Sorry, ale rodiče mi zakázali se s Tebou bavit, protože jsi cikán…
Mám kamaráda, známe se od doby, kdy jsme se nastěhovali do čtvrti, kde bydlel, což bylo v roce 1987. Dodnes se často vídáme, jsme vlastně neustále v kontaktu. Když přijdu k nim domů, můžu si tam vlastně dělat, co chci. V jejich bytě znám snad každý metr. Taktéž on u mne, v bytě mých rodičů byl jako doma a v mém bytě je také jako doma, má lednička a postel je mu vždy k dispozici.
Jeho matka jako jedna z mála pochopila, jak že se to věci mají a po pravdě řečeno, nedokážu si představit, že bych jí nevolal na Silvestra, nepřál k Vánocům… Ze školy mám také jednoho kamaráda, kde je to vlastně to samé. Jeho rodiče mne od dětství brali k nim na chatu a myslím, že kdybych na ně zaklepal o půlnoci, že nemám kde spát, měl bych volnou postel. Později jsem měl ještě jednoho kamaráda, se kterým jsem míval podobný „otevřený“ vztah (tedy otevřenou ledničku J ), plešatý, něco přes dva metry… ale chraň pán bůh, jak by o mne někdo řekl křivé slovo.
Ale když se tak nad tím zamýšlím, tak s většinou svých „přátel“ ze školy, nebo z okolí, jsem se musel scházet tak, jak jsem popsal. Tedy kdekoliv, kde by nás neviděl nikdo z rodiny, protože následovala ona věta. Připadal jsem si vždycky jako totální exot. Zatím co pro ostatní bylo normální zazvonit na kamarády a jít si zahrát fotbal, pro mne to bylo něco ne-normálního. A něco jako první lásky? Ha ha.. ta nejhorší noční můra byla z toho, že by mohl někdo z rodiny vidět, jak se držíme za ruce, sedíme v parku….
Nedokážu si představit, že by mi matka řekla něco jako „ty gádže už mi sem netahej“, nebo „zakazuji ti bavit se s gádžama, budeš se bavit jenom s romákama“.
V rodinách mých spolužáku se to dělo pravidelně. Většinou jsem nesměl nikam a k nikomu. Ne že bych po tom zrovna toužil, ale byl jsem pro ně něco, co je „nelegální“ špatné…
A to chce tady někdo vyprávět o integraci? Nemám pocit, že by to dneska bylo o moc jinačí… Mohli jsme se integrovat do české společnosti, když už v raném dětství jsme museli pochopit, že jsme pro českou většinu odpad? Uvažuji nad tím, jak jsem matce vysvětlil, když nám můj spolužák, kterého u nás nechala matka vyspat, vykradl byt… řekl jsem jí, jak se věci mají, že to je toxikoman, že už to není ten David, co se mnou chodil do třídy a byl u nás pečený, vařený.
Tak že se vlastně moc nedivím, že se Roma do společnosti moc neintegrují. Ono se to totiž dělá celkem těžko, když Vám někdo od dětství dává sežrat, že jako cikánské dítě nemáte nárok na úplně obyčejné věci, jako zazvonit na kamaráda. Proto se Romáci schází více mezi sebou, protože TAM ROZDÍLU NENÍ. A potom… kam se mají integrovat? Je lepší se nechat ponižovat od dětství, nebo být doma mezi svými?
A nejlepší na tom je, když potom potkám rodiče zrovna těch spolužáků, od kterých jsem slýchával, “sorry, ale rodiče mi zakázali se s Tebou bavit, protože jsi cikán“… klepou mi na rameno a říkají něco ve smyslu.. „já jsem vždycky říkal/a, že jsi s bráchama jinej a Gipsy.cz je super“.
Jasně říkali… pí. Horáčková, Hanka a Zdeněk Novákovi a pí. Šustová. Ten zbytek? Většinou to bylo„Sorry, ale rodiče mi zakázali se s Tebou bavit, protože jsi cikán…. „
Dodatek:
Nestěžuji si na to, že je tu rasizmus, protože jsem si na něj už zvykl, stejně jako jsem si musel zvyknout na jiné, ostatní věci....
Pokusil jsem se nastínit, jak to může taky vypadat v praxi, tedy něco, co zřejmě nikdy nezažijete. A co se týče neustálého paušalizování.. nezodpovídám za ostatní lidi, píšu o tom, co jsem prožil. Popisuji situace, které mohou bránit integraci Romů do společnosti už v ranném dětství. Jde o můj pohled a o můj názor, který se může diametrálně lišit od názoru ostatních Romů... a možná taky ne, to už nechávám na nich.
Patrik Banga
Já ho tím šípem do hlavy trefil náhodou, pane soudce…
Tak nám český Vilém Tell stojí u soudu. Jablko netrefil, zato se však trefil do hlavy. A trefený překvapivě zemřel. Vzniká legenda o tom, jak hrdina chránil svůj majetek před hordou cigánů, kteří mu vykradli dům. Žalobce to však vidí jinak, kvalifikace se podle něj (respektive podle ní, žaluje ho žena) přibližuje vraždě.
Patrik Banga
Děti z ghett jsou oběťmi systému
Když jsem byl malý, chtěl jsem být muzikantem, stejně jako můj otec, děd, jeho otec a celá naše famílie. Chtěl jsem hrát na saxofon nebo klarinet, později klavír, kytaru, kontrabas, bicí jako strejda Jonko a nakonec elektrickou kytaru jako Petr Janda. Ten sice z rodiny není, ale hraje taky dobře. Když si táta koupil první škodu 100 MB De Luxe, chtěl jsem být závodníkem. Taky kosmonautem, popelářem, doktorem, hercem jako Radek Dubanský a nakonec ještěrkářem. Dostal jsem také, co se ještěrky týče, tu nejlepší školu.
Patrik Banga
Romské sdružení žádá nižší trest – dočkat by se ho ale nemělo
Romští předáci z Nového Boru žádají nižší tresty pro takzvané mačetové útočníky, kteří při potyčce před čtrnácti měsíci v jednom z novoborských barů zranili několik lidí. Podle jejich názoru se nejedná o pokus o vraždu ale „jen“ o ublížení na zdraví, protože jeden z postižených létá po stavbách, není v invalidním důchodu a nemá trvalé následky. Taková drzost, hanebnost. Podivnou logiku a právní expertízu má na svědomí předseda jednoho z místních sdružení Miroslav Tancoš. Ten k dobru ještě přidává informaci o tom, že zraněný bez následků ještě zneužívá sociální dávky.
Patrik Banga
Mlčeti zlato… zvláště o věcech, o kterých nic nevíte
To je zhruba můj vzkaz romským nacionalistům, kteří se rozhodli podávat trestní oznámení na hlavní aktéry kauzy v Břeclavi, která posledních pár dnů stále hýbe emocemi na všechny strany. Ta skutečně poškozená strana, tedy břeclavští Romové, prokázala charakter a podala virtuální ruku ke smíření. „Aktivisté“, kteří o břeclavské kauze četli maximálně v novinách, podávají trestní oznámení.
Patrik Banga
Sociální vyloučení Romů? Za velkou část problémů si může český stát
Dalo by se říci něco jako „co vlády zasely, to nyní sklízí“. Kolegyně Ivana Karásková píše o chlapci, který nikdy neviděl svoje rodiče pracovat. Chodí na železo a žije z toho, co utrží prodejem. Strašné že? Ale předvídatelné... mnozí sociální katastrofu předvídali, ale mnozí také dělali, že se jich to netýká. Současná napjatá situace nejen na severu Čech je výsledkem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6189x