Když jsem psal před časem článek o Mých vlastech, neměl jsem tušení, že se k tématu budu muset ještě vrátit. Kdo se 12. května večer díval na druhý program České televize, jistě se těšil na zahajovací koncert Pražského jara 2011.
Má vlast provedená Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře slibovala nevšední zážitek. Poprvé v historii festivalu se stalo, že na tradičním zahajovacím koncertu hrálo neprofesionální těleso. Jeho řízení se ujal renomovaný dirigent Jiří Bělohlávek. Pro všechny hráče muselo být vystoupení na takto prestižním koncertu naprosto unikátním zážitkem.
To, co nám zprostředkovala Česká televize, je jedním slovem hanebné. Celou práci orchestru, dirigenta i učitelů, kteří se na nácviku podíleli, jednoduše zničila. Z vysílání lezl zvuk poslouchatelný jen s notnou dávkou tolerance. Nutně muselo jít o technickou příčinu někde v sále - úvod Jitky Novotné byl v pořádku, stejně jako Echo Pražského jara o přestávce. Bohužel, zvuk ze zkoušky měl vyšší kvalitu než koncert samotný.
Měl jsem nejprve pocit, že špatně slyším jen já, ale postupně se na internetu objevilo alespoň několik dalších kritických reakcí. Ne na vystoupení, to bylo moc povedené, a přiznejme si, že se na ty záběry koukalo chvílemi velmi pěkně. Jen to mělo být doprovázeno adekvátním zvukem. Televizní provedení bylo nehodné počátku 21. století. Příbuzní a známí studentů, kteří se nedostali do sálu a shromáždili se u televizních přijímačů, byli ochuzeni o nevšední zážitek a vynikající výkon všech zúčastněných. O to překvapivější je fakt, že v Českém rozhlase byl prý zvuk v pořádku.
Inu, jsme lidé omylní, stane se. Zarážející jsou však dvě věci:
1. Kdyby někdo kontroloval výstupní kvalitu signálu, musel by na nedostatek okamžitě přijít - mezi námi, příšerně zněl už potlesk. Při vší úctě ke Smetanovým fanfárám z Libuše, k prezidentu republiky i ke státní hymně, začátek bychom ještě oželeli. Při troše profesionality a šikovnosti by se možná dal úvod Vyšehradu stihnout. Pokud byl problém trvalý, mohla Česká televize zařadit přenos reprízy koncertu následujícího dne, jako omluvu účinkujícím i divákům.
2. Na internetu dá najít několik míst, kde se o celé záležitosti diskutovalo. Jedna z diskusí je i na stránkách České televize. Nikdo z odpovědných zatím nikde a nijak nereagoval, televize se k problému nevyjádřila a zřejmě setrvá v pohodlné poloze mrtvého brouka. Napsal jsem i několikavětý e-mail, na který se dosud nikdo neobtěžoval jakkoli odpovědět.
Má tedy toto vše být vyjádřením vztahu televize veřejné služby k platícímu divákovi? Nebo snad Česká televize předpokládá, že koncová ovce o obrazovky automaticky schroupne vše, co je jí předhozeno, přičemž na kvalitě nesejde? Řekne někdo konečně otevřeně, co se ten večer pokazilo a zda a jak bude vše napraveno?
Dnes skončím otazníkem, protože odpovědi neznám.
