Vítám čtenáře svého letního občasníku. Ač se zdálo, že časy koronavirové epidemie jsou už za námi, různá omezení nakonec do cestování tu více, tu méně zasáhla. Bloudění na cestě tedy z velké části nahradilo bloudění mezi zákazy.
5. kapitola: Csorna (27. srpna 2020)
Asi na dvou třetinách cesty z Büku do Győru leží Csorna ([č-]), velmi staré místo, jehož osídlení se předpokládá již za časů Keltů v 5.-6. století. Maďaři oblast osídlili kolem přelomu 1. a 2. tisíciletí. První písemná zmínka o městě Chorna pak pochází z roku 1226. Stalo se tak v souvislosti s dokončením kláštera řádu premonstrátů, jejíž započetí se předpokládá někdy na počátku 13. století. Bohužel tato asi nejvýznamnější dochovaná stavba ve městě prochází momentálně rekonstrukcí,...
... takže prohlédnout si nerušeně, rozuměj bez lešení, lze jen část s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.
Obyvatelé kláštera mají při každé cestě dovnitř nebo ven na očích známý příběh o čtrnácti obrazech, jenž tvoří jakýsi základ jejich věrouky. Tak asi aby nezapomněli.
Přes stáří města tu mnoho historických staveb nenajdete. Významných ano: radnici lze mezi takové jistě počítat,...
... stejně jako další církevní stavbu, v moderním slohu postavený Chrám Ježíšova srdce (Jézus Szíve templom [jézuš síve]), pocházející z let 1936-38.
V jeho sousedství je pak Vzpomínkový park tisíciletí (Milleniumi emlékpark), neodkazující však k tisíciletí příchodu Maďarů, jak by se mohlo na první dojem zdát.
Tento je mnohem novější, vybudován byl v roce 2001 a vzpomíná tisící výročí přijetí křesťanství. I když o tomto roku lze vést spory, teoreticky jsou možná i dvě další data (konkrétně 24. prosince 999 nebo 1. ledna 1000, kdy se Štěpán I. nechal korunovat králem, a dokonce už roku 974 přijal křest, což vše lze za přijetí křesťanství považovat), Csorna to prostě slaví takhle. Každopádně nemůže chybět tradiční symbol maďarského státu - dvojitý kříž na trojvrší. Připomínáni jsou tu i všichni, kteří na vybudování parku přispěli.
Město zřejmě existovalo už za Velké Moravy, jejíž součástí zdejší kraj byl. Napovídal by tomu už sám název. Je totiž jasně slovanského původu a odkazuje samozřejmě na černou barvu. Dnes desetitisícová Csorna se může pochlubit ještě jednou zajímavostí, je totiž rodištěm úřadujícího maďarského prezidenta Jánose Ádera.
Dočetl jsem se sice na internetu o místních lázních, ale nebýt navigace, která tentokrát místo našla neomylně, hledal bych je asi velmi těžko. Na cestě z centra, začínající kruhovým objezdem s připomínkou Rubikovy kostky, až sem nebyla totiž jediná šipka, která by k nim ukazovala směr.
Ani vstup nevypadá nijak impozantně, a spíše než o lázně jde prostě o koupaliště, jen s termální vodou.
Bazénů je tu jen pár, voda je jakžtakž čistá, i když občas lupínek na hladině se najde.
Viděl jsem kdysi hodně staré, samozřejmě černobílé fotografie z Büku. Přesně to mám teď před sebou. Takhle nějak vypadaly první lázně v Büku po jejich otevření v roce 1962.
Na kryté bazény tedy zapomeňte, kromě pokladny jediná budova, pokud se to tak dá nazvat, je stánek s občerstvením. Menu je velmi omezené. Všemu naštěstí odpovídá i cena - vstupné sem činí 1400 forintů, tedy asi sto dvě koruny.
Nakonec zůstávám do pozdního odpoledne. Večer se stavím u Feherló, a ten možná nezvyklý pohled je dán neobvyklým místem. Mají totiž plno, takže prvních pět minut si dávám na stojáka. Místo u stolu se pro mě však najde ještě dřív, než jsem obsloužen.
Dávám si jen víno. Zastavím na čtyřech deckách (a jedné cole), což má dohromady stát 1280 forintů. Anett je neoblomná a trvá na rovné tisícovce. Takže všimné protentokrát dostávám já.
