Jak vyřešit inflaci? Zakázat ji.

To je zřejmě myšlenka, která se rodí v hlavě stávajícího ministra zemědělství Nekuly. Jakýmsi způsobem dospěl k závěru, že zemědělci a potravináři zdražují své zboží nepřiměřeně, neoprávněně a budou muset s cenou dolů. Tento pozoruhodný kalkul se opírá o aktuální vývoj ceny pšenice, která na mezinárodních trzích zlevnila a o podobný vývoj v cenách ropy. Cenu pšenice vyhnal do závratných výšek konflikt na Ukrajině a riziko, že právě ukrajinská produkce bude na trhu chybět. Teď se začalo sklízet, obilí je dost, a tak se – jako každý rok – ceny trochu zmírnily. Pokud jde o naftu, pokles cen je výsledkem složitých posunů a dohod a dlouhodobě neznamená nic. V trianglu ropa – elektřina – plyn se odehrávají procesy, které podrží ceny na vysokých úrovních a spíš lze čekat ještě další zdražení.

Co je ale podstatné: jak energie, tak i základní zemědělské produkty – obilí, cukr a mnoho dalších – se nakupuje a prodává se značným předstihem. Dnes se tedy pracuje s produkcí, která byla ze značné části nakoupena za staré ceny. Letos jsou vstupy do zemědělské výroby násobně dražší – od hnojiv a nafty, až po elektřinu a plyn. Dražší jsou produkty, které nakupují potravináři – od obilí až po oleje, cukr a další. Tyto cenové šoky teprve vstupují do hry a mohou být stráveny ekonomikou jen dvěma způsoby: buď následným zdražením potravin nebo krachy firem, které v tomto oboru podnikají. Nejspíš nastane obojí: zemědělci a potravináři budou muset zdražit, protože nelze do nekonečna dotovat vlastní výrobu na úkor investic a rezervních fondů.

V reálu nastane obojí – ceny potravin nutně stoupnou a řada firem ukončí činnost. Snížením nabídky cena ještě stoupne a toho využijí zahraniční dodavatelé a zvýší k nám vývoj svých potravin.

Ne všude na světě, a ne ve všech zemích EU nastane tento vývoj. Už dnes země jako Německo, Polsko a další podporují svá zemědělství a potravinářství ochranou domácích trhů, snižováním daní a různými kompenzacemi rostoucích nákladů. Je to od nich velmi chytrá investice: udrží své firmy v chodu, v plné zaměstnanosti a v dobré finanční kondici. Země, jako ta naše, bude pak jejich snadnou kořistí – vrhnou sem své přebytky za ceny, které budeme nuceni akceptovat.  

Tvrdit za těchto okolností, že zemědělci svou produkci letos svévolně předražují, je nesmysl. Kdyby to tak bylo, nejspíš by pan ministr zdražování zakázal, a bylo by po inflaci. Růst koncových cen potravin v obchodech je ale v současné době víc věcí maloobchodních řetězců, které mnohou ceny měnit prakticky každou hodinu. Jejich dodavatelé mají většinou tříměsíční kontrakty, dodávají tedy podle starých cen a s promítnutím rostoucích nákladů přicházejí postupně. Koncem roku může tedy dojít k cenovému skoku v potravinách, se všemi z toho plynoucími důsledky.

Když ministr slibuje stabilitu cen potravin či dokonce jejich pokles, vypadá to, že s tím vláda vlastně nic dělat nemusí. Až nastane pravý opak těchto předpovědí, pan ministr zřejmě najde nějakého viníka, který to způsobil. Stačilo by pak podívat se do zrcadla.

Maqrgita Balaštíková