Když jsem začínal psát na blogu, rozplýval jsem se nad talentem mladého Kadlece a byl rozhodnut psát o sportu, co to jen jde. Tak nějak to nevyšlo, ale po včerejším tragickém představení naší reprezentace se to nedá…
Začátek celkem dobrý, podařilo se stihnout všechny povinnosti, ba dokonce vypnout PC a chvilku po osmé šup na gauč a koukat na fotbal. Dokonce i moje malá dcera usoudila, že po remíze se Slovinskem bude vhodnější, nechat tatínka si spravit chuť koukáním na porážku slovenských bratří. Petře jsem doma v klídku oznámil, že Slováci dostanou bůra a jedou domů a na chvíli se stal gaučovým virtuálním trenérem. Duální komentování v televizi se mi celkem líbilo, do doby, než jsem poslouchal oslavy prvního gólu…. „krista ti naraz, vždyť ty vole oslavuješ, že jsme dostali fíka!“
Když Slováci pochopili, že jsme na tom špatně a raději si vstřelili vlastní gól, aby byl mač zajímavější, dostal jsem na chvilku i dojem, že bychom nakonec vyhrát mohli. Čím déle jsem však na tragický mač koukal, tím více jsem dostával dojem, že se trenér Rada asi zbláznil.
Druhá půle začala lépe, tedy…. přestal jsem tolik nadávat, tedy do doby, než se k míči dostal tragéd Rozehnal, který evidentně trénoval pouze odkopy do autu. Tlačili jsme, vypadalo to, že je jenom otázkou času, kdy to tam spadne. Jarolím vystřelil, zvedal jsem ruce…. a? Raději snad ani nekomentovat, omlouvám se všem sousedům. Baroš dostane pěknou přihrávku do běhu, klička…. sprint rovnou k brance, do doby, než narazí na prvního soupeře, který váží více než padesát kilo a Baroše odstaví jako hadrového panáka, pád, pohled na rozhodčího a odkop od branky. Už před druhým gólem našich ex-bratří jsem pohledem hledal prášek na tlak, uvažoval jsem dokonce nad vypnutím televize. Nedalo mi to a „fotbal“ jsem dokukal, abych byl nakonec svědkem komentářů trenéra Rady a Milana Baroše, kterému tímto vzkazuji, že u nás doma se říká „dobrý den“ a „děkuji“.
Najde se tu spousty odborníků na fotbal, já jím věru nejsem…. ale můžu komentovat to, co jsem viděl.. a to co jsem viděl byl odchozený zápas bez náboje, bez pohybu a bez chuti něco dokázat.
Viděl jsem neschopného Baroše, který sice umí běhat, ale každý jeho sprint končí pádem, Plašila, který je opravdu plašil a v národním mužstvu je asi omylem, Sionka, který je na tom podobně jako Baroš, ale občas i přihraje. Taky jsem viděl Rozehnala, který trénoval zřejmě jen odkopy na tribunu, ale měl i světlé momenty. Jankulovského, který má svá nejlepší léta zjevně za sebou a Jarolíma, který to oddřel a makal jako šroub, což mu bylo platné jako mrtvému zimník, když ho nepodporovali ostatní. V těchto momentech jsem trošku nechápal, proč trenér Rada nevidí třeba do Doněcku, případně kousek za sebe, kde sedí mladý Kadlec, který na rozdíl od současných "hvězd" chce hrát.
Ale třeba je to jinak.... jsem namlsaný fotbalem, který předváděl v minulých letech Poborský, Nedvěd, Koller a současní hráči na to prostě nemají. Potom asi budu muset čekat na další generaci, případně koukat na fotbal jen na XBOXU, nebo tak něco. Každopádně......projeli jsme to, body mají Slováci a nezbývá, než jim gratulovat, tak to prostě je.
