Bylo něco málo kolem deváté ranní hodiny, když jsme přijeli do Nového Bydžova. Posledních dvacet kilometrů jsme marně s kolegou Ivanem Kratochvílem hledali hlídkující policisty, na první jsme narazili až na samotném kraji městečka, které se mělo v nejbližších chvílích stát dostaveníčkem několika set extrémistů a jejich odpůrců, přesto nás nikdo nekontroloval. Pozornost si získala žlutá fábie s vozíkem. Dorazili jsme na policejní stanici, kterou jsem si od minulé návštěvy zapamatoval. Venku jsme narazili na tiskovou mluvčí, která nás vybavila nezbytnou kartou press, která se nám na několik nejbližších hodin měla stát vstupenkou do centra dění. Krátká porada s kolegy z krajů a jde se na věc.
Romy jsme hledali v ulici U Hřiště, která se měla stát centrem setkání, nikde však ani noha. Po sérii telefonátů jsme zjistili, že jsou o několik metrů dál. Když jsme přijeli na místo, viděli jsme cca 40 lidí a zhruba polovinu aut, jak jsme zjistili, byli to jen místní, ostatní jsou na cestě.
Zahlédl jsem pár známých tváří a pozdravil se s těmi, které jsem znal. Poté již začala série telefonátů a předávání informací. Dorazily štáby ostatních médií.
Lidí rychle přibývalo, stejně jako aut, ze kterých se vytáhly transparenty. Nakonec dorazil i samotný organizátor akce. Po hodině čekání se vyrazilo před místní fotbalový stadion, kde bylo větší parkoviště, dostatečně veliké na to, aby pojmulo všechny lidi a nakonec i autobus, kterým dorazily desítky dalších. Objevují se ex ministři lidských práv Michael Kocáb a Džamila Stehlíková. Skupina v tu dobu čítá kolem 160 lidí.
Ve chvíli kdy jsou všichni připraveni k pochodu, se slova ujímá jeden z aktivistů a oznamuje, že plánovaný pochod ruší, akce se mění na náboženské procesí, které nepodléhá oznamovací povinnosti a má přednost před všemi ohlášenými pochody. Jako vůdce je zvolena farářka Hustiské církve. Ta oznamuje, že se jedná o nenásilný, mírumilovný pochod a vyzývá aktivisty k zastávkám, vyplněných modlitbou.
Pochod se dal na cestu, od parkoviště směrem do ulice Na Šarlejích, v Havlíčkově ulici jim však přehradila cestu Policie. Začalo vyjednávání. Aktivisté Policii přesvědčují, že jejich pochod je legální, Policie se snaží informaci ověřit. Dorazil i zástupce města. Mezi tím se skupina pomodlila Otčenáš.
Z blízkého domu vychází důchodce a řve přes plot cosi o tom, že ty „černý kurvy mají odsud táhnout“, následuje řada dalších nadávek na Romy. Policie přihlíží, k domu se sesypou novináři. Důchodce dál nadává, Richard Samko se pokouší s důchodcem dělat rozhovor. Najednou se důchodce otáčí a křičí dovnitř domu cosi jako „tak ty se mnou nesouhlasíš“?, udělá krok dopředu. Ozve se rána, důchodce zmizel z dohledu. „Je mrtvej“ ozve se z řad novinářů… v ten moment jsem přemýšlel, že ač důchodce rasista, skočím mu přes plot pomoci, což se myslím chystala udělat také většina z přítomných novinářů. Důchodce se však zase brzy objevil… heuréka.
Nakonec zástupci města a Policie uznali argumenty aktivistů, karavana kráčí dál. Do ulice na Šarlejích, poté po Revoluční třídě směrem ke kostelu. Tam proběhlo několik projevů a další modlitba. Cestu lemovali těžkooděnci, oddělující skupinu extrémistů. Jeden z nich drží v ruce tyč, která rozhodně není stativ. Zeptal jsem se antikonfliktního týmu, co s tím hodlá dělat… odpovědí mi bylo, že zbraně a vše,co zbraně jen připomíná odebírají, nejsou však schopni mi vysvětlit, proč má ten člověk onu tyč, na kterou jsem upozornil.
Několik metrů od odpůrců extrémismu stojí několik desítek příznivců DSSS. K vidění jsou vlajky, skupinky jsou však zatím v klidu. Provokace přichází po cestě zpět. Okolostojící přívrženci se ptají Romů nesoucích transparenty „proč neseš ten transparent? Děláš někde? Bereš dávky?“
Skupina se však vydává zpět, zastavuje se v ulici na Šarlejích. Mezi tím se ke skupině připojilo několik desítek příznivců hnutí Antifa. Uprostřed ulice se skupina zastavuje, aktivisté se dohadují, zda zůstanou a zabrání pochodu extrémistů, nebo půjdou zpět, odkud přišli. Farářka mezi tím rozpouští oficiálně nahlášenou akci a od blokace ulice se distancuje.
