Podle návrhu ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové by měly být alimenty počítány na základě tabulky, která by předem určovala, jakou výši alimentů by měl odejitý rodič platit. Pokud by tedy rodič vydělal 25 000,- Kč, platil by na desetileté dítě cca 4500,- Kč. Zní to vlastně celkem přijatelně a logicky, nebo ne?
Realita je totiž úplně někde jinde, než pohled paní ministryně. Styk s dítětem totiž není jen o placení alimentů, ačkoliv právě těm je věnována největší pozornost. Povinnost… a to dokonce taková povinnost, že její nedodržení se rovná kriminál. Ale co právo?
Partner toho času bez dítěte (většinou muž, neb ve feministickém soudním systému nemá chlap téměř žádnou možnost, jak dostat dítě do péče) totiž musí často projít doslova peklem, aby se vůbec mohl styku s dětmi domoci. Když přežije rok, dva…. kdy nedělá nic jiného než jezdí po sociálkách, školách a advokátech, dojde i k tomu, že si bude moci vozit domů dítě na víkend. To horší na tom je, že ho mezi tím ženská oškube o rozdíl v alimentech, které samozřejmě vysoudí vyšší než muž přepokládal. Fakt že dítě muž miluje, nikoho nezajímá, podstatné jsou peníze.
A tím se dostáváme k tabulkám a alimentům. Chlap je úplně na mizině, neb všechny peníze utratil za advokáta, soudy a alimenty. Má ale relativně pravidelně dítě. Podle možností dítě obléká, stará se o věci do školy, platí polovinu kroužků, vozí dítě tam i zpět, což při vzdálenosti například 100 km také hodí celkem slušný balík. Ženská (čti matka) má jedinou povinnost a to sice vydat dítě otci. Má to ale jeden háček. Pokud chlap nezaplatí, jde do kriminálu. Pokud ženská dítě nevydá, nic se neděje. Co na tom, že chlap platí daleko víc, než jsou alimenty. Dítě si vezme boty (kalhoty, trika, mikiny, prostě cokoliv) k mamince, zpět je ovšem nepřiveze. Chlap jde do obchodu, koupí jiné. Dítě jede na školu v přírodě, platí to chlap. Dítě potřebuje věci na sport, platí to chlap… Alimenty samotné jsou v podstatě výpalným. Jediný prostředek, jak mít doma dítě a podílet se na jeho výchově jsou peníze a pravidelná platba.
Dokážu si živě představit, jak začnou ženské/matky vydírat chlapy/otce ve chvíli, kdy ucítí možnost, jak z chlapa vytlouci ještě víc. Nechci paušalizovat, ale jsem přesvědčený, že části podobných „matek“ nejde o nic jiného. Tabulka prostě hodí o něco víc a náklady nikoho zajímat nebudou. Některé matky jsou dokonce tak drzé, že požadují od bývalého partnera, aby platil polovinu nájmu bytu, kde většinou nikdy nebyl, případně po něm chtějí nové auto, protože jejich dítě přeci nebude jezdit ve staré plečce, když má chlap slušný auťák že?
Chlap raději drží ústa, neb ví, že v současném systému nemá naději. Jakmile se matka rozhodne, že dítě dávat nebude, tak prostě nebude. Nikdo a nic jí v tom nedokáže zabránit. Na rozhodnutí soudu se dá čekat také několik měsíců a sociálka? Nereagují na nic… a navíc, feministické úřednice v drtivé většině případů neudělají nic, co by ženské/matce ublížilo. Pokud ale dostanou do ruky další zbraň, budou na tom nejvíce bité děti samotné. Proč? No protože chlap už si potom bude muset pořádně rozmyslet, kolikrát si může dovolit pro dítě jet. Kolikrát mu může koupit oblečení, jaké může platit kroužky.. atd.
Návrhů na to, jak z chlapa vytlouci co nejvíc je vždycky dost. Kdy se ale dožiju dne, kdy se dočtu něco o tom, že chlap má i nějaká vymahatelná práva?
