Bude stačit maturita?

Naše vyspělá společnost už se téměř dotýká dokonalosti. Vyzbrojena vymoženostmi (jako např. evropské hodnoty či bdělí úředníci, trestající pošlapávání kdejakých myslitelných práv) se mílovými kroky blíží zavedení nebe na zemi.

Možná, že to bude na úkor jednoduchosti žití či srozumitelnosti v mezilidské komunikaci, ale tuto cenu (že se nikomu ani vzdáleně nepřivodí nějaká abstraktní újma) za to přece stojí. Nebo ne?

Již jsme akceptovali, že v naší společnosti nemáme invalidy či postižené, pouze znevýhodněné. Chápeme, že stereotypní slovní spojení těhotná žena zde nemá místo a nahradí jej logický a správný termín těhotný člověk. 
(A co když se něco nebinárního neztotožní s člověkem? Není na místě zavést s předstihem nadčasový gravidní organismus?)
Nebo že malé děti budou ty, jež o ně s láskou pečují, oslovovat neutrálním slovem rodič doplněným číslovkou (také vám tam začíná i to slovo rodič vadit?)...

Zatleskáme, když se mezi účastníky aspirujícími např. na titul Miss World protlačí zarostlý sameček nebo identita postrádající některý úd či orgán. To vše pro to, aby se něco neopupínkovalo z nechutné diskriminace, která nemá v moderním a vyspělém pojetí našeho světa své místo...

Jenže s tím jde ruku v ruce požadavek zavést takový způsob komunikace, který by:

- za žádných okolností nikoho nediskriminoval
- přesto zajistil nezkreslené předání informace
- navíc ochránil autora před případnými sankcemi a tresty dohlížející autority.

Po takovém složitém úvodu se konečně dostávám k meritu věci:

Předevčírem jsem narazil na článek, který popisoval anabázi podnikatele, který měl tu drzost, že veřejně poptával servírku [1]. Taková hrůza! V dnešní době je trestné ventilkovat požadavky takovýmto nehorázným způsobem. Proberme si tedy způsoby horáznější:

Za slibně vypadající bych považoval mít vypracované jakési univerzální společensky přijatelné formuláře, kde by se daly zaškrtávat politicky korektní možnosti. Např. ochota pracovat přesčasově, v noci či o víkendech. Bylo by tam šetrně vyspecifikováno požadované dosažené vzdělání. Nebo nadstandardní požadavky (např. řidičský průkaz). Takto pojatý formulář by ani nemusel obsahovat tu konkrétní pracovní činnost, ale nediskriminačně by potenciální zájemce o práci seznámil s nezbytnými požadavky na výkon té které práce. To by se nedalo nijak napadnout.

Jestliže vyjdeme z premisy, že podnikatel poptávající lidské zdroje nesmí tyto žádným způsobem diskriminovat (kupříkladu tím, že by si mezi nimi chtěl vybírat), mohlo by se diskriminaci zamezit tím, že požadavek na nový lidský zdroj by byl podnikatelem postoupen instituci státem zastřešované, která by nediskriminačně vybrala (dle mínění instituce) nejvhodnějšího uchazeče a ten by byl přijat. (Trošku se to sice bije s právy majitelů výrobních zařízení [2], ale co už. Pokrok nezastavíš.)

Napadl mne ale další, asi nejvíc horázný způsob. Specifikovat své požadavky klasickou inzercí, pojatou ovšem takovým způsobem, který by současnému ňúspíku po všech stránkách vyhověl:

Pro zajištění transportu objednaných živin z expediční místnosti do konzumačních lokalit hledáme vhodné médium, co by současně zvládalo i správné přesměrovávání s tím souvisejících finančních toků. Preferujeme zvládání komunikace na alt-sopránových frekvencích.

Vkrádá se nám sem ale otázečka: Bude k zakódování a hlavně dekódování takovýchto sdělení do formy nezávadné komunikace dostačovat maturita?

[1] seznamzpravy.cz/v-cesku-hledal-servirku-dostal-pokutu-20-tisic-bezna-chyba-rika-expertka[2] Majitelé zařízení si mohou rozhodovat sami