Zotročení majitelé jen kvůli „ žrádlu"

Nevěříte, že to tak nějaký majitel má? Takových zotročených lidí od psů je celkem dost. No, když to nechali dojít tak daleko, nemůžou se ničemu divit. A pak, že u nás otrokářství není.

Beníček, aneb hra s míčkem

První pejsek se jmenuje Beníček a je to malý jorkšírek. Ráno odchází jeho majitel do práce. Většinou na šestnáctky a vstává ráno už před půl pátou. Domů se vrací utahaný a chtěl by si jít odpočinout. Však má nárok po tak dlouhé pracovní době, avšak nemůže. Jeho jorkšír vydržel celý den nežrat a vzorně na něj čeká. Pouze se šel ven projít na krátkou procházku s jeho paní.

Okolo dvacátétřetí hodiny zarachotí klíče v zámku. Pes zbystří a už je celý natěšený. Bude si hrát, a také konečně jíst. Přitom misku s jídlem i vodu měl k dispozici po celý den. Pán mu vše před odchodem nachystal na jeho servírovací stolek. Divíte se, proč na takový stolek? Z jednoho důvodu. Majitel si dříve myslel, že Ben nežere právě proto, že nemá odpovídající misky. Koupil ve zverimexu to nejdražší, co mu doporučili, ale k ničemu to nepomohlo. Pouze se udělal vítr v majitelově kožené peněžence.

Pohled má jorkšírek opravdu smutný, že by se i skála ustrnula. Sotva uvidí pánečka, vybíhá a k nohám mu pokládá míček. Jedná se o plnící míček, který má sloužit, aby se pes zabavil sám. Avšak Ben si nechce hrát sám. Ke své hře chce i majitele. A jak hraní probíhá? Jednoduše.

Majitel naplní míček granulkami a uzavře. Pes vše bedlivě pozoruje a už hýbe hlavou a vyzívá pána k prvnímu hodu. Potom s velkou radostí běží za míčkem. Vezme ho do své huby a donese zpět k pánovi. Ten si míček vezme, vyndá granulku, dá psovi. Míček opět uzavře a hází. Tak to jde pořád dokola, až je pes sytý. Potom si oba unavení hráči můžou jít lehnout.

Dejsinka a krmení pouze na procházce

Jedna babička dostala k narozeninám malou fenku jezevčíka. Jak se říká, skoro všichni jezevčíci jsou tvrdohlaví, neposlušní, dominantní. Na druhou stranu jsou i věrní, přátelští a svého pána dokáží ochránit za každé situace. Tato malá jezevčice má ještě jednu vlastnost a tou je velká vyčůranost. Svou paničku si dokázala omotat okolo všech tlapek. A jak to udělala? Opět jednoduše, že na takovou důmyslnou věc by přišel jen málo kdo.

Jednoho dne se rozhodla, že přestane úplně jíst granule. A tak milá paní začala na stará kolena vařit pro psa. Pro sebe nevaří už delší dobu a obědy ji vozí z místní základní školy. Ale co by neudělala pro psa, že? To byly samé kuřecí nožičky, žaludky a srdíčka. Pes se měl pomalu lépe než ona sama. Po týdnu vaření Dejsi řekla opět dost. Já jíst nebudu.

A tak ji paní začala brávat na delší procházky. Vždy si myslela, že ji venku vytráví, dostane velký hlad a misku přímo doma vyluxuje. Nestalo se tak.

Další den pes opět řekl dost, já nebudu chodit na dlouhé procházky a nebudu ani jíst. Sedl si venku před branku a seděl. Seděl a čekal. Paní mohla volat sebe krásněji. Vyčůraná jezevčice nepřišla. A tak majitelku napadlo, že před ní hodí její oblíbený mlsík. Pes za pamlskem ihned vyrazil a sežral. Podíval se na ni a na truc si zase sedl. A už letí další pamlsek a celá situace se opakuje. Hodit, sežrat, sednout. Babička házela mlsky stále rychleji a pes běhal tak rychle, že si ani nestihl sednout. Domů se vrátily z procházky obě pěkně utahané a na granule už tentokrát nezůstalo v břiše místo.

Po pár dnech takového zvláštního venčení nastal průlom. Pamlsky majitelka postupně vyměnila za granule. Vždy před venčením si naplnila textilní ledvinku jednou krmnou dávkou.  Potom celou vycházku sahala do kapsy a trasu kudy půjdou značila létajícími granulemi. No, co by i tato majitelka neudělala pro svou milou, avšak vyčůranou jezevčici. Dokud se paní na rukách nerozjedou karpální tunely z věčného házení, tak o plné psí bříško je dobře postaráno.

Pes žere jen na závěr stopy, jinak ne

Dalším příkladem, kdy pes nežere, jak by měl, je belgický ovčák malinois. Neustále nutí svého pána k stopování. Pomalu každý den majitel vytváří nové a nové stopy pro svého maliňáka. Stopa je potom na závěr zakončená pokladem. Takovým zvláštním pokladem, který ocení jen zmiňovaný chlupáč. Vše se skládá z plné misky chutných granulí.

Že by psovi na vzduchu chutnalo lépe? Že by měl po projité stopě plno adrenalinu? Jídlo je potom schopen v mžiku vysát a misku ještě oblízne. Přitom doma dostává ty stejné, ale tam je nechce žrát. Z misky jen tak pomaloučku jak vrabčáček uzobává. Přitom se tváří, jaké dělá milosti a jako by měla nastat jeho poslední hodinka.

Pes žere pouze to, co jím (žeru) já

Tento pes je také tak trochu zvláštní. Chce žrát pouze to, co jí jeho majitel. Když jsem mu nabízela  pamlsek, tak nechtěl. Zato paní mně ihned říká.

„On to potvora žrát nebude. Jí pouze to, co jím já. Ukažte.“

Vezme si pamlsek z mojí ruky a strčí si ho do pusy. Chvilku ho žmoulá a dělá, že ji to moc chutná a pomlaskuje. Pes natáčí svou hlavu hned napravo, hned zase nalevo a nespustí z ní korálkové očí. Najednou paní vyndá z pusy mlsík přímo na svou dlaň. Natáhne ruku a pobídne psa, ať si to vezme. Ten zamrská ocáskem a s velkou chutí udělá chramst.

„Vidíte? Takto se to dělá. On jí pouze to, co žeru já. My si večer uděláme pěkně řízečky z roštěnky. Mám totiž tři. Já jeden, další dědek a poslední dostane pes.“