Skupina v tu dobu čítala zhruba 200 až 250 lidí. Ti radikálnější chtějí za každou cenu zůstat a blokovat cestu, umírněnější chtějí ustoupit a demonstrovat o 100 metrů dále v prostoru, kde nebudou bránit legálně nahlášenému pochodu DSSS.
Aktivnější členi Antify nakonec přesvědčili ostatní a na místě zůstali, část z nich sedíc na zemi. Za několik minut jim cestu zpět do centra přehradila Policie, těžkooděnci. Začíná další vyjednávání.
Skupina v ten moment nemá jediný legitimní důvod, proč bránit nahlášenému pochodu. Na to je upozorňují jak policisté, tak antikonfliktní tým. Mezi tím se v davu objevila informace o tom, že Vandas začal s projevem, extrémistů je několik set.
Vyjednávání se ocitlo na bodu mrazu, Policie oznamuje, že zasáhne, pokud demonstranti neodejdou. Slyšet jsou hesla „černí bílí, spojme síly“. Obavy již měli samotní Romové. Vpředu se sjednotila skupinka lidí, kteří chtěli se situací něco dělat, mezi nimi Martin Šimáček, Ondřej Liška, zástupce místních Romů a moje maličkost. Vydalo se několik pokynů, mezi nimi pokyn že Romové mají ustoupit ve chvíli, kdy policie vyzve demonstranty k odchodu.
Nakonec svitla naděje. Jeden z policejních velitelů přesvědčil Ondřeje Lišku k tomu, aby podal oficiální stížnost na pochod DSSS, který zjevně měl jiné důvody než ty, na základě kterých byl povolen. Někteří členové měli symboly zakázané Dělnicé strany, jiní se hlásili k zakázané organizaci Národní odpor. Akce byla také nejvíce anoncována na webu odpor.org.
Vydali jsme se na policejní stanici. Po několika minutách „jednání“ jsme dostali informaci o tom, že Policie zasáhla.
Vyběhli jsme z policejní stanice a běželi zpět do ulice na Šarlejích. Tam už jsem viděl jen prázdné kouřové granáty, po pravé straně jsem viděl antony a policisty. Romové z oken na mne křičí, že to byl masakr, koně šlapali po lidech. V ten moment jsem pochopil. Policie se zbavila politiků, aby mohla tvrdě zasáhnout.
Demonstranty jsem našel o několik desítek metrů dále, v Havlíčkově ulici. Proti nim osm policistů na koních, také těžkooděnci. Hledal jsem zraněné a hlavně své přátele, které na akci také byli. Nikomu se nic chvála bohu nestalo. Dostával jsem kusé informace o tom, co se vlastně událo. Těžkooděnci se rozestoupili a policisté najeli na koních přímo do demonstrantů, které u toho mlátili obušky. Několik lidí bylo zatčeno, několik lidí zraněno. Ze všech stran se ozývala slova „brutální“ nebo “masakr“. Policie zatlačila demonstranty ještě o několik metrů dál, extrémisté měli volnou cestu.
Tu využili o několik minut později. Do ulice jich přišlo několik set, za skandování hesel jako „Čechy Čechům“. Od jednotlivců byly slyšet hesla jako „černý kurvy vylezte“ na adresu Antify zase „Antifa, ha ha ha“. Když skandovali odpůrci, měl jsem chvíli dojem, že jsem na fotbalovém zápase mezi Spartou a Ostravou.
Zarazila mne však jiná věc… od Policie jsem věděl, že mají zákaz se maskovat, přesto jich bylo mnoho maskováno, Policie nekonala a už vůbec ne způsobem, jako proti demonstrantům.
Když extrémisté prošli, situace se trošku uklidnila, mohl jsem si konečně zajít do auta pro nové baterie. Na parkovišti jsem o něco málo později potkal Michaela Kocába, který z akce kolem třetí hodiny také odjížděl.
Po návratu zpět po demonstrantech ani vidu, ani slechu. Žhavením drátů jsem zjistil, že jsou před policejní stancí. Vydal jsem se tedy za nimi…. Ale potkal jsem je po cestě, jak odchází zpět.
Nastal čas vydat se zpět směr Praha. Po cestě jsem potkával hlídky nikoliv Policie, ale extrémistů, kteří postávali v okolních vesnicích, pokuřujíc před auty. Myslel jsem, že akce tím skončila.
O hodinu později mi ale zazvonil mobil s kolegou na druhém konci drátu. Extrémisté napadli tři Romy, jednoho zranili. Policejní mluvčí mi o chvíli později upřesnila, že extrémistů bylo několik desítek, třináct jich bylo zadrženo. Pochod tedy zvládli, to ostatní už ale moc ne.
Fotogalerie:
