Pokud se chlap vykašle na rodinu a nechá nedej bože matku žít „ve svrabu“ je z něj štvanec, dlužno říct že oprávněně. Pokud se o dítě neumí, nebo nechce starat, ať si jej nedělá. Obyčejně na něj matka podá trestní oznámení, pokouší se z něj vytlouct alimenty v co možná nejvyšší možné částce, společnost jej odsoudí, soudce později také. Pokud nezaplatí, jde do kriminálu a ještě je v okolí vnímán jako ten, kdo „se nestará o svoje děti“. No jo, ale co když matka ono dítě používá jako výdělečnou činnost, případně jej používá jako „předmět“ k vydírání? Je to také společností tolerováno?
Za posledních několik měsíců mám pocit, že ženská je tak trošku patent na rodičovství, protože ať koukám, jak koukám, tak nemá muž, pokud se chce bránit, moc možností.
Představte si, že od Vás odejde žena/družka/přítelkyně, se kterou máte dítě. Prostě se jednoho dne sebere a zmizí, k tomu si ovšem vezme i Vaše dítě, aniž by se Vás na cokoliv ptala. Vlastně je jedno, proč zmizela, jestli Vám to doma neklapalo, nebo jestli si našla prostě jinou cestu životem. Ona pryč, v části případů chvála bohu, dítě taky pryč. Odstěhuje se nejlépe co nejdál od Vás, tak třeba 100-150 km. Za pár dní se pokusíte dohodnout, kdy že si budete moci dítě vzít. Pokud to bude rozumná ženská, potom Vám nebude dělat potíže, přeci jenom, pokud máte zájem, tak by dítě mělo mít oba dva rodiče. Ovšem pokud je to dáma zhruba taková, jakou jsem popisoval v perexu tohoto příspěvku, následuje odpor. Tedy stav, kdy si najde vhodnou výmluvu pro to, proč mládě nevidět. Nemoc, zaneprázdněnost, prostě cokoliv. Pohrozíte jí něčím, třeba žalobou, neposíláním peněz… čímkoliv, co budete mít pocit, že zabere. Pár týdnů to funguje, do doby, než onen patent na rodičovství zjistí, že můžete přeci posílat o pět set, případně o pár svých stokorun víc, Vy na to přeci máte. Zamítnete, už jen proto, že ještě nedošlo k žádnému soudu, kam je podán návrh na úpravu styku, případně na svěření do péče. No a najednou následuje pár týdnů, kdy dítě vůbec nevidíte, protože… nejsou doma, nemají čas, dítě je těžce nemocné (ale celý den je venku).
Jdete na oddělení péče o dítě. Tam povyprávíte sociální pracovnici o tom, co Vás trápí, že dítě vlastně nevídáte pravidelně a pokud se matka rozhodne, tak Vám jej prostě nevydá. Sociální pracovnice Vám doporučí podání žádosti o předběžné rozhodnutí, podané k soudu, ale jedním dechem dodá, že tady Vám jej stejně nevydají. Zatlačíte tedy na to, aby provedla cosi jako šetření, načež Vám doporučí, s bývalou znovu začít žít, že to je nejlepší řešení. Nezapomene ovšem podotknout, že dokud nerozhodne soud, máte na dítě oba stejné právo a také k němu máte stejné povinnosti. Ale už nedokáže poradit, jak ony povinnosti naplňovat, pokud dítě nemáte.
Potom následuje takových 5-6-7 měsíců, kdy dítě jednou vidíte, třikrát ne. Platíte dobrovolně peníze, případně založíte cosi jako stavební spoření, kam také posíláte peníze. Dítě dle možností oblékáte, snažíte se mu těch pár dní v měsíci, pokud pánbůh a matka dá, věnovat na maximum. S matkou se často pokoušíte dohodnout, bez výsledku. Nakonec se na dítě chodíte tak maximálně dívat, aby jste vůbec věděli, jak roste. Co na tom, že jste se o něj do té doby starali, že jej milujete a chcete se o něj starat dál. V té době jezdíte oněch 100-150 km, často zbytečně, neb Vám dítě není vydáno, komunikujete s úřady, píšete různé stížnosti na různé odbory, podáváte trestní oznámení, která se „odloží“, ale ono se nic neděje.
Nakonec Vám tak po 7-8 měsících přijde dopis z OPD, kde Vám sdělí, že dle šetření vše funguje. Ve školce je vše v pořádku, u lékaře též. To, že už to zašlo tak daleko, že matka si vydání dítěte podmiňuje krom většího obnosu také vydáním čehokoliv, co dítě „potřebuje do pokojíčku“ (nový televizor, případně koberec atd. atd.) už je jaksi mimo mísu. Nezbývá než čekat, než přijdete na řadu, a někdo Vám dá do ruky rozsudek, což je jediný aspekt, na který bude někdo reagovat a dokud jej mít nebudete, tak můžete tak maximálně vzpomínat a platit, jinak se budete po soudu asi divit.
Věřím tomu, že takových otců je v republice mnoho, pomoci mnoho není. Začíná se blýskat na lepší časy, ale stejně mám dosud pocit, že onen komunistický přežitek, že matka je jediný patent na rodičovství, je dosud všeobecně přijímaný. Otec si může tak maximálně stěžovat, pokud totiž odmítne platit, což bývá často jediná páka, tak si ještě nakonec půjde dřepnout do basy.
