Je jich mnoho… od vybitých baterií v ovladači, po vytočenou manželku, která chtěla jít na procházku s dětmi zrovna ve chvíli, kdy s Ronaldem kopete přímý kop ve finále Ligy Mistrů.
Považuji se za pamětníka. Pamatuji totiž doby, kdy jsme hráli „Kung – Fu“ na didaktiku nebo Donkey Konga na stařičkém Atari, nemluvě o automatových peckách, které jsme hrávali ve vyřazených autobusech, přistavených na poutích. Double Dragon, Street fighter (ano, ten původní) nebo Golden Axe už asi dnešním puberťákům nic neřeknou, pro nás to ale byla absolutní špička techniky, která k nám pomalu ale jistě nacházela cestu skrz zeď komunismu.
Chtě nebo nechtě, člověk šel s dobou. Někdy v roce 1991 jsem prvně viděl hry na NES nebo Master systém. Dodnes si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovala hra, kterou MS obsahoval. Také si vzpomínám, jak rychle reagovali už tehdy asijští kopírovači, čímž se u nás doma objevila pravděpodobně kopie NESu, nazvaná Pegasus. Tam jsem prvně hrál Super Maria, Contru nebo Donkey Konga jinde, než na automatu. Už tehdy se ale objevil jeden ze zásadních problémů… kam hry zapojit? Televizor jsme doma měli jen jeden a černobílá Tesla, kterou chudší část obyvatelstva dosud měla doma, nám na hry nestačila. Tím spíš když rodiče pořád nadávali, jak hry televizi škodí. Darmo jsem našim vysvětloval, že škodí zhruba stejně jako video, na kterém se přehrávaly filmy z půjčovny.
Problém nám vyřešil kamarád, který nás s bratry po večerech navštěvoval rovnou s televizí. Monitorem se nám stal přenosný Merkur, bohužel stále černobílý. Ten vydržel až do roku 1993, kdy si ten samý kamarád pořídil Mega Drive. Začala éra Fify, NHL, Street of Rage.. a dalších pecek, které byly tehdy k dostání. Vrcholem byl Mortal Kombat a Street Fighter II.
Tou dobou jsme byli všichni ve věku, kdy jsme se občas poprali… a objevil se další problém. Na vině byly údajně hry, protože byly agresivní. Myslím, že každý z těch hororů, na které koukala většina lidí s úžasem (pamatujete si někdo Hellraiser, nebo Návrat oživlých mrtvol?) byl asi tak stokrát agresivnější, než Street fighter nebo nedej bože Fifa International Soccer 1994, ale stejně za všechno mohly hry. Hrálo se tedy potají a velmi omezeně.
Později jsme hráli barevně. Přišel Saturn a dokonalá NHL 1998, Mortal Kombat Ultimate a další pecky. Objevil se další problém. Hry byly tak strašně drahé, že pořádnou sbírku neměl téměř nikdo, slovy nikdo. Tou dobou jsem objevil bazar v pražské Ruské ulici, kde se daly koupit hry za bazarovou cenu. Stejně jsem ale tehdy ještě nevydělával a rodiče neměli pro mou touhu sbírat hry pochopení. Záchranou byl stále ten stejný kamarád, který si hry kupoval a daly se hrát u něj.
To samé se v podstatě opakovalo později, kdy přišel Play Station a v dalších letech revoluce her.
Přeskočím do současnosti. Přešla éra Dreamcastů (mimochodem, moje první zkušenost s konzolovým internetem), PlayStationů, Xboxů a nastoupivších PSP. Silný počítač má doma snad už každý, nějakou tu konzoli mnoho z nás. Při posedu do křesla v pracovně vidím XBOX 360, u kterého jsem zůstal jako pravidelný hráč, na syntezátoru se mi válí PSP.
Už nemám problém s televizí, která nemá scart…. Ba ani se zvukem, moje domácí kino mi poskytne dokonalý komfort. Her mnoho, většinu z nich jsem ale dosud nehrál. Důvodů je mnoho… a o tom vlastně měl být celý článek.
ČAS
V dobách, kdy všechno závisí na tom, kolik si přinesete domů, se čas na paření her hledá špatně. Třicátník s dětmi a manželkou se prostě musí otáčet, aby udržel výkonnost ve všech směrech života…. A výhrou je pár matchů v pro evolution socceru a dvě mise v Red Dead Redemption, který se dají týdně stihnout.
ŽENA a DĚTI
Platí první věta z článku… Liga Mistrů na nejtěžší obtížnost, finále… člověk soustředěný na nejvyšší stupeň, nástup na přímák z 23 metrů. Do toho přijdou děti a začnou si povídat, nebo se honit v pracovně, žena chce jít na procházku…, volá tchýně, že potřebuje na nákup.. Když člověk hraje večer, musí potom poslouchat, že místo manželky má XBOX. Pravda, něco na tom je…. XBOX po mně nic nechce. Drtivá většina manželek ale podle mne nepochopí, že ta mise se prostě musí dohrát, protože to jinak nejde uložit a všechno co člověk dosud nahrál, by bylo zbytečné.
MNOŽSTVÍ HER
V dobách vzestupu her jich bylo tak málo, že člověk měl pořád co hrát. Na trhu jich sice bylo dost, to je pravda.. ale osm set v roce 1994? Když se člověk dostal k jedné hře za 3 měsíce, byl na tom vlastně dobře. Dneska vlastně nevím co hrát, rozehrávám si hodně her najednou a dohraju jich minimum. Vlastně jsem v poslední době dohrál jen Red Dead Redemption a Mafii. GTA IV jsem pořídil hned, jak vyšlo, zatím jsem ho ale ani nedal do mechaniky. Gears of War hraju asi tři roky…. Kdybych měl hry tři, čtyři… byla by to jiná.
ZÁVĚREČNÁ RADA
Pokud si chcete udržet standard, je nutné si pořídit samostatnou pracovnu. Konzole se dá připojit do monitoru s HDMI, ti co hrají na PC, to mají jednodušší. Zjistil jsem, že obývák je na hraní skutečně nevhodný. Kdykoliv si chcete zahrát, jde si někdo pustit DVD, případně se chce manželka koukat na film. Vhodné je také pracovnu uzavřít, postačí šoupací dveře. Nakonec rada poslední… pořiďte si slušná sluchátka s co největším záběrem ucha. Uteče vám okolní zvuk a všichni pochopí, že na Vás nemá smysl mluvit, protože je stejně neslyšíte.
Poslední věc, kterou jsem se musel naučit je autosave.. vždycky, vždycky jej zapínejte, pokud je k dispozici. Jako ženatý (téměř) třicátník s dětmi totiž nikdy nevíte….
