvě třetiny mozkové kapacity využívat pro zpracování informací, na kterou louku dnes vezmou pást svoje děti místo večeře. A když přišlo další jaro, měli na to patent a v celoročně průjezdné zatáčce u silnice žili všichni šťastně až do smrti.

Zazvonil zvonec, pohádky je konec a já doufám, že pokud se někomu rozsvítilo, není to vlivem DDT.