Čeští drůbežáři uprostřed další vlny etického uzavírání. Dočkají se rozvolnění?

V loňském roce kulminoval tlak české veřejnosti na zlepšení welfare nosnic. Výsledkem je zákonný zákaz chovu nosnic v klecích od 1. ledna 2027.

Stalo se tak po delší kampani skupin hájících práva zvířat, která vyvrcholila reportáží České televize o tvrzeném týrání slepic v klecových chovech.

Možná si mnozí z Vás vzpomenou na podobný scénář uplatněný už před několika lety jako předehra k zákazu takzvaných kožešinových farem. Tehdy se po dvou reportážích na chovatele norků nebo lišek obrátila pozornost široké veřejnosti a v obavách o veřejné mínění se parlamentem bez větších zádrhelů prohnala novela zakazující chovat v České republice zvířata jen kvůli kožešině.

Tímto způsobem udržovalo svou obživu jen několik málo povětšinou rodinných farem. Mohli jsme si tak na malém vzorku ne více než deseti podnikatelů ozkoušet, co nás v další vlně uzavírání podniků z etických důvodů čeká.

Chovatelé tehdy byli opakovaně ujišťováni o tom, že jim uzavření chovů bude kompenzováno, stejně jako nedávno před tím vynaložené prostředky na modernizaci a obohacení klecí tak, jak po nich tento stát původně požadoval. Společně se zákazem se o odškodnění rozhodlo jen formálně, materiální debata byla odsunuta až na toto volební období poslanecké sněmovny. Kompenzace se nakonec po emotivních debatách schválily, ale s odstupem let, uzavřenými farmami a bez zájmu veřejnosti už vůle politických představitelů po spravedlivém odškodnění trvalého uzavření podnikání byla menší. Srovnáme-li nastalou situaci s dnešními štědrými kompenzacemi za dočasné uzavírání například restaurací v souvislosti s covidem, musíme minimálně pozvednout obočí.

Čeští drůbežáři jsou teď postaveni do podobné pozice, jen o několik objemových a finančních řádů výše. Do roku 2012 museli s odkazem na welfare vyměnit klece za takzvané obohacené, nyní jim stát zakázal používat k chovu nosnic i tyto. Skutečnost, že byl aktuální zákaz odsunut až k roku 2027, je projevem snahy vyhnout se diskuzím o případných kompenzacích za uzavření podniků, neboť tvrzená průměrná délka účetního odpisu klece je „stejně jen 15 let“ a do nové technologie by museli majitelé investovat tak jako tak. Přechod na nové technologie byl ze strany předkladatelů v době předložení odhadnut mezi 1,2 až 1,7 miliardy Kč.

Přemýšlím, do čeho asi budou tyto náklady drůbežáři nakonec muset promítnout? Že by do ceny vajec? Pardon, samozřejmě jen v těch případech, kdy budou vůbec drůbežáři pokračovat v podnikání.

Ne nevýznamný vliv na prosazení zákazu klecových chovů nosnic měla prohlášení mnohých nadnárodních korporací o závazku neprodávat či nepoužívat ve výrobě vejce z klecových chovů. Je důležité si uvědomit, že tato prohlášení časově uzákonění zákazu předcházela. Můžeme si tak v praxi ověřit platnost úvah o státu ve vleku nadnárodní ekonomické moci. Předběhnout dobrovolným jednáním veřejnoprávní regulaci zase firmám radí příručky korporátní a sociální odpovědnosti. Je to ekonomicky výhodné a dá se to s úspěchem „marketovat“.

Mezi dobrovolně sebe-zavázané k neklecovým vejcím patří nadnárodní řetězce, sítě restaurací, hotelů ale i potravinářské kolosy. Data odstoupení od klecových vajec jsou deklarována různě, stejně tak rozsah odstoupení. Jeden výrobce například uvádí, že v jednom svém produktu už nebude požívat klecová vejce. A co v těch ostatních? Jiní je nebudou prodávat postupně v různé míře, nejpozději však v roce 2025. Do té doby uvidíme. Jak se na to má připravit seriozní dodavatel?

Zákazu klecového chovu nosnic od roku 2027 se řada velkých i malých českých chovatelů přizpůsobuje už nyní. A to přesto, že zákaz má platit až od 2027. Situace na trhu s vejci je nejistá a nepřehledná. Tlak na změnu technologií chovu je v nynější době na české drůbežáře vyvíjen zejména ze strany nadnárodních řetězců. Kdo bude chtít i nadále prodávat přes ně, musí změnit technologii chovu. Uplatňuje se zde nečitelnou faktickou cestou jejich významná tržní síla, tedy pro zdravou situaci na trhu nežádoucí stav, k jehož regulaci kdysi stát přijal i zvláštní zákon. Bohužel v těchto věcech bezzubý.

Jako v této chvíli už bezúčelné se jeví některé snahy o posunutí data zákazu například na rok 2030 nebo 2033, případně i marná volání po diskusi o zákazu na evropské úrovni.

Někteří drůbežáři bohužel svou činnost ukončují úplně. Tato změna už teď vede ke zdražení vajec. Nedávná studie Mendelovy univerzity v Brně ukázala, že zájem veřejnosti o původ vajec sice roste, i nadále však u zákazníka rozhoduje cena. Více než polovina respondentů není připravena zaplatit za vejce vyšší cenu. Zatímco 48% zákazníků při nákupu vajec zohledňuje cenu, jen 36% způsob chovu. Proti welfare tak nakonec hlasuje peněženka. A v některých obchodních řetězcích levná vejce z klecí nejsou vůbec k dostání. Tam, kde se ještě klecová prodávat či používat mohou, vzniká poptávka, kterou už naši zbylí producenti nezvládají pokrýt. Zvyšuje se tak dovoz levných vajec ze zahraničí, zejména z Polska. A ta – světe, div se – pocházejí z klecových chovů.

Dovoz ze zahraničí přitom omezit či zakázat nelze, to by bylo v rozporu s pravidly jednotného trhu EU. Zavedená opatření vedená etickými motivy tak mají jeden nezpochybnitelný důsledek: klesá soběstačnost České republiky v produkci vajec. Ta přitom před touto vlnou etického uzavírání dosahovala úctyhodných 86%. Leckterý jiný zemědělsko-potravinářský sektor by drůbežářům mohl závidět.

Doufám, že po této vlně trvalého uzavírání se naši zemědělci dočkají uvolnění. Možná ale jen na nějaký čas, neboť čteme-li pozorně pirátský „klecový“ poslanecký návrh, uvádí se v něm, že je možné vznést podobné námitky i proti klecovým chovům jiných druhů hospodářských zvířat. Kdo tedy bude po norcích a slepicích další na řadě v příštím – možná pirátském – volebním období? Králíci?